Význam slova není radno podceňovat. Všechny totalitní režimy hned zkraje omezí jeho svobodu a největší spor dějin filosofie – ohledně univerzálií – se taktéž točil okolo pojmů a slov.
Samo slovo dokáže učinit revoluci, státní převrat nebo rozhodnout o štěstí druhého. Do velké míry žijeme v době inflace slov, kterých je všude kolem nás velké množství. Tak velké, že již nedokážeme jednotlivostem věnovat dostatek pozornosti.
V informační vědě se dokonce objevil pojem informační smog – představuje data, slova či myšlenky, které nemají relevantní hodnotu. Došlo k zásadnímu oddělení pragmatiky a sémantiky slov. To co říkáme, dává čistě jazykově smysl, ale nekoresponduje se skutečností. Jestliže se říká, že lidé nečtou, je možné důvody vidět právě zde. Slovo, jako něco co má moc, se vytrácí do pozadí, do mlhy společenských frází a nakopírovaných zpráv.
Nedávno zemřelý Václav Havel byl jistě politikem i člověkem, přinejmenším nečernobílým, ale dokonale vládl slovu. Jeho hlas, nevýznamného dramatika, dokázal způsobit politické i ekonomické změny, které pociťujeme do dnešních dní. Sametová revoluce nebyla převratem zbraní či peněz, ale slov. Je zajímavé se v tomto kontextu podívat do Bible, která měla klíčový podíl na tom, jak vypadá naše myšlení a kultura. Slovo zde vždy vystupuje jako moc, je něčím, co má nezvratitelný účinek. Není možné se jej zmocnit, uvěznit jej. Je světlem, které září v temnotách a tma jej nepohltí.
Ostatně i analytická filosofie klade slova na první místo. Pokud chceme pochopit svět kolem nás, musíme se dobře naučit rozumět jazyku. Celé naše myšlení i jednání je jen důmyslným operováním s pojmy. Do určité míry se tak navazuje na středověkou tradici a známý spor o univerzálie – tedy zda pojmy existují sami o sobě nebo zda je jen přiřazujeme existujícím jsoucnům.
Jay a mlčenlivý Bob (foto: Angel74)
Dnešní fotografie týdne s názvem Jay a mlčenlivý Bob, kterou vytvořil Agel74, nabízí prostor k úvahám nad významem slova, ale také českého rčení „mluviti stříbro, mlčeti zlato“.
Po sezóně... (foto: Tchmes)
Je zajímavé sledovat, jakým způsobem je diferencována vypovídací hodnota obrazu a slova. Osobně si nejsem jist, která z nich má větší popisnou sílu (jak by řekli lingvisté), ale je zřejmé, že oba pracují s určitým tajemstvím, které není možné snadno prozkoumat. Snímek Po sezóně... spojuje nejasnost výkladu s neostrostí, ale přesto obsahem obrazu. Autorem snímku je Tchmes.
Bez názvu (foto: Zahorko)
Hvězdné nebe člověka fascinovalo vždy. Ještě dříve než znal zákony pozemské mechaniky, počítal vzdálenosti planet, určoval jasnosti hvězd, zabýval se tím, jak vypadá vesmír. Již Filoláos měl intuici sluneční soustavy, uprostřed jejíhož středu žhne věčný oheň. Podobně byli lidé fascinováni svým nitrem. Mikrokosmos a makrokosmos spojil v jednom snímku bez názvu Zahorko.
Red Room Chairs (foto: Rudych)
I obyčejné věci mohou být krásné a zajímavé. Tak jako židle, zachycená Rudychem na snímku Red Room Chairs.
A na samotný závěr ještě jeden nostalgický pohled na psací stroj na dvojsnímku Time, který pořídila Hannah12.