V abstraktním pojetí se fotka stává plátnem, na které můžete namalovat cokoliv. Pokud přemýšlíte, kde hledat náměty, možná uvítáte pár rad a tipů.
Kouzlo abstraktní fotografie spočívá již v tom, co ji definuje. Absence reálných, snadno rozpoznatelných objektů brání divákovi ve srovnání se skutečností. Nikdo nemůže říci: ta postava je snímána ze špatného úhlu, ten dům je vyfocen našikmo. Kontakt s realitou diváka často odvádí od hlubšího zamyšlení nad obsahem snímku, a o ten jde (nejen) v abstraktní fotografii především.
Druhá nesporná výhoda abstrakcí tkví v tom, že fotograf může mít celý obsah snímku pod kontrolou. Není závislý na vnějších vlivech a je omezen pouze technikou a vlastní fantazií.
Foto: Jiří Drašner, Fujifilm FinePix S7000, F8, 1/750 s, ISO 200
Stavba povolena
Když se rozhodnete vytvořit vlastní abstraktní obraz pomocí fotografie, budete potřebovat vhodné objekty ke ztvárnění své představy. Nejjednodušší je sestavit jakési zátiší, které lze snímat z různých úhlů a experimentovat s nasvětlením a výřezem. Metodou pokusů a omylů se pak můžete pustit do hledání vhodné kombinace.
U abstrakcí se však nemusíte omezovat na jeden záběr. Jindy zatracovaná manipulace s obrazem je tady zcela na místě. Lze s úspěchem použít jakoukoli známou techniku, která vám pomůže k cíli.
|
Hra se sklem
Zajímavou hru barevných světel vykouzlil autor následujícího snímku pomocí velmi jednoduchých pomůcek. Jako objekt mu posloužila barevná sklíčka na výrobu vitráží a jako světelný zdroj obyčejná stolní lampička. Pak už stačilo nafotografovat sérii nejrůznějších variant a vybrat nejzdařilejší záběr.
Foto Jaroslav Kymla, Nikon D1X, F5,6, 1/250 s |
Dva v jednom
Pokud fotografujete na film, určitě vyzkoušejte dvojexpozici. Pomineme-li výjimky (Nikon D200, Nikon D80), je klasická dvojexpozice u digitálů nemožná. Digitální snímání vám ovšem nabízí mnohem lepší techniku – záběry lze nasnímat zvlášť a spojit v jeden obraz až v počítači.
Zvolit můžete různé efekty prolnutí vrstev, kterým lze navíc přidávat masky průhlednosti. Jeden obraz pak může pronikat do druhého v různých částech různou měrou. Obdobně lze vytvořit i vícenásobné expozice. Vhodné je kombinovat dva snímky, jež si navzájem nekonkurují, například pohybově rozmazaný záběr s ostrým, jednoduché siluety se složitější strukturou apod.
Mnoho možností skýtá i manipulace s obrazem v počítačových programech. Barevnou škálu lze měnit až k absurdním variacím, používat nejrůznější filtry a vše případně znovu kombinovat s jiným záběrem. K úpravám přistupujte uvážlivě a snažte se sledovat cíl, kterého chcete dosáhnout. Známé pravidlo, že méně bývá více, neztrácí platnost.
|
Pečlivá skládanka
Následující úchvatný obraz vznikl složením dvou stejných záběrů přímo ve fotoaparátu. Poté byl obraz převeden do černobílé škály ve Photoshopu a kolorován. I postava byla přidána během úprav. Jakkoli umělý byl postup vzniku této fotografie, zdařilý výsledek dokládá promyšlenost záměru.
Foto: Markéta Hošková, Nikon D200, Nikkor AF-S 17–55 mm F2,8 DX; F3,5, 1/20 s, ISO 100 |
Kamera v pohybu
Jestliže vám připadá, že vás počítačová manipulace až příliš vzdaluje od fotografie, máte možnost vyzkoušet techniku ryze fotografickou – kresbu světlem. Fotoaparát postavte na stativ a před vhodným tmavým pozadím během dlouhé expozice vykreslujte před objektivem obrazce. Jako „štětec“ vám poslouží libovolný světelný zdroj, třeba i klíčenka s malou LED diodou.
Využít můžete také pouliční světla, pak ovšem musít pohybovat naopak fotoaparátem. Ponecháte-li přístroj na stativu a během expozice budete plynule měnit ohnisko zoomu, získáte soustředné světelné linie.
Nemusí se vždy jednat jen o zdroje světelné, můžete například použít několik šedých přechodových filtrů, nastavit vysokou clonu, nízkou citlivost a snímat na dlouhé časy i ve dne. Zajímavého efektu dosáhnete, stráví-li přístroj polovinu časy v klidu na stativu, zatímco po zbytek expozice jím budete rychle pohybovat. Získáte něco jako falešnou dvojexpozici.
|
Když se umí otáčet
Jako výchozí bod snímku posloužil pomník obětem 2. světové války na Olšanských hřbitovech. Mezi abstraktní tvorbu se zařadil díky originálnímu provedení, které vzniklo postupnou změnou ohnisek zoomu od 18 mm až po 55 mm během sekundové expozice.
Foto: Oskar Macek, Canon EOS 300D, Canon EF-S 18–55 mm F3,5–5,6; F22, 1 s, ISO 100 |
Blesk se hodí vždy
Pokud jste nikdy nevyužili pokročilou funkci stroboskopu na systémovém blesku, právě nadešel její čas. Stroboskop umožní zastavit pohyb hned v několika jeho fázích. S jeho pomocí můžete získat opět několik obrazů v jednom, které ovšem budou zachycovat stále totéž. Může se jednat například o padající list nebo barevné nastříhané papíry, to už ponechám vaší fantazii.
Práce se stroboskopem však není jednoduchá a neobejde se bez trochy matematiky. Především jste omezeni směrným číslem blesku: čím více záblesků rychleji po sobě odpálíte, tím menší je jejich možný výkon. Přesná čísla naleznete v manuálu k blesku, mnoho modelů navíc ukazuje na displeji vypočtenou vzdálenost od objektu.
Foto: Katarina Herdová, Olympus C770 UZ, F3,2, 1/5 s, ISO 64
Záleží také na úrovni přirozeného osvětlení – čím bude vyšší, tím více se v obraze projeví rozmazaný pohyb. Více než slova poslouží v tomto případě vlastní zkušenost a experimentování. Blesk lze odpalovat i ručně v naprosté tmě na různé předem přichystané předměty. Opět se jedná o způsob, jak získat více obrazů v jednom.
Pohled zblízka
Sám makrosvět je pro běžného diváka natolik neznámý, že se nám jeví až abstraktní. Ponořte se tedy do zkoumání jeho tajů. Nesnažte se ovšem zachycovat pod mikroskopem jen faunu a flóru. Zkuste opět trochu zasáhnout do tvorby obrazu vlastní invencí. Kombinujte různé materiály, například počmárejte papír, přikryjte jej sklem a něj nastříkejte trochu vody. Makrozáběry kapek pomohou náhodě vytvořit nečekané obrazce.
Foto: Vova Pomortzeff, Nikon D100, AF Nikkor 80–400 F4,5–5,6D ED VR, ISO 200
Opět se nenechte brzdit v nápadech a experimentujte. Zkuste záběry nejrůznějších povrchů, o které by oko běžného makrofotografa ani nezavadilo. Možná budete překvapeni, kolik v sobě může skrývat obyčejný papír, dřevo či textilie, zvlášť když se záběr zkombinuje s dalšími prvky. Nízká hloubka ostrosti, jindy na škodu, může být v případě abstrakce výhodou.
Foto: Milan Bortel, olympus C-740 UZ, F2,8, 1/40 s, ISO 100
Obrazy kolem nás
Snad nejvíce inspirace k abstrakcím naleznete na těch nejobyčejnějších místech. Stačí se jen správně dívat a také hledat vhodné výřezy. Někdy objevíte zajímavé obrazce na oprýskaných starých zdech, jindy postačí pohled na hru stínů na chodníku a nápad je na světě.
Vděčný zdroj abstrakcí naleznete při fotografování architektury a plastik. Když přestanete budovu nebo moderní sochu vnímat jako celek, můžete s vhodným úzkým výřezem nalézt poklidné linie, jže tvoří obrazy blížící se abstraktní malbě. Také příroda obsahuje nepřeberně možností. Oblíbeným tématem je například voda ve všech svých podobách a skupenstvích. Dovede vykouzlit nečekané obrazce – jen se je naučit vidět a dokázat přenést do svých snímků.
Foto: Jana Vicáriová, Minlta DiMage A1, F7,1, 1/800 s, ISO 100
Mohlo by se zdát, že abstrakce se spojuje s chaosem. Zkuste se někdy zaměřit na řád pravidelně se opakujících prvků. Jejich rytmus zklidňuje a zjednodušuje. Pravidelnou strukturu dokáže vyčarovat stejně tak člověk jako příroda. Inspirace je zkrátka všude: stačí jen nebrat svět okolo vždy doslova a snažit se občas vnímat abstraktně.
|
Prchavost okamžiku
Zajímavý nápad měl autor tohoto snímku, kterému se podařilo nalézt kouzlo jednoduchosti v křivkách cigaretového kouře. Krásná ukázka toho, že k dobré fotografii víc než co jiného přispěje prostý, ale originální nápad.
Foto: Julius Kertész, Canon EOS 20D, F18, 1/250 s, ISO 100 |
Celý článek najdete v časopise DIGIfoto.