Jedna z posledních várek novinek od Canonu v sobě zahrnovala také inovovaný odolný kompakt, který nese označení D30. Dostal se nám do ruky předfinální kousek, a tak jsme se na něj podívali trochu blíž.
Jak ukazuje aktuální vývoj na poli kompaktů, tak budou odolné přístroje patřit pravděpodobně mezi ty, které přežijí masivní nástup kvalitních fotomobilů. A je to koneckonců i logické – oproti fotomobilu mají přidanou hodnotu.
Onou přidanou hodnotou je právě jejich speciální konstrukce, která nejčastěji spočívá v odolnosti vůči pádu, mrazu, vodě či tlaku. Nutno podotnout, že průkopníkem v této kategorii kompaktů je Olympus, který jako první přinesl na trh malé digitální kompakty mju, ty byly nejprve odolné vůči stříkající vodě. Poté následovaly modely mju Tough, které již byly vlastnostmi velmi podobné dnešním odolným kompaktům, ty nesou označení pouze Tough.
Canon uvedl svůj první odolný kompakt v roce 2009 a měl označení PowerShot D10, jak správně tušíte tak model D30 je teprve třetí generací této modelové řady. Předchůdce D20 byl představen v únoru 2012, takže se nám zde ustaluje přibližně dvouletá perioda.
Nebojí se hloubky ani mrazu
Koncept modelu PowerShot D30 je shodný, jako u předchozí generace – odolné provedení, v robustním, ale malém těle. Co se týče technických parametrů, tak došlo k inovaci obrazového snímače, který je poplatný době a u D30 nabídne rozlišení 12 Mpx při velikosti 1/2,3", snímač je typu CMOS se zadním podsvícením (BSI-CMOS). Předchůdce sice nabídnul stejné rozlišení, ovšem použitý snímač patřil ke starší generaci.
Co však zůstalo zcela stejné, to je objektiv, který má rozsah 28-140 mm při světelnosti F3,9–4,8 a je vybaven stabilizací. Ovládání fotoaparátu je také velmi podobné, i když mírně odlišné z důvodu přepracování designu přístroje a s ním souvisejícím rozmístěním ovládacích prvků.
A co je tedy největším tahákem PowerShotu D30? Samozřejmě jeho odolnost, která je deklarována takto:
- voděodolný do hloubky 25 m
- nárazuvzdorný při pádu z výšky 2 m
- prachuvzdorný
- mrazuvzdorný do teploty -10°C
Vlastnosti prakticky srovnatelné s konkurenčními modely jiných značek. Proto Canon přidává ještě další vylepšení v podobě GPS lokátoru s jehož pomocí můžete snadno přímo do EXIF dat fotografie ukládat informace o místě jejich pořízení.
Jak se s ním pracuje?
Ergonomie fotoaparátu je na poměrně dobré úrovni, oproti předchozí generaci prošlo tělo značným redesignem, nyní již nepůsobí tak futuristicky a troufám si tvrdit, že je i na pohled hezčí. Digitál je k dispozici v modročerném barevném provedení.
Modrá je čelní strana a tlačítka na zadní straně, černý je pak zbytek fotoaparátu. Nejvýraznější černou částí je relativně velký kus zapuštěné gumy na čelní straně přístroje, která zlepšuje držení aparátu. Na zadní straně je obdobný kousek gumy v místech, kam se usadí palec pravé ruky.
Ovládací prvky mají již tradiční místa – na horní a zadní straně. Vespod najdete dvířka prostoru pro baterii a paměťovou kartu, na pravém boku je pak krytka konektorů – napájení, HDMI, videovýstup. Dvířka mají gumová těsnění žluté barvy a velmi zajímavé zavírání.
Oproti klasickému systému posuvný pojistek nebo jen západek, je zde zajištění řešeno malou páčkou, kterou je třeba nehtem nadzvednout nahoru a poté se uvolní západka, která drží dvířka zavřená. Jejich nechtěné otevření je tak prakticky eliminováno. Vedle bočních dvířek, respektive pod nimi je ještě očko k provlečení zápěstního řemínku.
Co mírně zamrzí je plastový stativový závit, ačkoliv je v současnosti používaný plast velmi tvrdý, přeci jen bychom čekali kovový závit, zvláště u odolného fotoaparátu.
Ovládání jedna méně
Práce s fotoaparátem je snadná a vcelku intuitivní, pouze absence otočného voliče mírně komplikuje výběr expozičního režimu. Tomu je vyhrazena horní pozice čtyřsměrného voliče – tím pádem chybí pozice pro nejčastěji používané parametry. Zachován zůstal přímý přístup k nastavení blesku, způsobu ostření a zobrazení informací na displeji. Vše ostatní je ukryto pod nabídkou tlačítka FUNC./SET.
Toto rozmístění ovladačů a nemožnsot jejich změny, je bohužel mírně limitující, protože pro většinu nastavení (včetně korekce expozice) bohužel musíte vstupovat do rychlého menu, to je značně zdlouhavé.
Samotná tlačítka mají mírně gumový měkký stisk, což je dáno odolnou konstrukcí, která počítá s potápěním pod vodou. Trošku horší je reakce spouště, respektive mezipoloha spouště pro zaostření není zcela čitelná. To však připisuji opět odolnému provedení, přeci jen v hloubce 25 metrů bude jiný tlak, takže v běžných podmínkách je spoušť mírně nečitelná, nicméně po týdnu používání si na to snadno zvyknete.
Displej má úhlopříčku 3" s jemným rozlišením a je velmi dobře čitelný i na přímém slunci. GPS jednotka funguje spolehlivě a její lokalizace je poměrně rychlá, samozřejmě, při prvním zapnutí je trošku delší. Co však na fotoaparátu zamrzí, je absence wi-fi rozhraní, které by mohlo sloužit pro vzdálené ovládání. V současné době je tato funkce stále častější a populárnější.
Funkce plně automatické
Jak by se dalo očekávat od kompaktu podobného ražení, i zde je vše v režii automatiky. K dispozici je krom plné automatiky, také automatika programová, která umožňuje uživatelské nastavení parametrů jako je citlivost, vyvážení bílé, funkce blesku apod.
Krom těchto programů je na výběr z více jak třiceti předdefinovaných scénických režimů včetně podvodní makrofotografie. K dispozici jsme měli přístroj s předfinální verzí firmwaru, takže demosnímky je nutné brát s rezervou od finálního kousku se budou pravděpodobně lišit. Nejčastěji se jako poslední ladí celkové podání barev a také šumu.
Demosnímky
