Někdo tomu říká umění, jiný kýč a někteří si vzpomenou na omalovánky pro děti. Komentovaná fotografie však vypadá většinou stejně – až nepřirozené množství detailů a snový nádech dělají tyto obrázky zajímavými.
Abychom podobného efektu dosáhli, je třeba složit několik různě exponovaných fotografií dohromady, respektive na sebe a vytvořit tzv. sendvič. Často se podobná technika používá pro vytvoření snímků, které jsou expozičně náročné, díky tou že vstupní snímky jsou jednou exponovány na světla a jednou na stíny, má výsledný snímek plný rozsah jasů bez vypálených nebo podexponovaných míst. Podobné fotografie se označují jako HDR.
Vytvořit sendvič můžete prakticky v jakémkoliv programu, který podporuje práci s vrstvami. Pokud však chcete dosáhnout omalovánkového efektu, je sendvič pouze prvním krokem na cestě k výsledku. Efektu je možné dosáhnout například v Adobe Photoshopu pomocí precizní práce s vrstvami a jejich barevností a kontrastem.
Někomu se líbí, někdo je nesnáší
Mnohem jednodušší, rychlejší a především ideální pro experimentování je však využít specializovaného programu Photomatix, který udělá prakticky celou práci za vás, a to na několik kliknutí myší.
Čím začít?
Základem úspěchu je sada několika různě exponovaných fotografií, pořízených nejlépe ze stativu, tím eliminujete jakékoliv posunutí obrazu mezi jednotlivými expozicemi. Pokud nemáte stativ, může být alternativou pořídit snímky při zapnutém autobracketingu a sériovém snímání – během jednoho stisknutí spouště naexponujete tři snímky s rozdílnou expozicí. Řešením by mohla být sada snímků, vzniklá různou konverzí dat z RAWu.
Oba dva alternativní způsoby předpokládají pokročilejší kompakt nebo zrcadlovku. Pokud máte pouze jednoduchý komapkt s expoziční automatikou, můžete zkusit vytvořit sadu snímků pouze za pomoci korekce expozice. V takovém případě se však bez stativu neobejdete. Snímky na kterých si ukážeme funkci programu Photomatix vznikly výše popsaným postupem – autobracketing spolu se sériovým snímáním.
Otázkou, která vás jistě napdane je, kolik snímků je potřeba na vytvoření HDR fotografie? Odpověď není jednoznačná, jisté však je, že budete potřebovat alespoň tři snímky s různě posunutou expozicí. Ideální je mezi jednotlivými snímky posouvat expozici o 1/3–2/3 EV. Při pokusech s Photomatixem jsem zjistil, že větší počet snímků dává v některých případech lepší výsledky, naopak při měnším počtu snímků se kolem kontrastních hran objevuje nepřirozená zářící aura.
Původní sada snímků, které byly použity pro vytvoření výsledného obrazu
Předpokládejme tedy, že máte vytvořenou sadu fotografií, ze kterých chcete vytvořit HDR snímek, pokud je nemáte a chcete to i přes to vyzkoušet, zkuste různě vyvolat snímek z RAWu. V programu Photmatix zvolíte v menu HDR | Generate HDR (Ctrl+G) poté se objeví nové dialogové okno pro výběr všech snímků určených k použití.
Po stisku OK se objeví ještě jedno okno, kde volíte jakým způsobem má program nastavit křivku rozložení jasů, při několika posusech jsem však nezaznamenal prakticky žádný rozdíl. Důlěžitější je však zatržítko zcela dole. Pokud jej aktivujete, pokusí se program srovnat mírné posunutí snímků například při fotografování série z ruky.
Potvrdíte-li nastavení tlačítkem OK, začne program zpracovávat vybrané snímky, v závislosti na jejich rozlišení, počtu a výkonu počítače může trvat operace i několik minut.
Jakmile program snímky složí do jednoho, zobrazí se náhled snímku spolu s lupoou. Pomocí kláves F12 a F11 si můžete náhled snímku zesvětlit nebo ztmavit, na jeho výslednou podobu po uložení to však nemá vliv. Jelikož je snímek zpracován ve větší bitové hloubce než běžné obrázky, vypadá nepřirozeně, pokud byste chtěli vytvořit pouýe HDR fotografii bez omalovánkového efektu, pak je potřeba ještě několik dalších úprav. Pro naše účely je však tato podoba dostačující.
Nyní přichází ke slovu kouzlení za pomoci funkce Tone Mapping. Jejím prostřednictvím vytvoříte ony barevné a někdy až kýčovité obrazy. Po volbě Tone Mapping se objeví nové dialogové okno, v němž můžete nastavit jednotlivé parametry, které mají vliv na výsledek.
V levém dolním rohu okna najdete volbu tří různých velikostí náhledu, nad nimi jsou pak čtyři tlačítka, která slouží k uložení, načtení nebo resetování vašich nastavení. Po každé změně parametru se náhled obnoví, díky tomu máte dokonalou kontrolu nad výsledkem.
V tomto okamžiku je ideální chvíle pro experimentování, neboť každý námět potřebuje poněkud jinou úpravu. Nebojte se proto pohrát si s jednotlivými posuvníky a roletkami paramtrů snímku, vždycky se můžete stiskem tlačítka Default vrátit k původnímu nastavení.
Pomocí roletky Smoothing nastavujete celkové vyhlazení snímku, pokud vyberete volbu Very Low, vytvoří se většinou kolem kontrastních hran aura. V opačném extrému, volba High, nedojde k výraznému posunu. Roletka Microcontrast slouží ke zvýraznění jemných detailů a struktury. Posuvníky White Clip a Black Clip nastavujete rozsah jasů a stínů ve výsledném obrazu.
Posuvníkem Color Saturation nastavujete celkovou barevnost snímku, v základním nastavení je saturace poměrně výrazná, doporučuji proto mírně stáhnout. Posuvník Luminosity slouží k nastavení celkového zesvětlení a zvýraznění lokálního kontrastu.
Posledním posuvníkem je Strenght, s jeho pomocí nastavujete celkové zesílení mikrokontrastu, jeho vliv nejlépe ověřit pokusem. Pro dosažení omalovánkového efektu je třeba zvolit vyččí hodnota, řádově od 70 % výš.
Když nastavíte všechny parametry podle vlastního vkusu, stačí jen stisknout OK a samotná výroba výsledné fotografie začne. Stejně jako u prvního kroku, také zde se projeví výkon vašeho počítače. Bitovou hloubku ponechte na základním nastavení 24 bitů. Jakmile se zobrazí výsledný náhled, můžete obrázek pomocá volby Save As (Ctrl+S) uložit ve třech formátech – jpeg, tiff a bmp.
Pokud nejste s výsledkem spokojeni, je možné volbou Undo Tone Mapping v menu HDRI začít znovu.
Chete-li se podělit o vlastní zkušenosti s programem Photomatix, neváhejte tak učinit v diskuzi. A používáte-li jiný program nebo postup pro výrobu podobných snímků, neváhejte nám napsat a podělit se o zkušenosti s ostatními čtenáři, například prostřednictvím podobného článku.