Jedním z tradičních motivů sci-fi literatury je cestování do jiných světů. Člověk projde branou či proletí červí dírou a objeví se v novém světě. Jeho pojetí přitom může být značně odlišné.
Například StarTrek pracuje s modelem jednotného vesmíru, ve kterém všude panují stejné zákony. Hyperprostor pak představuje jen jakousi zkratku, kterou je možné se přesouvat mezi místy. Zkoumání vesmíru zde má rozměr jednak heuristický, tedy objevitelský a vědecký, ale často také společenský – je třeba zachránit mír a budovat přátelské vztahy.
C. S. Lewis nabízí jiný pohled na vesmíry – jeho ponoření se do světa prostřednictvím staré skříně a přechod do Narnie ukazuje sice velice podobný vesmír, jako ten náš, ale přesto v něčem zásadně jiný. Pod naivní vrstvou interpretace pohádkového světa se skrývá příběh, který se podle Lewise odehrává v každém člověku. Cesta do tohoto jiného světa je tedy cestou k vlastnímu já. Jestliže Popper hovoří o existenci tří světů, neměl asi na mysli takové kosmologické oddělení, ale Narnie něčemu, jako světu idejí poměrně pěkně odpovídá.
Lewisův jiný svět je vlastně ten nejsnáze představitelný. Pro člověka, zakotveného v trojrozměrném prostoru, s vnímáním času a základních fyzikálních konstant a zákonů, se ukazuje být existence jiných světů vlastně poměrně obtížně představitelná. Jít tedy cestou introspekci či psychologizace světa nemusí být nevhodná představa. Přesto se ukazuje, že ani takový model není úplně neproblematický.
V psychologii existuje něco, co se označuje jako Flynnův efekt. Americký morální filosof Flynn sledoval testy inteligence a přišel na překvapivou věc. Dlouho se mělo za to, IQ testy měří inteligenci poměrně robustním a univerzálním dojmem. Flynn ale ukázal, že podle hodnot standardizovaných testů se během dvou generací zvýšil medián inteligence o 30 bodů. To znamená, že naši prarodiče buď byli mentálně retardovaní (v průměru), nebo že my jsme v průměru mimořádně inteligentní.
Do jiných světů, foto: jiří193
Flynn nabízí třetí vysvětlení – inteligence velice citlivě závisí – nikoli obecně, ale ve standardizovaných testech, na rozvoji abstraktního myšlení a práci s kategoriemi. Tím, jak se vzdělávání právě na tuto oblast intenzivně soustředí (současně došlo k prodloužení průměrné doby studia) se mozek naučí řešit tyto úkoly podstatně efektivněji.
Vnitřní svět každého člověka tak prochází zásadním vývojem – epigenetickým i fylogenetickým. Vycházet ze starých myšlenkových schémat je stále obtížnější, protože kategorie, které lidé tvořili před dlouhou dobou jsou od těch dnešních zásadně odlišné. Tak jak se mění kategorie, kterými uchopujeme svět, mění se také naše vyprávění o něm.
Snímek Do jiných světů od Jiří193 ukazuje právě takové větvení myšlenkových konceptů, ve kterých žijeme. Díváme se kupředu, ale nevíme, jak bude svět kolem nás vypadat. Každá naše zkušenost mění svět, ve kterém se pohybujeme a žijeme. Nic není stálé, ale naopak podléhá postupnému utváření. Slovy Patočky – fenomény se zjevují postupně. Zatímco v době, kdy Patočka své texty psal, měl na mysli především postupné, téměř archeologické odkrývání vrstev jednotlivých fenoménů, dnes vnímáme silně také rovinu subjektu, jako něčeho, co se nesmírně složitě mění v interakci s okolím.
Gratuluji autorovi k zajímavému, výtvarně specificky koncipovanému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
eMeT jako by se inspiroval slavným příběhem o Pythagorovi a zvedl své oči vzhůru – jen místo hvězd pozoroval dráty, sloupy, konstrukce. Snímek s názvem . odkazuje ke světu jako k prostoru komunikace, místa spojení osob, příběhů a kultur.
., foto: eMeT
To, že je pětice smyslů zajímavou historicky ukotvenou konvencí je všeobecně známá věc, stejně jako zpochybňování tohoto výběru, což činní například Damasio. A tak nechal shimmell vyrůst z nosu ucho na snímku omerta, čímž otevírá prostor pro smysly zcela nové.
Lenka K. nabízí zajímavý pohled na prostor u vody. Místa, která jsou ve městech malebná a krásná, ale také náročná a zanedbávaná současně. Snímek nese název ... poslední z nábřeží :-)...
...poslední z nábřeží :-)..., foto: lenka k.
Poněkud netradičně dvojbarevný i kompozičně neobvyklý pohled na balíky slámy nabízí fotografie, jejím autorem je Megas.Lakkos a která nenese název vůbec žádný.
A na závěr ještě jeden pohled na krajinu slovenských podzimních hor – Poludňový grůň od skoupyr.
Poludňový grůň, foto: skoupyr