Očekávat je možné téměř cokoli. Jsou lidé, kteří prorokují konec světa, další čekají na výhru v loterii či na osudovou lásku. A v neposlední řadě čekáme na Vánoce.
Moment očekávání je v lidském životě velice důležitý, neboť je spojen s nadějí a perspektivou času. Naděje je víra v lepší budoucnost, v nějaký pozitivní výsledek, v něco co nám přinese dokonalost nebo alespoň libost.
Říká se, že štěstí je velice podivný pocit, který prožíváme téměř výlučně jako deficitní – tedy jen to, že jej nemáme, když jím disponujeme, nevíme o něm. Existují náboženství či filosofické školy, které říkají, že by se člověk měl zbavit všeho, co by mu mohlo být vzato a uzavřít se v určité statičnosti. V ní totiž nemůže přijít změna k horšímu – takový člověk nepotřebuje zdraví, peníze, úspěch a snad ani lásku. Ale je šťastný?
Jiná náboženství a velká většina filosofických směrů je naopak zaměřená na budoucnost. Ptáme-li se v nich na cíl člověka, je to vždy nějaká změna – má růst ke ctnosti, zpodobňovat se s Bohem nebo nést zodpovědnost za lidství a druhé. Je zde důležité, že v lidském životě chybí totální finalita. Jde o dorůstání do něčeho.
Zajímavě se to projevuje v ekonomice, která je v neustálém procesu očekávání. Věříme, že za peníze si koupíme přiměřené množství statků, a že pokud sami odvedeme určitou práci, získáme přiměřenou mzdu. Dokonce se snažíme predikovat vývoj na trzích, abychom mohli upravit nabídku a poptávku, dobře rozvrhnout své podnikání. Kdybychom přestali očekávat, že bude vše probíhat relativně spojitě, bylo by nutné opustit svět bank i nezajištěných platidel a vrátit se ke směnnému obchodu.
V očekávání (foto: Paklik)
Dnešní fotografie týdne nese název V očekávání a jejím autorem je Paklik. Lavičky chaoticky pomíchané a neuspořádané na náměstí, jako by čekaly na to, že jim někdo dá řád, a pak se na ně usadí lidé. V tomto kontextu je zajímavé, že ač chaos na první pohled vypadá složitě, velice dobře se s ním matematicky zachází – většinou podstatně snáz nežli s uspořádanými systémy.
Na rybách s... (foto: Oko-nomada)
Spojení člověka a přírody může nabývat zcela netušených forem. Pěkný příklad nabízí Oko-nomada, který na fotografii Na rybách s…, zachycuje rybolov etnické skupiny Bai na jezeře Erhai. Ten je specifický tím, že lidé užívají k lovu ryb nikoli udice či sítě, ale cvičené kormorány.
František Vrba nabízí netradiční obraz Emigranta, jako člověka, který se odlišuje od ostatních. Existencionalisticky prožívá své bytí, které musí reflektovat a na základě něhož je nutné žít. Nemá žádné kategorické imperativy ani formalismy praktického rozumu, jen vědomí, že sama existence musí být realizována autenticky a plně.
Rostislav Jirků ukazuje pohled na vnitřně usebraného muže na snímku Calm before the storm. Doba adventu je časem, kdy máme možnost se ztišit a zastavit se. Obecně se rozlišují dva druhy svobody – svoboda k něčemu a od něčeho. A možná právě předvánoční čas je dobou, kdy může vyzkoušet zažít obě z nich.
Zastav se člověče (foto: Jokr7)
A na závěr ještě jeden námět směrem k blížícím se Vánočním svátkům. Tento pochází z dílny Jokr7 a nese název Zastav se člověče. Snad mohl vzniknout na náměty verše z Janova evangelia: „Světlo svítí ve tmě a tma se jej nezmocnila.“ Možná i úvaha nad tím, co je naším světlem, může být v adventu poměrně podnětná.