Lidé a příroda, pohledy do dálky, architektura v otevřené krajině. Tak nějak by se dala stručně charakterizovat dnešní fotografie týdne.
Snímek Jazero Montreux- Swiss pracuje s téměř středovou kompozicí. Její mírné porušení má za následek, že snímek nepůsobí uměle či příliš komponovaně.
Díky černobílému provedení se mu daří dokonale zachytit atmosféru místa tichého, rozhlehlého, ale přitom ani zdaleka ne mrtvého či vylidněného. Vše v tmavém, ovšem nikoli smutném provedení.
Zřejmě první téma, které člověka při pohledu na fotografii napadne je otázka vztahu člověka a přírody. Postavy na vyhlídkovém molu se dívají do dáli, odpočívají nebo se jen tak rozhlíží. Masivní konstrukce jakoby kreslila jasnou čáru mezi člověkem a přírodou, jakoby šlo o dva světy, které spolu nemají nic společného. Přesto člověk nepřestává její krásu obdivovat a cítí s ní určité spojení či pouto.
Druhé téma je také nasnadě – architektura jako projev lidského intelektu, vkusu, kultury, svobodného přemýšlení i technických možností. Na straně druhé je zde panensky krásná krajina okolních hor a rozsáhlých polí, ve kterých se čas od času objeví nějaký nevýrazný domeček.Je to otevřená krajina, která svojí původností udává ráz celému Švýcarsku. Je zajímavé, že je to právě krajina, která dobře vytvořené architektuře dodá plnost, tak jako na tomto snímku – obloha je střechou, okolní hory kulisami, ve kterých je třeba projekt celé vyhlídky číst.
Jazero Montreaux-Swiss, foto: kundt
Třetí rovinou pak mohou být pohledy do dálky. Určitý pocit zastavení a bytí sám se sebou, který prožívají lidé na molu, je často posunut směrem k rozhledům. Člověk sám se sebou dlouho nevydrží, pokud to neumí. A pak hledá úniky více či méně ušlechtilé, aby nemusel být sám, vychází od sebe.
Gratuluji autorovi, kterým je kundt k podařenému snímku s krásnou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých děl uplynulého týdne.
Často i bez velkých příprav či záměrů může vzniknout snímek, který je zajímavý, hravý, vtipný a přitom dobrý, vedoucí k zamyšlením i diskusím. Právě to je případ setkání člověka a šneka, těsně před západem slunce během testování nové techniky na snímku Setkání.. od aCIDfire7.
Donerxkebab ukazuje velice pozoruhodný snímek s názvem Metro. Je zde dívka, která jde vlastní cestou, opustila dav, který na ni nevěřícně hledí, ale nemá sílu ani chuť ji následovat. Je to podobné jako mluvení do větru o tom, že by se člověk chtěl naučit hrát na kytaru nebo španělsky. Pokud chce, opustí svojí komfortní zónu a naučí se to. Světlo jakoby ukazovalo právě záři tohoto kroku a jeho význam pro jednotlivce i celou společnost.
Oko-nomada je známý svými záběry lidí a krajin v nejrůznějších koutech světa a jeho výpravný styl se do velké míry blíží klasickým cestopisům devatenáctého století. Fotografie nebetyčné ... II. je sice ze vzdáleného Honkongu, ale přece jen nabízí silný přesah do fotografování architektonicko-uměleckého, než cestovatelského.
nebetyčné...II, foto: oko-nomada
A na závěr ještě jeden abstraktní snímek, který může člověka přivést k přemýšlení a hře s fantazíí. Autorem je Olda Polda a snímek nese název Z knihy mrtvých.
Z knihy mrtvých, foto: Olda Polda