Někdy je dobré zapomenout na příručky a pravidla a nechat se unést okamžikem. Dokázat prožít radost z toho, že jako fotograf máme dobré oko a rychlý prst.
Fotografování je možné vnímat jako folkové umění. Zatímco básně píše v dospělosti málokdo, obrazy nekreslí skoro nikdo a podobně je to například s operním zpěvem, rozmach digitálních fotoaparátů umožnil fotografovat každému.
Ostatně fotografie nejsou dnes k vidění v Národní galerii, ale v Uměleckoprůmyslovém muzeu.To svědčí o tom, že fotografování je stále určitým řemeslem, kterému se ale s dnešní technikou může na první pohled naučit snadno každý. Přečíst si základní knížku, kde se dozví něco málo o kompozici a práci se světlem, není také nic těžkého, a nový fotograf umělec je na světě. Výsledky takové práce ale ukazují, že realita je jiná.
Fotograf je především interpretem reality. Veškerá kompozice a technická dokonalost nemá velkou hodnotu, pokud není doprovázena zrakem člověka, který vidí věci jinak než druzí, který za banální realitou vidí houšť barevných symbolů, zábavných i vážných sdělní, a pociťuje potřebu obrazem komunikovat s divákem.
Ali111 ukazuje, že není součástí laciného fotografického kýčového prefabrikátu rádoby uměleckých snímků, ale snaží se s realitou pracovat. Dívá se kolem sebe a vnímá symboly, obrazy, skutečnost. A právě takovou syntézou vyniká snímek V protisměru, který na jedné straně základní pravidla zlatého řezu dodržuje, ale na precizní technické provedení si nehraje. Ukazuje podobnost jdoucí dívky se značkou na zdi, která je překvapivě silná, snad až zarážející.
V protisměru, foto: ali111
Slečna ve žlutém tričku je zachycena v pohybu, patří jí jen malý výklenek, kterým ji vidíme. Nevíme, kam jde, kdo je, co si myslí. Snad ani neví o oné značce, kolem které prochází, a které je tak podobná. Hledí dopředu, fotografa si nevšímaje. Zbylé dvě třetiny snímku jsou vyobrazením fádního interiéru budovy, kterému dominují dvě jakési skříňky a stěna s oním klíčovým piktogramem.
Gratuluji autorovi snímku, na kterém je nejdůležitější dobré oko a rychlá spoušť, snímku, který má myšlenku i vtip. Dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Fotografovat akty je na jedné straně relativně vděčné, zvláště pokud je modelka pěkná, nebo alespoň zajímavá. Na druhou stranu ale také obtížné, neboť se autor chce obvykle vyhnout stereotypům a něco o charakteru fotografované postavy snímkem prozradit. Za pozornost jistě stojí takový pokus v podobě fotografie …, jejímž autorem je dohmat.
Dva zajímavé příspěvky, které spojuje pohyb, nabízí také pohled do zvířecí říše, který potěší především ornitology. Snímek šprintér zachycuje ptáka, dnes již téměř vzácného, vrabce, jak skáče po bílé čáře. Jakoby se chtěl rozběhnout, protnout cílovou pásku v co možná nejrychlejším čase. Na snímku je pěkně vidět základní mechanismus běhu – totiž série pádů, kterým zabraňuje v dokončení vhodný pohyb nohy. Autorem snímku je DUDISKO.
šprintér, foto: DUDISKO
Dolittle pokračuje ve své tradiční tvorbě a na snímku komu se neleni,,, ukazuje pelikána a jeho oběť. Vše v dokonalém spojení technicky výborného provedení a kouzla okamžiku.
komu se neleni,,,, foto: Dolittle
A na závěr ještě jeden pohled na pohyb, tentokráte očima aktivního sportovce. Nese název Na kolečkách a autorem je Erikkko.
Na kolečkách, foto: Erikkko