Natáčení videa na DSLR je využíváno méně, než by mohlo. Hlavně pro nemožnost plynulého přeostřování během záznamu. Řešením může být šikovný ovladač USB Focus Controller.
Pohodlný způsob ostření, na jaký jsme zvyklí z videokamer, u digitálních zrcadlovek chybí. Profesionální filmaři přepnou objektiv do manuálního režimu a použijí kvalitní mechanický systém ostření od některého známého výrobce. Amaterští filmoví nadšenci ale mnoho levných a přitom kvalitních možností nemají. Zaujalo nás proto malé elektronické řešení od Okii Systems (viz web Okii.net), které se nachází někde na půli cesty mezi oběma skupinami.
Základní vlastnosti:
- zapíná/vypíná nahrávání videa, snímá fotky,
- přepíná režim živého náhledu LiveView,
- umí nastavit tři velikosti kroku posunu ostření,
- umí uložit až čtyři zaostřené pozice,
- přepíná zvětšení 1×, 5× a 10× při LiveView,
- nastavuje ISO, clonu, rychlost závěrky a kompenzaci expozice,
- funguje pouze s fotoaparáty Canon EOS 1D Mark IV, 5D Mark II, 7D, 60D, 550D a 500D,
- výdrž na 2 AAA baterie je přibližně 30 hodin,
- 1/4" stativový závit,
- hmotnost 133 g,
- cena 400 amerických dolarů,
- připojení přes miniUSB kabel.
Zásilka obsahovala zařízení USB Focus Controller v kovové krabičce,
anglický manuál a nezbytné příslušenství
Jak funguje USB Focus Controller
Nejprve je potřeba porozumět principu samotného ovladače ostření (USB Focus Controller), který komunikuje s vybraným fotoaparátem Canon pomocí USB protokolu výhradně jedničkami a nulami. Mechanický je pouze stisk tlačítek a otáčení ovladačem.
K ostření využívá ovladač ostření samotný motorek objektivu a z toho také vyplývá řada charakteristických vlastností. Typ objektivu totiž přímo ovlivňuje kvalitu výsledku, rychlost i hlučnost ostření. Pohyb přeostření z výchozího místa do cílového vzniká mikroposunem motorku objektivu vždy od jednoho bodu k nejbližšímu dalšímu. Jako byste autofokusem zaostřili na bod, pak hned na nejbližší za ním a tak dále až k cíli. Vzdálenost mezi těmito body je naštěstí nastavitelná ve třech velikostech kroku (jemný posun, střední a delší skok) a právě parametr kroku zásadně ovlivňuje rychlost a plynulost přeostření.
Logicky stačí pro krátké posuny zaostření nastavit krátký krok posunu a výsledek bude plynulý i relativně rychlý. Naopak přeostření mezi vzdálenějšími body třeba s teleobjektivem by při nejmenším nastaveném kroku bylo příliš zdlouhavé. Proto se hodí větší krok, který má za následek rychlejší a skokovitější posun přeostření. A aby to nebylo tak snadné, tak každý objektiv se díky rozdílným konstrukcím může v závislosti na pohonu, ohniskové vzdálenosti a nastaveném kroku chovat trochu jinak.
Pokud jsou například příkazy z ovladače příliš rychlé, fotoaparát vykoná až další příkaz. Bohužel neexistuje žádný zaručený postup a nejde ani jinak zjistit, jestli byl příkaz vykonán, než podle toho, jestli je skutečně vidět požadovaný posun. Vše se tedy musí nejprve vyzkoušet. S ohledem na to také výrobce nabízí třicetidenní lhůtu vrácení peněz.
Bez přečtení manuálu prakticky nemáte šanci pochopit, jak tato věcička funguje
Testování v praxi
Po několika e-mailech s výrobcem, jsem zaregistroval předobjednávku a po téměř dvou měsících mi přišel papírový balík, ve kterém jsem našel malou plechovou krabičku s hliníkovým přístrojem, manuál v angličtině, imbusový klíč pro demontáž a tři náhradní barevná tlačítka. Ta originální jsou všechna bílá a bez popisek.
Bez přečtení manuálu prakticky netušíte, k čemu které slouží. Po propojení přístroje s fotoaparátem pomocí USB kabelu (který však není součástí balení) a zapnutí malým spínačem se rozsvítí zelená dioda. Barva a frekvence svícení diody nás informuje o stavu zařízení a právě prováděné činnosti. Dioda může svítit až pěti barvami a může také různě rychle blikat, z čehož vyplývá dost variant, které jsou bez důkladného čtení manuálu jen těžko rozluštitelnou signalizací.
Pokud máme objektiv v automatickém režimu, můžeme s otočným regulátorem začít pracovat. Velmi doporučuji hned na začátku nastavit oblast minimální a maximální zaostřitelné vzdálenosti. Tyto limitní body zajistí, že se regulátorem nedotknete samotného mechanického limitu objektivu, neboť jak výrobce v manuálu upozorňuje – otáčením regulátoru mimo mezní hodnoty může dojít k nadměrnému opotřebení motoru autofokusu používaného objektivu. V praxi se ryska zaostření při překročení těchto mezí většinou trochu zachvěje, jakoby chtěla pokračovat, ale konstrukce objektivu jí to nedovolí. Naopak regulátorem jde bez jakéhokoliv upozornění otáčet dál a dál.
Popis vlastností jednotlivých tlačítek
Nejzajímavější funkcí tohoto patentově chráněného ovladače je uložení dvou pozic zaostření plus dvou mezních bodů zaostření – celkem tedy čtyři body. Na požadovanou pozici zaostření je nejprve nutné se přesunout otáčením regulátoru. Jakákoliv změna pozice samotným fotoaparátem anebo mechanicky ostřícím kroužkem objektivu v průběhu ukládání způsobí, že si USB ovladač ostření nebude správně pamatovat pozici zaostření, protože ji vypočítává podle uskutečněného posunu právě samotným ovladačem. Z vlastní zkušenosti doporučuji při nastavení pozic na nic jiného raději nesahat. K uložení pozice zaostření stačí dlouhý stisk tlačítka za doprovodu blikající diody. Krátkým stiskem tlačítka se naopak vykoná přesunutí do uložené pozice.
Z výše uvedené teorie také vyplývá, že na ovladači ostření nejde dělat jakékoliv značky pozic, protože otočný regulátor má při různém kroku posunu různou účinnost. Přeostření doprovází zvuková kulisa motorku objektivu. Ultrasonické modely jsou pochopitelně tišší, přesto je zvuk při nahrávání tišších scén pomocí integrovaného mikrofonu zřetelný. Nutno dodat, že i mechanické systémy mohou vyvolávat různé rušící zvuky. Omezit se to dá použitím silně směrového mikrofonu, případně mikrofonem umístěným dál od fotoaparátu. Jinak technické provedení v pevném černě eloxovaném hliníku s plastovými tlačítky si zaslouží pochvalu. Nic se neviklá, ani nevrže. Tlačítka mají jasný chod, otočný regulátor klade příjemně znatelný odpor. Snad jenom tlačítko zapínání je dost malé. Pro komfortní práci se hodí mít ovladač ostření umístěný pomocí stativového šroubu pohodlně na dosah prstů. Třeba na rukojeti ramenní opěrky.
V malé videoukázce je srovnání tří způsobů ostření – ručně objektivem, ručně USB ovladačem ostření a automaticky pomocí uložených pozic. Plus v poslední krátké ukázce je schválně použitý nevhodný dlouhý krok posunu, který jednak není plynulý a také názorně ukazuje, že vlivem nastaveného kroku se nepodařilo ani trefit do objektu na který mělo být zaostřeno.
Chce to cvik, ale vyplatí se
Použití USB ovladače ostření vyžaduje zezačátku hodně tréninku. Zapamatovat si ovládání pomocí nepopsaných tlačítek, jejich různé délky stisku, různě barevných a různě blikajících diod, chce trpělivost. Samotné ostření je v závislosti na použitém objektivu trošku hlučné a je potřeba osvojit si jeho nastavení při různých ohniskových vzdálenostech. Oproti manuálnímu ostření nedosáhnete asi tak jemného přechodu v průběhu přeostření, ale naopak technicky konstantní přesnost ostření je při správně zvoleném kroku posunu perfektní. Uvedený nekomfort je daný spíše principem fungování než samotným technickým provedením, které je velmi kvalitní.
Zanedbatelná není ani možnost ovládat tímto zařízením i další funkce fotoaparátu jako clonu, čas nebo ISO a to i na větší vzdálenost (údajně vyzkoušeno na 25 metrů). Zástupce vyrábějící firmy Okii mi prozradil, že do budoucna plánuje upravit software ovladače, přidat nějaké další funkce, zlepšit ergonomii ovladače a přidat podporu bezdrátových sítí. Ovladač ostření je opravdu šikovný nástroj, který v kombinaci s kvalitními ultrasonickými objektivy dokáže odvést dobrou práci. Pro živé – například reportážní – filmování ale stále přijdou vhod lepší manuální systémy ostření.