Zeď je nástrojem obrany, rozdělení, prostředkem pro zajištění si vlastního soukromí, ale také odstupu od druhých nebo určité segregace. Dnešní fotografie týdne ukazuje, že toto dělení nemusí být tak absolutní.
Zeď byla vždy vnímaná jako určitá ochrana před vnějším nebezpečím. Oddělovala ty, kteří měli privilegium žít uvnitř, od těch, kdo museli zůstat venku. Starověké město bylo od přírody odděleno hradbou, která mu zajišťovala klid.
Mohli bychom dokonce říci, že jsou to právě hradební zdi, které kreslí první čáru mezi přírodu a kulturu, které vydělují člověka od ostatních zvířat.
Středověk pak zná právo stavět hradby jako jeden z městských atributů. Člověk renesanční začíná vnímat dům jako místo určitého soukromí, prostoru, kam veřejná moc může jen ve velice omezené míře. Kalvínské a později ještě více rozšířené pravidlo zakazující záclony v oknech je vstupem obce do intimity jednotlivců. Ti si již nemohou dělat, co chtějí, jsou pod veřejnou kontrolou.
Stavba hradeb se netýká jen měst, ale celých zemí či oblastí. Hadriánův val, Velká čínská zeď nebo ta mezi palestinskými a izraelskými územími mají ochránit celou říši, ne jen ty, kteří žijí za zdí. Ostatně zatímco u města něco takového lze snadno definovat, může někdo říci, kdo je za, a kdo před, v případě, že jde o mnohakilometrové lineární útvary?
Tváře zdí VIII, foto: tchmes
Snímek Tváře zdí VIII.... se snaží nabídnout odlišný pohled na zeď. Ne jako na symbol neproniknutelného opevnění, ale jako na prostor setkávání. Tázání se, zda jsou lidé za hranicí stejní, jako ti, které známe běžně, jakým mluví jazykem, co řeší za problémy. Jako na symbol určité polopropustné membrány, která zajišťuje látkovou i informační výměnu s okolím.
Tchmes, který je autorem tohoto černobílého snímku, zachytil dvojici psů, kteří se snaží zvědavě nakukovat přes balkón do velkého světa. Jako by chtěli manifestovat, že bezpečí a soukromí jsou potřebné a žádoucí, ale že většina života se musí odehrávat mimo zdi, v prostoru, který urbanisté a sociologové měst označují jako veřejný.
Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Snímek Ještě spí a spí a spí... se vrací k problematice zdi, jako prvku rozdělení v architektuře města. Často tvrdé předěly ve městech jsou způsobeny řadou faktorů – od asanace starých staveb, až po bombardování za druhé světové války. A je to opět příroda, která dokáže chladným stavbám propůjčit alespoň trochu emocí. Autorem snímku je No21.
Ještě spí a spí a spí..., foto: No21
Fotografie V klidu lesa je podzimní meditací šebina, který se rozhodl opustit hradby a podívat se do světa přírody, světa ve kterém se skrývá krása doslova na každém kroku. Pokud se člověk umí dívat.
V klidu lesa, foto: šebin
Pro milovníky abstraktní fotografie je určený snímek Dušana 124, který nese název ...pavučina II.... Obrázek zaujme až mystickou neostrostí, která vytváří prostor pro fantazii každého diváka.
...pavučina II..., foto: dusan124
Na závěr pak ještě jeden pohled na lidské základní potřeby. Toaleta a automat na kávu je v prostředí letiště ilustrují snad nejlépe. Fotografie nese název TOI a pořídila ji ilonag3.