Někdy je těžké si uvědomit vlastní bohatství či chudobu, zvláště pokud se nějak materiálně příliš neprojevují. Co je práce? Co je žebrota? A existuje mezi tím jednoznačná dělící čára?
Při pohledu na dívku na fotografii se mi vybavil text zhudebněné básně Karla Kryla s názvem Nevidomá dívka, jejíž refrén zní následovně: „Prosím vás, nechte ji, ach, nechte ji, tu nevidomou dívku, prosím vás, nechte ji si hrát, vždyť možná hraje si na slunce s nebesy, jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát.“ Nevidomá dívka zřejmě nepředstavovala nějakou konkrétní osobu a její postižení nebyla ani tak fyzické jako duchovní či psychická.
Velkou většinu informací okolo sebe získáváme zrakem (uvádí se okolo 80 %) a jeho ztráta je tak pro každého velmi nepříjemná. Nemusí jít ale jen o oslepnutí, jako fyziologickou vadu. V literatuře a umění se často setkáme s analogickým významem slepoty – neschopnost poznat pravdu, krásu, proniknout pod povrch věcí nebo uvidět souvislosti toho, co se okolo nás děje.
Dresden_kop; foto Berracat
Vzhledem k věku dívky na snímku je možné hovořit o určité analogické slepotě, která vychází z potřeb materiálních. Pokud studujeme dějiny filosofie, pak jeden z důvodů, proč mohla vzniknout v Řecku je mimo vhodného náboženského prostředí především blahobyt. Člověk se mohl přestat starat o to, co bude jít a kde spát, a mohl začít rozumem pronikat pod povrch věcí.
Slečna na snímku hraje, je zachycena v určité dynamice spojení jejích schopností s hudebním nástrojem. Ale je to co dělá opravdové umění? Vzpomínám si na několik let starou diskusi o dotacích pro pražská divadla, ve které velmi kategoricky vystoupil Milan Knížák, který řekl, že umění za peníze je prostituce nebo kýč. Možná trochu urozenější, ušlechtilejší, ale stále jen prostituce. Umění musí být svobodným projevem svobodného člověka, ne skutkem, jenž je často jen „bez lásky, za peníze.“ Umění by mělo být formou filosofie, ostatně jak to prezentoval již Kant a mnozí další.
Dívka na ulici v Drážďanech tak může být inspirací o bohatství a kultuře, kterou si s sebou nese každý z nás. Snímek s názvem Dresden_kop, jehož autorem je Berracat je pěknou ukázkou zachycení setkání člověka s pouličním umělcem, aniž by narušil dynamiku jeho hry nebo něčím ubral na atmosféře místa. Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií, které přinesl minulý týden.
Konečná – Sídliště Barrandov; foto RTeo
Jinou tvář města ukazuje RTeo na svém snímku s názvem Konečná – Sídliště Barrandov. Noční hra světel, technických konstrukcí a pohled na čekající tramvaj zaujme jak technickým provedením, tak také až civilistickou atmosférou i nápaditou kompozicí, kterou dokresluje řada drobných detailů.
wecome; foto jokr7
Další snímek městského typu poukazuje krásu a dynamiku architektury, která se může v dokonalém spojení s člověkem proměnit v umění, tak říkající užitné, aniž by ztratila svojí krásu, hloubku a hravost. Všechno to zachycuje fotografie s názvem wecome od Jokr7.
Land Moments; foto Filip Radosta
Filip Radosta nabízí snímek s názvem Land Moments, který leží někde mezi tvorbou koláží a známých starých pohlednic, které zachycují ulice před mnoha lety a nyní. Vše v originální barevné kompozici, které nechybí odvaha a nápad.
Prase divoké; foto adamec3
A na závěr pohled do přírody s dílkem pana Adamce, které zachycuje běžící divoké prase, které v člověku vybavuje vzpomínky na jednu z nejúspěšnějších a nejlepších reklam na českém trhu v poslední dekádě. Snímek Prase divoké (které nese jméno Kvido) má pohyb, vtip i jednoznačný směr. Nezačali byste před ním utíkat?