Zřejmě bychom jen obtížně hledali romantičtější dopravní prostředek nežli vlak a romantičtější industriální stavbu nežli koleje. Obojí se objevuje na dnešní fotografii týdne
Na přelomu osmnáctého a dvacátého století se objevuje vlak jako zvláštní příznak, jeden z nejpozoruhodnějších průvodních jevů průmyslové revoluce. Původní využití parního stroje v podnicích a průmyslu jako takovém je brzy doplněné transportním charakterem.
Není již nutné vytvářet vše v bezprostřední blízkosti místa spotřeby, je možné suroviny, výrobky i osoby relativně snadno a levně převážet. Devatenácté století je pak poznamenané stavbou železničních sítí, které rychle oddělovaly vyspělé a bohaté od chudých a zaostalých. Toto dělení se primárně týkalo měst či přilehlých oblastí, ale pochopitelně rychle vstoupilo také do běžných životů konkrétních lidí.
Železniční stanice byly místem, kde byl hostinec, sídlila pošta, sklady, banky, prostor pro obchod a setkávání. Dnes je velkorysost těchto staveb až zarážející a se změnou životního stylu nepochopitelná. Železnice ale také výrazně zkrátila vzdálenosti. Člověk mohl snadno cestovat po Evropě, aniž by pouhým přesunem ztratil mnoho týdnů času. Mohl poznávat svět a také informace či tisk se díky železným ořům šířily stále rychleji.
Pohled na železnici v jedenadvacátém století je ale v mnohém jiný, než jak jej viděli lidé v době její největší slávy. Není symbolem spěchu a pokroku, ale pohodlným dopravním prostředkem, který se (tu více, tu méně) líně proplétá krajinou s romantickým drkotáním. Již nemá rozměr nejrychlejšího přenašeče informací, ale místa, kde je možné si během cesty odpočinout. A vlivem pokrytí mobilním internetovým signálem mnohem více než by sama železnice chtěla, je paradoxně místem, kde jsou informace dosažitelné jen velice pomalu.
Snímek … pracuje s řadou zaběhlých obrazů a stereotypů. Je zde výhybka, která již svou roli plní jen zřídka, zrezivělé vagóny jako obraz dřívější, dnes již nepotřebné a odložené moderny.Koleje, po kterých nikdo nejede, ale přesto jsou nachystány pro případné cestující. Také černobílé provedení s hrubým zrnem, které zvolil danyjelvlk a čtvercový formát k nostalgickému ponoření se do mýtu železnice přímo vybízí. Možná člověk mýtus tohoto druhu potřebuje, aby měl kam uniknout, kde snít.
Gratuluji autorovi k podařenému snímku s poutavou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
U tématu dopravy ještě chvíli zůstaneme. Snímek služebně zachycuje dvojici vojaček, které projíždějí na kole po nábřeží. Snad se vrací z výletu, snad mají nějaký úkol, kdo ví. Každopádně jejich družný hovor a nespěchající tempo pěkně zachytil navyy.
služebně, foto: navyy
Jokr7 si hraje se sklem a odrazy, hledá nové kontextu krajiny města, experimentuje v hledání nečekaných kompozic a kontextů. Tak by se dal stručně charakterizovat snímek potkal jsem slunce v nekrajině.
potkal jsme slunce v nekrajině, foto: jokr7
Také No21 nabízí svůj pohled na hru s odrazy, světlem, sluncem a stíny. Na rozdíl od předchozího snímku barevně a s příjemným důrazem na geometrii. Fotografie nese název Z paralelních světů...
Z paralelních světů..., foto: No21
Závěrem ještě jeden snímek, který potěší milovníky renesanční malby. Snímek Zátiší 2 je barevností, kompozicí i provedením něčím, co se ve fotografii často nevidí. Autorem je tomkuklik.