K tomu abychom se mohli bavit o kvalitě vytištěných fotografií, potřebujete znát význam několika základních pojmů. Jistě jste slyšeli a velmi často používáte termíny jako DPI, Mpix, rozlišení, PPI a jiné. Všechno to spolu tak nějak souvisí a proto se vám pro začátek pokusíme v těchto důležitých zkratkách a slovech udělat pořádek.
Obr. 1: Rozlišení versus pixely
Když se řekne rozlišení fotografie, znamená to počet pixelů, jež dohrom tvoří výsledný obraz. Častá otázka „Kolik to má megapixelů?“, pokládaná obvykle při pořizování nového fotoaparátu, je ekvivalentní k dotazu „V jakém rozlišení tento fotoaparát ukládá fotografie?“. S tím rozdílem, že počet (mega)pixelů je jedno číslo, kdežto rozlišení má vždy dvě čísla, šířku a výšku v pixelech.
Pixel je nejmenší zobrazitelný bod a jeho veličinou je hodnota představující barvu. Pokud by váš fotoaparát produkoval fotografie o rozlišení 0,1 Kpix, výsledné snímky by vypadaly nějak podobně jako obrázku č. 1., což je opravdu nedostatečné. Proto fotoaparáty ukládají obrazová data v co možná největším rozlišení, aby byly rozlišitelné i jemné detaily, například vlasy. Toto rozlišení je závislé na kvalitě senzoru. Pokud máme senzor nízké kvality, je zbytečné chtít fotografie s velkým rozlišením, neb výsledná fotografie bude „rozmazaná" a detaily nepůjdou rozeznat.
Rozlišení je jasné, ovšem, co je PPI?
Hustota pixelů, zkráceně PPI neboli Pixel Per Inch, je veličina vyjadřující počet pixelů zobrazených na jednom palci. Tato jednotka uvedená v metadatech obrázku, je v rámci zobrazení na počítači (displeji) pouze informační a nemá žádný vliv na zobrazení na displeji. Jedná se totiž pouze o přepočet vzorce: „Celkový počet pixelů/požadované rozměry obrázku v palcích“. Proto mají obrázky 2 i 3 stejné rozměry, i když mají různé PPI. Čili počet pixelů v obrázku se nemění, pouze zobrazovací zařízení může měnit velikost jednoho pixelu.
Obr. 2: 110 PPI | Obr. 3: 300 PPI
A proč to tedy funguje na papíře, ale ne na displeji (viz obrázky výše)? Protože každý displej má své PPI definované rozlišením displeje. Například při rozlišení 1440 × 900 pixelů mého displeje má tento 113 PPI, ale maximum možných je při 1680 × 1050 pixelů, tj. 131 PPI. Tedy na jeden viditelný palec připadá 131 pixelů/bodů.
Ať tedy v metadatech obrázku budou jakékoliv informace o PPI, nebude tento údaj reflektován. Zjednodušeně řečeno, hodnota PPI je informace pro tiskárnu, jak malé mají být pixely na papíře aby se dosáhlo velikosti vámi požadované.
Pokud tedy chcete 10 × 10 pixelů vytisknout o velikosti 25,4 mm × 25,4 mm (1 čtvereční palec), bude definováno PPI 10. Pokud má 10 pixelů představovat 3,17 mm na papíře, definujeme PPI 80. Jak je vidno z obrázku č. 4, 10 PPI nedostačuje prakticky na nic. I při 80 PPI stále vidíme pixely, tzn. „čtverečky“. Zvětšete si obrázek na plnou velikost kliknutím na něj. Jako minimální hodnota se doporučuje 200 PPI, kdy fotografie je již „koukatelná" a můžeme mluvit o nějaké kvalitě tisku.
Obr. 4: Definování PPI
Pro kvalitní tisk je nepsaným pravidlem používat hodnotu 300 PPI. Kolik tedy potřebujete megapixelů pro určité velikosti v centimetrech v kvalitě 300 PPI, se můžete podívat v grafu a tabulce uvedených níže.
Obr. 5: Maximální doporučená tisková velikost při 300 PPI
Tabulka níže zobrazuje možné velikosti tisku. Poslední sloupec je tisk při kvalitě 150 PPI, což je pro tisk menších formátů nedostatečné. Ovšem při tisku formátů A1 a větších, standardně pro plakáty, které nikdo nebude studovat z blízka, je kvalita 150 PPI dostatečná. Můžete tak tisknout i větší tisky z menších megapixelů, pokud bude fotografie vystavena v dostatečné dálce od očí pozorovatele.
Obr. 6: Velikost tisků při různé kvalitě
A jak je to s DPI?
Další často používanou zkratkou v terminologii publikace fotografií je DPI. Tato veličina se velmi často zaměňuje za PPI, a to neprávem. Jak jsme si již řekli výše, PPI je vlastně počet čtverečků (pozor, v jistých situacích to nejsou čtverečky) na jeden palec délky. Problém ovšem nastává při tisku, kdy tiskárna má pouze čtyři základní barvy CMYK – Cyan (azurová), Magenta (purpurová), Yellow (žlutá) a Black (černá).
Ideální stav je ten, kdy chcete vytisknout fotografii obsahující barvy pouze z palety dostupné v tiskárně, často tedy CMYK. Tehdy by tiskárna mohla na každý pixel použít jednu barvu. Jenže v reálu to tak nikdy není, a proto se musí pixely (čtverečky) skládat z tzv. sub-pixelů, v tiskařské terminologii bodů. Odtud již plyne zkratka DPI (Dot Per Inch), protože „dot“ je anglicky malý bod, či tečka na papíře.
Z logické úvahy vyvodíme, že pokud chceme zobrazit více barev, než jen CMYK, musí tiskárna disponovat vyšším rozlišením DPI, než je PPI obrázku. Díky optické iluzi a nedokonalosti lidského oka můžeme za pomocí technologie polotónů (obr. 7) zobrazit různé tóny barev.
Technika polotónování (autotypie) funguje na principu subtraktivním míchání CMYK barevných, různě velikých teček a jejich vykreslení v prostoru v různé vzdálenosti od sebe, a z důvodu výskytu např. tzv moaré ještě v různých úhlech. Velikost každé tečky a vzdálenost mezi nimi je vypočítaná z odstínu barvy jak vidíme na obrázku č. 8.
Obr. 7: Technika polotón | Obr. 8: Skládání barev polotónem
Proč si vysvětlujeme technologii tisku?
Zde je důležité ono DPI, neboli počet bodů na palec. Dle toho, jak malé tečky dokáže tiskárna vytisknout, je výsledný tisk fotografie kvalitní. Čím více teček se vleze do jednoho palce, tím menší tyto tečky jsou. Což znamená nejen větší paletu odstínů barev, ale hlavně, pro lidské oko neviditelné tečky se „slijí“ do jednoho barevného tónu a tím pozorovatel fotografie získá pocit, že se dívá na tóny barev kontinuální bez zjevných rušivých prvků.
Proto je důležité na jaké tiskárně si fotografie tisknete. V zásadě, čím větší je DPI tiskárny, tím vyšší je kvalita tisku. Dále je důležité to, kolika barvami tiskárna disponuje, čili kolik barev umí vytisknout bez míchání. Fototiskárny jsou velmi často obsazeny barvami CMYK. Ty kvalitnější mají ještě navíc světlé barvy azurové a purpurové tzv. Light (Photo) Cyan a Light (Photo) Magenta pro lepší vykreslení světlejších částí fotografie.
Obr. 9: Kvalita tisku fototiskárny s rozlišením 9 600 × 2 400 DPI
Některé fotolaby tisknou fotky chemickou cestou nebo pomocí termosublimačního tisku. Každý bod díky této technologii může mít svou vlastní barevnou hodnotu. Proto i když vidíte, že minilaby tisknou v kvalitě DPI „pouze“ 300 DPI, nemusíte mít strach. Ta kvalita bude porovnatelně lepší, než je u fotografií vytištěné na běžné domácí fototiskárně s DPI „až" 9600 (viz výřez výše).
Dalším důležitým faktorem pro kvalitní tisk fotografií je výběr papíru. Obyčejné papíry jsou pro vysoce kvalitní fotografie nepoužitelné. Jejich rozlišovací schopnost je nízká. Tím je myšleno nechat na sebe vytisknout co nejmenší bod tak aby se nerozpil a opravdu vyplnil jen a pouze ten jediný bod. Proto je potřeba pro každou fototiskárnu kupovat originální nebo vyzkoušené fotopapíry.