Oko je pro fotografa vším. Není vlastně ani tak důležité čím a jak člověk fotí, jako spíše to, zda vidí věci jinak než ostatní. a ve většině případů tomu tak, ne nadarmo se totiž mluví o fotografickém vidění světa.
Známé rčení, že ďábel se skrývá v detailu, je svým způsobem většinou zavádějící, neboť oním detailem není myšlen nepodstatný fragment, ale cosi kruciálního, co obrací bílou v černou, výhru v prohru atp.
Jakoby se ukazoval význam maličkostí v délce či náročnosti sdělní. Fotografování je svým způsobem podobné.
Shodnout se na deseti jménech nejlepších fotografů je úkol nadlidský, pokud má být ve shodě více než jeden. Patřil by mezi ně Felice Beato, průkopník dokumentární fotografie? Pro společenský význam snad ano, pro umění ve snímcích již asi nikoli. Podobně by bylo možné hovořit o tom, zda je či není Miroslav Tichý fotografem hodným uznání atp.
Přesto se domnívám, že lze nalézt shodu na tom, co dobrého fotografa nedělá. Předně je to technika a precizní zpracování – sama o sobě nic neznamená. Podobně by zřejmě dopadlo vzdělání a množství načtených knih. Jde totiž o oblasti, které bez myšlenky budou produkovat nezajímavé prefabrikáty.
To, pro fotografa, určující je oko – schopnost dívat se kolem sebe a ve světě, který vidí druzí, nacházet obsahy, fragmenty, kontexty či struktury, které stojí za zachycení a ukázání druhým. Fotograf je někým, kdo ukazuje svět, tak jak je, ale jinýma očima, než jak se na něj obvykle díváme. Měl by umět překvapit, vést k zamyšlení, ale také pobavit. Vše ostatní je svým způsobem podružné.
Tomáš Staňo vychází z principu dětské hry. Každý kdo měl jako malý vzorovaný koberec či tapetu, si jistě vzpomene, jak na jejich vzory projektoval své představy a myšlenky. Podobně při pohledu na oblohu můžeme vidět obry, beránky i čarodějnice. Signifikantní pro děti přitom je, že většinou mají problém s transferem svých pohledů druhým. Kolega má jiný myšlenkový a emocionální aktuální koncept a místo draka vidí králíka. Autor fotografie pod hladinou sice bere onu hru s fantazií, ale je schopen toto své sdělní jednoznačně předávat dál.
Ukazuje přitom, jak moc je pro fotografa potřebné oko, tedy pohled na svět s představivostí a jinýma očima, hledání výřezů a fragmentů, kterým lze dát samostatný význam. Jakoby každému divákovi kladl otázku, zda podobnou omítkovou rybu nemá na chatě, ve sklepě nebo na oprýskaném domě cestou do práce.
Gratuluji autorovi k podařenému vtipnému hravému detailu na zajímavé fotografii a dovoluji si nabídnout další zajímavé snímky uplynulého týdne z galerie.
Bolesť zrodenia je zajímavým symbolickým dílem od millana. Nabízí na jedné straně vejce, symbol života, který je ale uzavřený před světem, o kterém nic neví a ostnatý drát, který jej jako had ovíjí. Autor důmyslně pracuje s romantickým stereotypem života jako utrpení v kompozici téměř minimalistické.
Bolesť zrodenia, foto: millana
Pro každého, kdo má rád mystiku, fantazii a atmosféru lesa je určená fotografie Magical morning in the woods od Uhlera. V až nepřirozeně vypadající scéně pracuje s představami a zkušeností každého diváka, který se může na okamžik přenést do lesa, který se probouzí září, jako by sám hořel.
Magical morning in the woods, foto: Uhler
Jokr7 si ve svém černobílém snímku hoch a pana po schodech jdoucí hraje s rozměry, perspektivou i zdravým úsudkem diváka.
hoch a pana po schodech jdoucí, foto: jokr7
A na závěr ještě jeden cestopisný záběr, tentokráte z Číny nesoucí název komu se nelení... mající snad ilustrovat tamní vztah k práci a mentalitu národa. Autorem je oko-nomada.
komu se nelení..., foto: oko-nomáda