Kdo nebo co je člověk? Tato otázka nepochybně vzrušuje stejně antropologa, jako filosofa, sociologa, psychologa či biologa. A nepochybně také stojí ve středu zájmu mnoha umělců.
Ukazuje se, že nabídnout nějakou jednoduchou reduktivní definici není možné. Fyzikálně by se například nabízela možnost do krematoria naistalovat spektrometr a měřit spektra jednotlivých spalovaných nebožtíků. Ale bude výsledek to, co popíše skutečně celého člověka? Zřejmě nikoli.
Martin Buber nabízí zajímavé dělaní lidské propozice ke světu. Vše, co poznáváme, vztahujeme k sobě, mimo sebe samotné nic poznat nemůžeme. Existují přitom dvě propozice poznání. Já-Ono je vztahem objektivního popisu světa. Díváme se na věci kolem nás, jako na soubory poznatelných prvků, které nám mohou být k něčemu užitečné. V Já-Ono propozici je tajemství něčím sice přítomným, ale principiálně provizorním, nepříliš chtěným.
Jiným propozičním vztahem je Já-Ty, který je možné mít pouze k druhé osobě. Poznání je zde vztahem, vstupem do tajemství nepopsatelného atributy. Více mlčením než výpovědí, rizikovým podnikem, touhou po čistotě. Buber je v tomto ohledu velice střízlivý, když upozorňuje, že na lidi se většinou díváme jako na Já-Ono. Já-Ty je spíše chvilkovým zábleskem, odleskem plnosti autentického bytí, než trvalým stavem neměnnosti.
Tajemství osoby je přitom možné vnímat v několika rovinách. Tou první je tajemství naší vlastní osobní existence. Orwellovské romány, dokumentují, kam může zajít snaha o to, aby člověk neměl nic, co by se dalo za tajemství jeho vlastní osoby považovat. Jakékoli vnitřní pochody, prožitky, soukromí či intimita se stávají veřejnou záležitostí. Takové bytí ale nemůže být svobodné, je tyranií. Znát vlastní tajemství, vnímat jej a prožívat je důležitým prvkem zdravého, reflektujícího, svobodného člověka.
I know a secret.., foto: jozef67
Je zde ale také tajemství, které je spojené s druhým. Tajemství svěřené nebo odhalené. Takové, které vyžaduje důvěru, intimitu vztahu, vzájemné naslouchání a nesouzení, přijetí nám nesourodé zkušenosti. Jestliže první rovina znalosti tajemství zajišťovala osobní integritu a existenci, tak tato druhá je spojená s existencí vztahu.
A právě tyto dvě oblasti tajemství a jeho vnímání zachycuje snímek I know a secret.., který jakoby chtěl říci, že do tajemství se lze nořit nejlépe se zavřenýma očima. Ovšem bedlivě naslouchající každému zvuku. Autorem zajímavého barevného snímku je jozef67.
Gratuluji autorovi a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších snímků uplynulého týdne.
Hradisko na Spiši, jehož autorem je Peter Olekšák je zajímavým spojením sociální a dokumentační fotografie, která k zachycení a reflexi agrárního života připojuje ještě silný estetický, krajinářský koncept.
Balian jakoby se vracel k tématu svobody a tajemství. Snímek (-:-) se snaží najít hravost a vtip tam, kde příběhy vypráví ostnaté dráty. V tomto ohledu jde za základní rovinu většiny interpretací a příběhů, je niterný, dřeňovitě syrový.
Jarda L zachycuje dvojici kosů. Hraje si s výrazem, kompozicí, nabízí dobré technické zpracování. Název je přitom typicky otevřený …..
Na závěr No21 sází na aktuálnost. Ukazuje, že fotografie může často o skutečnosti vypovídat lépe, když nezachytí materiální zkušenost, ale dotkne se emocí, prožitku, něčeho, co je divákovi blízké, s čím má zkušenost a může se na jejím základě s autorem fotografie myšlenkově proplést. Takové je Procitnutí po mrazivé noci....
Procitnutí po mrazivé noci, foto: No21