Klubová scéna má svá vlastní specifika. Fotografovat v tomto prostředí je někdy doslova za trest – slabé a velmi často i špatné nasvětlení interpretů, stísněné prostory a před objektiv se vám pletou posluchači, na které musíte brát ohled.
Dostat se tak ve správnou chvíli na pravé místo je o to těžší, a když už tam jste, zjistíte, že bubeník se schovává někde za ostatními, navíc ještě skrytý všemi svými nástroji. Není toho málo. Odměnou však mohou být fotografie, které byste na velkých koncertech či festivalech s desítkami tisíců návštěvníků nemohli nafotografovat. Bezprostřednost je zde totiž cítit při každém cvaknutí závěrky.
Lesní zvěř, klub Muzejka, Brno, 2010 Nikon D80, AF Nikkor 85 mm F1,8D, 1/80 s, F2, ISO 800
Do klubů se na rozdíl od masových koncertů lze také snadněji dostat, lístky jsou málokdy vyprodané týdny dopředu, vstup je cenově přijatelnější a navíc, fotografování zde bývá jen zcela výjimečně zakázáno. Přestože se jedná o focení bez nutnosti se akreditovat, je dobré se domluvit s účinkujícími či provozovatelem (raději), čímž předejdete zbytečným komplikacím v budoucnu. Nemusíte nutně shánět majitele, stačí se zeptat na baru, jestli nebude vadit, když během koncertu uděláte pár fotografií.
Co neovlivníte, nechte být
I když koncert má začít podle plánu v určitou hodinu, málokdy začne včas. Zatímco ostatní návštěvníci se teprve trousí či nervózně postávají kolem, využijte dané situace se na focení lépe připravit – obhlédněte pódium či pořiďte několik zkušebních fotek.
Dobré fotografie si z koncertu neodnesete pouze díky své připravenosti a správné fotovýbavě, ale také vlivem několika dalších faktorů: světelná situace, barevnost, kompozice, výraz interpreta a ruch (či jeho absence) okolního prostředí. Podpořit to vše samozřejmě lze dalšími nástroji – zvoleným ohniskem, nízkou hloubkou ostrosti apod.
Nemusíte se nutně tlačit před všechny posluchače, ostatně ne vždy je to taky možné, ale zkuste je zahrnout do fotografie, ať je vidět, že koncert nebyl jen pro vás. Snímek tak oživíte dalším prvkem. Gerda Blank, Metro Music Bar, Brno, 2011, Nikon D3, AF Nikkor 85 mm F1,8D, 1/100 s, F2,8, ISO 6 400
Nasvětlení pódia neovlivníte, ani kdybyste se rozkrájeli. Vše bude na osvětlovači samotném a na vás pak se s tím poprat. Nemusí to však být na škodu, myslete na to, že monochromatické nebo naopak barevně kontrastní snímky bývají divácky velmi atraktivní. Jediné světlo, které můžete dodat, je pomocí blesku. V tom případě využijte raději externího než toho vestavěného a použijte jej pouze jako doplňující zdroj, nikoli hlavní.
Slabé nasvětlení, které je pro klubovou scénu tak typické, prověří technickou kvalitu vaší výbavy. Musíte se poprat s nastavením expozice – v některých situacích se více hodí používat jeden z poloautomatických režimů, který dopočítá čas či clonu za vás, v jiných přepnout rovnou na plný manuál. Nezapomeňte občas zkontrolovat dopad nastavení expozičních hodnot na finálním snímku. A to nejen náhled na displeji, ale hlavně histogram a přepaly. V tmavých prostorech má totiž displej tendenci na vás „zářit“ a lehce nabydete dojmu, že světla ve fotografii je dost. Po kontrole histogramu však můžete zjistit, že šlo klidně jít ještě o 1–2 EV hodnoty do plusu.
Existuje spousta dalších věcí, které můžete fotit. Například přípravy před a následující afterparty (samozřejmě v případě, že kapela bude souhlasit). The Young Pekáč Mojmíra Bártka, Stará Pekárna, Brno, 2011, Canon EOS 5D, Tokina SD 16–28 mm F2,8 (IF) FX, 1/40 s, F2,8, ISO 1 600, ohnisko 16 mm
Ať nikdo nechybí
Kapitola sama pro sebe je ostření. Automatika má často problémy, zvlášť při hodně slabém osvětlení. Není nic horšího, než když vás po stisknutí spouště odmítne poslouchat a snímek nepořídí. Ve finále je z toho promeškaný záběr, přeostření a docvaknutí. Můžete sice využít různých pomůcek, jako je třeba pomocné světlo autofokusu, ale tím také na sebe upoutáte pozornost.
Osobně tohoto pomocníka vždy vypínám a snažím se zaostřit dopředu, předvídat a vyčkat na ten správný moment, pak už jen domáčknout. Případně můžete překomponovat, zaostřit znovu, využívat více ostřících bodů apod. Ostřit ručně také lze, ale není to ideál – v okolním šeru si musíte být jisti a scéna před vámi je málokdy zbavená pohybu.
Vyvarujte se kompozičních chyb – mikrofony a další náčiní trčící z nosu, očí či hlavy nepůsobí dobře. Protože si zpěváka nastavit do potřebné polohy nemůžete, změňte své stanoviště a zkuste to odjinud. Někteří interpreti jsou zvyklí na foťák, a tak se vám občas stane, že se zadívají do objektivu. Využijte toho – můžete tím dobře upoutat pozornost ve výsledné fotce. Kromě frontmana kapely nezapomínejte ani na ostatní členy. Nebylo by dobré je vynechat.
Více situací vám bude klást překážky, například zpěvákovi bude z očí trčet mikrofon, nebo zachytit jeden „čistý“ pohled na bubeníka bude oříšek. Sonyk Bel, 2007, Nikon D80, AF Nikkor 85 mm F1,8D, 1/125 s, F1,8, ISO 800
Zkuste brát průběh koncertu jako reportáž – od celkových záběrů po detaily, ve kterých se můžete zaměřit na konkrétního interpreta nebo části hudebních nástrojů, ale oživit mohou i snímky dalších atributů daného místa. Jednak je to dobrý „trénink“, jednak budete mít jistotu, že na nikoho z kapely nezapomenete a ve finále budete alespoň jednu fotografii s ním mít.
S jakou technikou se vrhnout do davu
Když je nutná akreditace
Zapomeňte na to, že byste se jen tak dostali na fotografování koncertů muzikantů světového formátu. V uzavřených halách často musíte ukázat obsah batohu a byl jsem i svědkem toho, že fotograf musel odevzdat paměťovou kartu s baterií. Prostor vám dávají snad jen festivaly open air, kde vás nikdo nebude kontrolovat, zda u sebe máte fotoaparát či nikoli. Ani zde se ovšem nedostanete do prostoru vyhrazeného pro fotografy.
Fotografovat koncerty pochopitelně můžete klidně i podomácku vyrobenou dírkovou komorou. Jestliže vám však půjde především o technickou kvalitu výstupu a možnost používat kratší doby závěrky, neobejdete se bez kombinace zrcadlovka a světelný objektiv.
Světelné podmínky v klubech bývají pro fotografa často mizerné, a tudíž čím větší snímač (myšleno fyzicky, nikoli počtem obrazových bodů) a světelnější objektiv, tím lépe. Ideální je pochopitelně mít zrcadlovku, pokud možno fullframovou, s řadou pevných ohnisek se světelností F2,8, raději lepší.
Určitě neuděláte chybu, když s sebou vezmete portrétní sklo – například pevný 85mm nebo 100mm objektiv, případně nějaký ekvivalent populárního 70–200mm zoomu se světelností F2,8. Dále se hodí nějaký široký základ, který využijete při celkových záběrech a v malých prostorech. Klidně přibalte i rybí oko – mohou vzniknout zajímavé efekty.
S citlivostí nejdál dojdeš
Stativ rovnou zapomeňte doma a se slabým osvětlením se poperte jinak. Jestliže chcete, přibalte blesk, ale přiznám se, že nejsem velký fanda blýskání na koncertech – ať už jako divák, nebo fotograf. Blesk, když už musí být použit, by měl navíc sloužit jen jako doplňkové světlo, nikoli zcela potlačit okolní. Jiný způsob nabízí stabilizace, která pochopitelně neřeší pohyb před objektivem, ale může vám usnadnit fotografování z ruky s dlouhými ohnisky.
Řešením, fungujícím s dobrými výsledky, jsou vysoce světelné objektivy v kombinaci s vyššími hodnotami citlivosti. Nastavení ISO 400 použijete málokdy a spíše bude tvořit spodní limit, o jednu EV vyšší ISO 800 už využijete častěji a výjimku netvoří ani citlivosti jako ISO 3 200 nebo 6 400, což dokazují i fotografie k tomuto článku.
Žlutá, modrá, červená
Světelná atmosféra vám může nabídnout dva extrémy: tím prvním jsou stále stejně zapnutá světla, která se nezmění od prvního brnknutí do strun po poslední zadunění bubnů. Výhodu zde získáte v tom, že nemusíte kontrolovat nastavení expozice, klidně si můžete expozici změřit několika zkušebními snímky, zapnout podle toho plný manuál a neměnit nastavení snad až do konce koncertu. Můžete však získat dojem, že po prvních dvou skladbách už jiné fotografie nenafotíte – osvětlení zkrátka bude na všech stejné. Zkuste se v takovém případě zaměřit na jednotlivce, třeba z různých směrů a úhlů.
Při vybírání fotek si ponechte pár dní odstup. Když vás netlačí čas, klidně i několik týdnů. S časovým odstupem můžete vidět chyby, které jste zprvu přehlédli, nebo vás naopak více zaujme jiná fotografie. Gerda Blank, Metro Music Bar, Brno, 2011, Nikon D3, AF Nikkor 85 mm F1,8D, 1/100 s, F2,8, ISO 3 200
Druhý extrém vás jakoby posune někam k bujarým oslavám konce roku, kdy kolem vás všechno bliká od lítajících raket a petard nebo kdy vám snad chce osvětlovač přivodit epileptický záchvat. To jsou situace, kdy se střídají nejrůznější barvy a intenzita osvětlení tak rychle, že na něj nestačíte vůbec reagovat.
Řešení této situace může být dvojí – buďto nastavíte expozici podle nejsilnějšího zdroje světla, nebo využijete některého z poloautomatických režimů a budete doufat, že to „nějak“ dopadne. Čím větší zkušenosti s focením koncertů máte, tím lépe. Občasná kontrola pořízených fotografií v tomto případě rozhodně není na škodu.
Převést do černobílé, nebo ne?
V některých prostorech je osvětlení tak mizerné, nezajímavé či dokonce protivné, že se vyplatí snímky barev zcela zbavit, případně je barevně tónovat. Fotografie, kdy je půlka hlavy zpěváka červená a druhá zelená, stejně tomu je pak u ostatních interpretů na všech snímcích, skutečně nemusí působit dobře. Navíc se může stát, že z podobného prostředí budete mít nafocené tři čtyři koncerty se stále stejným osvětlením. Řekněte sami, nebude to diváky nudit?
Ladě, Stará Pekárna, Brno, 2011 Nikon D3, Sigma 70–200 mm F2,8 EX DG HSM, 1/160 s, F2,8, ISO 6 400, ohnisko 160 mm
Oprostit tak snímky zcela od barev se nabízí samo – mimochodem, zbavíte se tím i případného nepříjemného barevného šumu. Metoda převodu je na každém z vás, stejně tak případné tónování fotografií.
S ohledem na druhé
Řada vnějších vlivů vám může zkazit tu pravou fotografii ve chvíli, když zmáčknete spoušť. Některé z nich můžete ovlivnit a poučit se ze svých chyb, například nevhodného stanoviště nebo špatně nastavené expozice, ovšem vždy myslete na to, že kapela tam není jen pro vás, ale především pro platící diváky. Vyhýbejte se toho, abyste se s nimi nikdy nedostali do konfliktu.
Zažil jsem několik koncertů, kdy jsem se za své kolegy fotografy musel stydět. Vždy respektuji to, že diváci přišli za poslechem hudby, nikoli proto, aby sledovali půl koncertu moje záda a to, jak strkám objektiv pár centimetrů před obličej někoho z účinkujících. Věřte mi, že podobným chováním si u publika zajistíte značnou nelibost a pokud v tom budete pokračovat, klidně vám začne hrozit i nějaká ta facka.
Při komornějších koncertech si také dávejte pozor na cvakání zrcátka. Využívejte chvil, kdy hraje hudba hlasitěji a nebudete tak rušit ostatní posluchače. Zde mají kompakty jistou výhodu.
Koncert berte jako reportáž se vším všudy, kromě celkových záběrů a jednotlivců zaberte i netradiční pohledy a detaily. Opět tím oživíte finální soubor. Večer pro Milana Kašubu a Petra Kořínka, Divadlo U stolu, Brno, 2011, Nikon D80, AF Nikkor 24 mm F2,8D, 1/30 s, F2,8, ISO 1 600
Jak fotím já
K fotografování koncertů přistupuji podle dvou kritérií – buďto již znám kapelu a místo, kde se bude koncert konat, či nikoliv. Jestliže je obojí pro mě neznámou, snažím se dopředu vyhledat alespoň základní informace na internetu (počet členů kapely, nástroje, které používají, velikost daného prostoru – případně dorazím o něco dříve a rekognoskuji terén až na místě). Na různých serverech jako je YouTube.com nebo MySpace.com lze shlédnout a hlavně také poslechnout, jak kapela hraje, což je pro mě jedna ze základních informací.
Pokud jsem již na koncertním místě byl anebo znám kapelu a potažmo jsem ji přímo fotografoval dříve, projíždím starší fotografie a snažím se z nich poučit. Například použít podobné nastavení expozice, nebo naopak vzít s sebou i jiný objektiv, který jsem minule neměl u sebe a který mi třeba chyběl. Den, nebo alespoň ráno před koncertem, zkontroluji techniku a stav baterie (do večera je případně dostatek času akumulátory dobít).
Blesk vesměs nechávám vypnutý, protože raději využívám okolní osvětlení, byť není vždy ideální a občas musím dát za vděk kompromisům. Fotím přitom do formátu RAW, protože při konverzi se dá mírně doladit expozice a hlavně vyvážení bílé. Dalším důvodem, proč fotit bez blesku jsou ostatní návštěvníci, které respektuji – oni nepřišli na koncert proto, abych je rušil blýskáním, ale aby si vychutnali svou oblíbenou kapelu.
Většinou nikdo z provozovatelů, ani koncertujících nic proti fotografování nemá, ale občas vycítím, že je dobré se jich dovolit dopředu. Nakonec, je-li k tomu prostor, si vezmu kontakt na někoho z kapely – pošlu jim pár vybraných fotografií alespoň ve formátu pro web. Nikdy nevíte, kdy vás sami v budoucnu třeba nepřizvou na nějaké další focení, když se jim vaše snímky budou líbit.
Článek vyšel v časopisu DIGIfoto 11/2011