Život ve městech je z řady důvodů specifický – člověk si musí vybírat přátele, žije obklopen technikou i něčím, co by bylo možné označit jako umělá příroda.
O vztahu přírody a města se dlouho a intenzivně diskutuje již od počátku urbanistických koncepcí. Pro Sumery představovalo město místo míru, řádu a bezpečí, jehož hradby jej oddělují od zla a chaosu přírody.
Naopak stavba Opid zřejmě zcela vyčerpala keltskou civilizaci na našem území – odtržení se od přírody a jejich zdrojů zde mělo fatální důsledky. Ekonomická síla a vyspělost států se dlouhou dobu měřila pomocí procentuálního zastoupení městského obyvatelstva na celkové populaci. Čím méně vztahu s přírodou, tím lépe.
Od renesance se situace začíná měnit. Města stále více cítí potřebu přírodu lidem nabídnout a tak budují parky, vysazují aleje či stromy na náměstí, vytváří fontány či obnovují zakryté řeky. Důvody nejsou jen estetické nebo zvykové – většina dnešního městského obyvatelstva v řadě měst nemá městské, ale venkovské kořeny – ale také praktické.
Města se potýkají s vysokými teplotami v letních měsících a život ve veřejném prostoru, ohraničeném jen betonovými strukturami by byl velice nepříjemný. Stromy umožňují snižovat jak pocitovou, tak také reálnou teplotu měst. Přírodou, kterou do měst pečlivě vybíráme a importujeme, nejsou jen stromy, ale také zvířata.
A snad nejviditelnějším zástupcem této kategorie je holub domácí. Zvíře, které nežije mimo lidská obydlí, sídlí v nich, nachází v nich bezpečí i velkou část potravy. Zdroj obveselení a radosti pro děti a seniory, a vrásek pro památkáře a vlastníky nemovitostí.
Snímek …, jehož autorem gore008, je časosběrným dokumentem interakce člověka s jeho umělou přírodou. Chlapec krmící holuby na lavičce ve městě ukazuje, jak úzce je propojený tento pták s člověkem, a jak snad i on potřebuje kontakt s přírodou, ze které se sám stále více vyčleňuje.
Dlouhá expozice dává celé kompozici zajímavý náboj, snímek tak nezachycuje okamžik, ale určitý proces, děj přeplněný vjemy a emocemi. Gratuluji autorovi k černobílému snímku krásně dokumentujícímu městský život a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Odlišný pohled na fenomén urbanismu a jeho proměny v čase nabízí Roman Flössler na snímku Lisabonská zákoutí. Tramvaj je zde vměstnána do uliček, které jsou zvlněné i klikaté současně, do míst, kde se s ní nepočítalo a snad tam na ni není ani místo. Navzdory tomu zde je a žije s pulsujícím městem.
Lisabonská zákoutí, foto: Flor.cz
Labutí jezero není jen názvem známého baletu s hudbou od Čajkovského, ale také kompozičně zajímavého snímku od Dirtmaniak, který zachycuje pohyb ptáků po vodní hladině.
Labutí jezero, foto: Dirtmaniak
Navyy se také věnuje ptákům, kteří jsou s lidskými obydlími neodmyslitelně spojeni, tedy čápům, kteří hnízdí na vysokých nepoužívaných komínech.Jeho fotografie se jmenuje pták k ptákům blíž a zaujme především hrdým pozorovacím talentem ptáka sedícího na vejcích.
Pták k ptákům blíž, foto: navyy
Na závěr ještě jeden letní pohled do obilí, vlnící se stromy a oblohu plnou krásných bílých mraků, které přímo zvou k zapojení fantazie a hledání obličejů, zvířat či příběhů v nich. Nese název Léto... , jejím autorem je tchmes.
Léto..., foto: tchmes