„Důležitější než to, co držíte v ruce, je to, co máte mezi ušima.“ Tak zní krédo bulharského fotografa Tihomira Lazarova, které se snaží uplatnit i ve svých fotografických projektech.
Jedním z nich je série epických snímků poskládaných do videa s názvem Dopis v láhvi. Tihomir Lazarov je komerční portrétní fotograf. Vzhledem k této specializaci je zajímavý jeho postoj k fotografické technice, který „technomilcům“ může připadat až kacířský.
Fotografové by podle něj „měli prozkoumat možnosti své fotografické výbavy, kterou v současné době vlastní. Mohou s ní dokázat více, než si dokážou představit. Staré fotoaparáty stále dokážou produkovat obrazy. Stará světla dokážou produkovat světlo. To, co lze změnit nejsnáze, jsou vlastní nápady – kreativitu prověří až složité myšlenky.“
Na technice nezáleží
Lazarov fotografuje stařičkým – a 7 let je v rámci vývoje fototechniky opravdu dost dlouhá doba – Canonem EOS 40D s jediným zoomem 17–55 mm F2,8. Za nezbytnost však považuje externí umělé osvětlení – vlastní sadu 4 zábleskových jednotek a 4 difuzorů – jímž se však vždy snaží simulovat skutečné světlo.
Tento postoj však může inspirovat a povzbudit obyčejné smrtelníky, kteří se světem obrazů potácejí se skromným, třebas i obstarožním, vybavením. To ovšem jen tak na okraj, důležitější je to, co lze s takovou výstrojí dokázat. Příkladem budiž Lazarovův projekt Dopis v láhvi (Letter in a Bottle).
K realizaci tohoto projektu vedla autora snaha o oživení svého portfolia. Cílem bylo natočit 2,5D čili pseudo třírozměrné video (se statickými objekty v popředí a pohybujícím se pozadím) sestávající z 29 samostatných snímků.
Hlavním jmenovatelem byla pro Lazarova epičnost. Nechal se inspirovat romantickými příběhy z 19. století s jednoduchou dějovou linkou: Dívka najde dopis v lahvi – jedná se vlastně o rodný list, na němž vedle svého jména najde ještě jedno, jméno svého dvojčete. Neváhá a následujícího dne se vydá hledat svou sestru. K cíli se dopravuje vlakem, na koni, pluje lodí a po jejím ztroskotání doplave až k místu, kde se tváří v tvář setká se svou sestrou.
Na náročný projekt stojící na pomezí fotografie, videa a grafiky měl Tihomir Lazarov k dispozici omezené finanční prostředky, čemuž musel přizpůsobit své workflow. V první fázi pracoval s modelkou. Pečlivě si připravil kompozici každé scény – nasvícení, pózy atp., aby dobu fotografování stáhl na minimum. Všechny snímky pořídil v interiéru za 4 hodiny.
Následujících 7 měsíců shromažďoval obrazové podklady pro tvorbu pozadí jednotlivých scén. Některé, řekněme exotičtější, záběry vyžadovaly velkou dávku tvořivosti. Např. podvodní scény Lazarov nasnímal ve velkém akváriu, které si vypůjčil ve zverimexu, a místo skutečné lodi použil zhruba metrový model.
Miniatury použil i k tvorbě některých dalších záběrům. Na prvním snímku série sedí dívka na mořském molu – ve skutečnosti model pózoval na židli a molo nahradila 30cm miniatura, kterou si autor vyrobil ze dřeva. Postprodukce ve Photoshopu trvala 3-4 dny na jeden snímek. Na videu níže můžete zhlédnout postup tvorby scény s vlakem.
Každá scéna je tvořena soubory o velikosti přes 1 GB – ty jsou rozděleny do jednodušších vrstev, které byly animovány do samostatných videí. Z hotových fotografií posléze vzniklo finální čtyřminutové video.
Mnozí mohou pokládat projekt za příliš umělý, „fotošopový“, ale dle autora za ním stojí spousta fotografické práce, která musela být zkompletována v počítači, a především snaha o realističnost obrazu.
