Okamžitě se vrať! je imperativ, ke kterému má asi každý nějaký vztah. Obsahuje v sobě dva důležité momenty – možnost návratu, ale také časovost tohoto aktu. Obě dimenze spolu přitom těsně souvisí.
Předně návrat – návrat předpokládá, že je kam se vracet, že zde existuje nějaké bezpečné doma, jakkoli je cesta možná složitá a nepříjemná, jakkoli lze říci, že setkání a návrat samotný bude bolestivý. Jde o téma často literárně zpracovávané.
Odysseus se vrací domů a musí překonávat velké množství překážek. Nebezpečí života je ale vždy převáženo touhou se vrátit. Vrátit se domů, spočinout v hrobě svých předků. Ostatně velká část řecké literatury je spojena právě s motivem návratu domů po Trojské válce. Téměř nikomu se nevrací lehko a pro téměř nikoho celý proces nepůsobí jednoduše. Všechny také tíží, co se děje doma. Místo, do kterého se vracejí je jiné. Není jisté, není známé, změnilo se. Návrat je proto cestou do neznáma. Současně je třeba říci, že nemusí být vždy pozitivní, může představovat smrt, sejití z cesty, konec.
Zcela jiný přístup k návratu má marnotratný syn. Ten si v jednom okamžiku uvědomí možnost návratu, kterou si vůbec nepřipouštěl. Najde v sobě touhu po změně a navrácení se domů. Ví, že to nebude snadné, ale současně cítí, že jde o jedinou možnost, jak se vyhnout vlastí bídě a chudobě. Na rozdíl od Odysea se ale vrací do prostředí eternisticky neměnného, téměř statického.
Okamžitě se vrať, foto: No21
Představa návratu je pro člověka důležitá. Jakkoli lze o něm přemýšlet jako o bytosti neustále se měnící, je v něčem zakotvená, disponuje jistými kořeny, pocitem prostoru či stavu, ze kterého vychází. A dříve nebo později se – v různých podobách – chce vracet, nebo o to alespoň usilovat. Ona touha ale samozřejmě nemusí být vždy převedená do aktu. Jsou situace, kontexty a prostředí, která návrat neumožňují, znesnadňují. Návrat současně znamená opuštění toho stávajícího, jisté radikální obracení se a odvrhnutí mnoha statků, které jsme si vydobyli.
Proto je zde ještě jeden rozměr, totiž ten, který obecnou touhu převede do realizovatelné podoby a dá jí časovou dimenzi – okamžitě. Zítra návrat již nebude možný. Pokud je něco těžkého nyní, v budoucnu to s velkou pravděpodobností snazší nebude. Ono obrácení se nemůže udát až budou příhodné podmínky, jakkoli mohou na první pohled vypadat bohulibě. Je to hop nebo trop, teď nebo nikdy.
Ať již zvolání Okamžitě se vrať! Pronášíme sami k sobě nebo nám je předkládá někdo jiný, stojíme před existenciální volbou. Před situací, ze které se nelze vymluvit. Neudělat nic, znamená říci, resolutní ne. Vyřknout ano, působí redefinici sebe sama.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je No21, k fotografii existenciální, pěkné, vtipné, hravé. A současně si dovoluji pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Klemba se vrací, ale také jiný. Nemění se jen místo návratu, ale také ten, kdo se vrací. Snímek Za plotem je černobílou hrou s objekty, náznaky, rozděleními, strukturou.
Za plotem, foto: klemba
Jednou z možností, jak do fotografie výrazněji dostat rozměr časovosti ukazuje fotografie run, jejíž autor m.time do ní třikráte uvěznil běžícího psa. Nápaditě a pěkně.
Shimmell nabízí další ze svých italských fotografií. Tentokráte snímek téměř plakátový, relaxační, ale přesto s ukrytými významy, vazbami a vtipy. Nese název přístavní.
přístavní, foto: shimmell
Na závěr ještě poměrně častý motiv autorů, kteří jsou odchováni na Zemanových filmech, na snímcích s napětím, ale především neopakovatelnou mnohavrstevnatou poetikou. Fotografie nese název Cesta do pravěku a jejím autorem je xfiala43.
Cesta do pravěku, foto: xfiala43