Mohlo by se zdát, že vyfotografovat pár předmětů není nic složitého, ve skutečnosti se však jedná o náročné téma. Pro mnohé se zátiší může stát užitečným kompozičním cvičením.
Období s krátkým dnem neposkytuje mnoho příležitostí pro běžná fotografická témata. Zimní útlum přírody zpomalí i nás samotné, a proto vyhledáváme spíše klid a ticho. Ztělesněním této nálady ve fotografii může být například zátiší. Lze jej nalézt na mnoha zapomenutých místech nebo se poddat fantazii a vytvořit si vlastní obrazy.
foto: pavel Brachtl, Nikon D70, F7,1; 5s
Nevlídné počasí na přelomu zimy a jara sice fotografování v krajině či ve městě nevylučuje, dobré světlo je ale přece jenom poměrně zásadním prvkem. Příjemně vytopený ateliér pro fotografování portrétů je zase náročný na prostor a vybavení. Není ale nutné hned ukládat techniku ke spánku – zkuste se pustit třeba do fotografování zátiší.
Objevitelé a stvořitelé
Zátiší se obecně dělí na dva základní typy – na zátiší „nalezená“ a „aranžovaná“. Nalezené zátiší, jak název napovídá, zachycuje zajímavé zákoutí s předměty, které už někde bylo. Zdá se to snadné, ale ne každý vidí obrazy v poházeném haraburdí nebo ve špinavém rohu ulice. Navíc máme obvykle jen omezené možnosti zasáhnout do složení obrazu. I v nalezených zátiších se sice dá aranžmá trochu pozměnit, pozadí však obvykle ovlivnit nelze.
foto: Jack Fitzgerald, Canon EOS 350D, Canon 18–35 mm F3,5–5,6; F5,6, 1/20 s, ISO 200
Problematické může být také osvětlení, často se totiž musíte spolehnout na přirozené denní světlo. Použití blesku nedoporučuji, ostré stíny by mohly poklidnou atmosféru zátiší narušit. S úspěchem můžete naopak využít odraznou desku. U nalezeného zátiší můžete s výsledným obrazem pracovat zejména vhodným výřezem, úhlem záběru a perspektivou.
I málo může být dost
Poklidné zátiší lze objevit i na rušné ulici, chce to jen dobrou představivost a správný úhel pohledu. Nalezenou situaci se vždy snažte co možná nejvíce zjednodušit a zklidnit. V duchu heslem „vše přebytečné je v obraze zbytečné“ volte co nejméně předmětů v záběru. Pozadí by mělo být jednolité, aby nepřebíjelo hlavní objekty v záběru – pokud to samozřejmě není váš primární záměr.
foto: Milan Perfecký, Konica Minolta DiMAGE A200, F5, 1/80 s, ISO 100
Zajímavá struktura oprýskané zdi nebo kresba letitého dřeva nemusí být na závadu, někdy je však pozadí nepoužitelné a je třeba jej od obrazu co nejvíce oddělit. Velkým pomocníkem při tom může být například malá hloubka ostrosti. Lze jí dosáhnout například použitím delších ohnisek s nižší světelností. Pozor ovšem u prostorově hlubokých scén – v těchto případech ostřete vždy na předměty, které mají být v zátiší ostré. Nikdo neříká, že se musí jednat o všechny objekty v záběru. Je ovšem dobré, aby dominantní prvky netonuly v neostrosti. To by rušilo poklid, kterého se obvykle snažíme u zátiší dosáhnout.
Světlo s odrazem Při fotografování s přirozeným osvětlením se musíte často potýkat se směrem světla. Na odvrácené straně vznikají stíny, které je dobré prosvětlit – pokud samozřejmě nevyžadujete výrazně kontrastní podání. Zásah jiným světelným zdrojem je komplikovaný, a proto často s výhodou využijete odraznou desku. Tu se snažte nasměrovat proti hlavnímu zdroji osvětlení co nejblíže k fotografovaným předmětům tak, aby nezasáhla do záběru. Jako odrazná deska poslouží například papír nebo polystyren – nutný je rovný, matně bílý povrch.  
Vlevo fotografovaná scéna bez odrazné desky, vpravo s improvizovanou odrazkou z polystyrenové desky
 
Vlevo fotorgafie bez odrazné desky, vpravo s použitím polystyrenové odrazné desky
|
Kde hledat inspiraci
Obvyklým klišé nalezených zátiší bývají nejrůznější staré předměty či detaily architektury. Stáří těchto objektů samo o sobě zaručuje onen pocit poklidu a ticha, který má ze zátiší dýchat. Lze je hledat ve starých sklepech, na půdách či ve stodolách, kde občas narazíte na opravdu zvláštní kombinace předmětů. Nenechte se ovšem unést emocemi nad dávno ztracenou tříkolkou z dětství a o to pečlivěji se snažte uvažovat nad kompozicí a osvětlením. Váš osobní vztah k zachyceným věcem ostatní diváci sdílet nebudou. Má-li zátiší působit emotivně, budete toho muset docílit pomocí výrazových prostředků.
foto: Kristýna Pazderová, nikon D70s, 70 mm, F5, 1/80 s
S předměty manipulujte opatrně a raději je nepřemisťujte, neboť zásah do letitých nánosů prachu každý podobný „podfuk“ na diváka prozradí. Pokud chcete v obraze některé předměty potlačit, pracujte spíše se světlem. Na půdě a ve sklepě lze s úspěchem obyčejnou lampičkou osvětlit pouze určité části v obrazu a jiné naopak ponechat v přítmí. Také přirozené světlo vikýře lze ovlivnit vhodným stínidlem nebo si počkat na dobu, kdy bude ladit s vaším záměrem.
Nebojte se hledání Nalézt vhodný objekt pro zátiší je jedna věc, ovšem objevit ten správný úhel a kompozici, to také není jednoduché. Někdy je čas přemýšlet a jindy zase instinktivně experimentovat. Objevujte své zátiší ze všemožných úhlů, snažte se nafotit co nejvíce variant. Ty pak zhodnoťte, a ty povedené zkoušejte rozvíjet dále. Za metodu experimentu se rozhodně netřeba stydět, nedělejte si iluze, že slavné obrazy nejsou zčásti také dílem „náhody“. Možná opustíte svůj původní záměr, a přijdete na zcela nové nápady.  
 
 
foto: Blanka Nováková, Minolta 505 Si Super, 28–80 mm F3,5–5,6, film Ilford 400
|
Přestože staré předměty obvykle skýtají dobrou příležitst pro tvorbu zátiší, nezapomínejte ani na moderní svět. Harmonie může spočívat v zajímavých tvarech, struktuře či barevnosti předmětů. Hledejte uskupení věcí, které spolu nějakým způsobem souvisejí. Mohou být ze stejného materiálu, mít podobné tvary, být v teplých tónech, sloužit k obdobnému účelu apod. Hledání souvislostí vám může pomoci při nalézání originálních zátiší, nejedná se ovšem o dogma, vše závisí jen na vaší invenci a schopnosti vidět věci okolo vás jako obrazy.
Kouzlo času Jsou záběry, které zaranžovat nelze, tedy pokud nepracujete jako kulisák v Holywoodu. Nánosy prachu a pavučin zhmotňují jinak nezachytitelný čas. Na půdách, ve sklepech, stodolách či ve chlévech se dá podobných zákoutí nalézt mnoho. Otázka ovšem zní, zda jsme schopni je vidět tak jako autor tohoto snímku, nebo je míjíme bez povšimnutí. 
foto: Petr Sikora, Konica Minolta Dynax 5D, 18–70 mm F3,5–5,6 (D), F7,1, 1/80 s
|
Vinětace je sexy!
Pokud se vám nedaří nalézt vhodné zátiší, můžete si jej sami vytvořit – naaranžovat. Fantazii se meze nekladou, ovšem dobrat se k nějakému nosnému nápadu může být o to těžší. I zde platí, že je dobré hledat v uskupení předmětů nějakou logickou souvislost, aby výsledek působil harmonicky. Propojení přitom může být i podvědomé, založené na asociacích. Někdo umí to, proč k sobě určité předměty ladí, zdůvodnit, jiný to prostě vycítí.
Světlo jako předmět O tom, že půdní prostory jsou vhodným cílem pro hledání zajímavých zákoutí jsem se již zmínil. Tady se objektem zájmu stala atmosféra těchto míst zřetelná z kuželů světla procházejících skleněnými taškami. Jinak vcelku fádní zákoutí se díky nim proměnilo ve scénu pro zajímavou hru světel, která se tak stala hlavními „objekty“ v záběru. 
foto: Ladislav kuštek, Olympus C-4000, F5, 1 s, ISO 200
|
Pro zastánce logiky mám pár kompozičních rad do začátku. Uskupení se vždy aranžuje lépe, když se skládá z lichého počtu předmětů. Když si nevíte rady s jejich uspořádáním, začněte od největšího či nejvýraznějšího předmětu a pokračujte k menším nebo méně důležitým. Snažte se přitom co možná nejlépe pokrýt celý záběr, a to nejen do šířky, ale i do hloubky. Předměty nemusejí být v konstantní vzdálenosti od fotoaparátu, záběr lze ozvláštnit například pohledem přes neostrý objekt v popředí.
Jak se fotí sklo Chcete-li zachytit obrysy skla jako na tomto snímku, nesmíte svítit na sklenice, ale na světlé pozadí. Čím tmavší bude zbytek okolí předmětů, tím budou kontury viditelnější. Použít můžete například černou látku nebo papír postavený v těsné blízkosti zabíraných sklenic. Pokud byste naopak nechtěli zachytit kontury skla, ale jeho plochy, museli byste v okolí postavit co nejvíce bílých odrazných ploch a směřovat osvětlení na ně. Pozadí by v tomto případě bylo zapotřebí tmavé. Nicméně, fotografie tohoto typu se velmi těsně dotýkají spíše hranice reklamního snímku než klasického zátiší. 
foto: Petr Komárek, Canon EOS 350D, EF-S 18–55 mm F3,5–5,6; F5,6, 1/100 s, ISO 100
|
Zklidnění celé kompozice může napomoci i vhodné orámování, kdy některé předměty slouží pouze jako rám pro hlavní motiv. Pomyslný rám lze tvořit i světlem – podpořte vznik vinětace například omezením dosahu světelného zdroje. Můžete si také vyrobit válec z papíru podobný sluneční cloně, jen o něco delší. Ten po nasazení na objektiv způsobí vinětaci, která dodá zátiší atmosféru prastarých obrazů, zvlášť pokud dojem ještě umocníte úpravami barevnosti v počítači.
foto: Martin Jebavý, Pentax *ist Ds, pentax SMC DA 16–45 mm F4; F5,6, 1/30 s, ISO 400
Nejlepší přítel fotografa
Vhodnou technikou k fotografování zátiší se může stát stejně dobře digitální kompakt jako zrcadlovka, jen stěží se však obejdete bez dobrého stativu. Při fotografování nalezeného zátiší je dobré vycházet z přirozeného světla, které ale velmi často bývá velmi slabé. Stativ však pomáhá i při kompozici aranžovaného zátiší. Sestavu je dobré několikrát zkontrolovat v hledáčku nebo na LCD a měnit postavení jednotlivých předmětů, často o pouhé centimetry. Bez stativu by taková práce nebyla možná. Protože se často snímají drobné objekty, je navíc potíž s dostatečnou hloubkou ostrosti. Vyšší clona zaručující větší hloubku ostrosti opět vylučuje fotografování z ruky.
Plány a náhody Dave Nitche obvykle při své práci nespoléhá na náhody, vše si důkladně promýšlí a než konečně exponuje, zkouší ve svém studiu optimální osvětlení i několik dní. O to větší bylo jeho překvapení, když z jednoho z takových „testovacích“ záběrů vznikl velmi zdařilý obraz. Recept byl přitom snadný: dvě podložky v různé vzdálenosti a maska přilepená oboustrannou páskou k podložce. Vzdálenější plocha byla oproti horní nasvětlena dvojnásobnou intenzitou. 
foto: Dave Nitsche, Canon EOS 1D, 100 mm F2,8; F11, 1/500 s
|
Při fotografování lesklých povrchů můžete narazit také na to úskalí, že v sobě zrcadlí okolní prostředí. Pak mohou pomoci bílé plochy rozmístěné okolo zátiší: stačí zavěsit například bílá prostěradla nebo čtvrtky papíru do takových míst, aby se odrážely v předmětech.
Svět podle fotografa
Kreativní fotograf mnohdy dokáže vnímat v předmětech další významy. Vidličky se po zkroucení v jeho rukách mění v bojující ještěry, hřebíky v zamilovaný pár apod. Tento typ zátiší se zvlášť hodí pro experimentování za dlouhých zimních večerů.
Zkroťte pozadí Pokud nechcete narušit originalitu a autentičnost nalezeného zátiší, obvykle si s nevhodným pozadím musíte poradit jinak. V tomto případě by zářící výhně za sklářskými píšťalami strhly veškerou pozornost na sene. Vhodným řešením bylo použít minimální clonu a co nejvíc tak rozostřit pozadí. Objektiv s pevným ohniskem a vysokou světelností pak vyniká jemností bokehu. 
foto: Robert Mekiš, Canon EOS 300D, 50 mm F1,8; F1,8, 1/20 s, ISO 100
|
Oba postupy lze také vtipně kombinovat, do reálných situací můžete přidávat vlastní hry a nalézat nečekané souvislosti. Vyhýbat se přitom nemusíte ani takovým technikám jako je kresba světlem, různé optické klamy nebo drobné počítačové zásahy. Tvořte bez zábran. Není důležité, zda výsledek bude považován za „koláž“, „makro“ nebo „zátiší“. Mnohem podstatnější je, aby vzbudil patřičný zájem diváka, pro kterého byl tvořen.
Zátiší nemusí být smutné Bývá zvykem, že poklid a harmonie zátiší svádějí k melancholii a smutku. To ovšem neznamená, že by nadsázka nebo humor byly v tomto žánru tabu! Vtipné paradoxy lze s trochou štěstí nalézt na každém kroku, chce to jen smysl pro humor a dobré oči. 
foto: Martin Kovalík, Canon EOS D60, 27–70 mm F2,8L, F4, 1/350 s, ISO 100
|
Celý článek najdete v časopise DIGIfoto.