Selfie jsou fenoménem zejména posledních několika let. Za tu dobu se staly předmětem řady studií, zkoumajících jejich společenské aspekty a možnosti využití v moderních technologiích.
Co to vlastně je selfie? Proč má takový úspěch? K čemu vůbec slouží? A jak by se dala využít? Z pořizování selfie se během několika let stal doslova celospolečenský fenomén.
Podle statistik Googlu, zveřejněných před dvěma lety, se na internetu objeví 93 milionů selfíček denně, a to jsou počítáni pouze uživatelé operačního systému Android. To už je opravdu vysoké číslo, které si zaslouží mnohostrannou pozornost – nejen z pohledu uměnovědců, kteří selfie povětšinou považují za pokleslý, pop-žánr, ale i sociologů, psychologů a IT vývojářů. O výrobcích selfie příslušenství či selfie-friendly vybavení fotoaparátů a mobilů nemluvě.
Cesta do hlubin chrličovy duše
Fotografická stránka selfíček – jejich forma či obsah – nás tentokrát zajímat nebude, omezíme se pouze na konstatování, že ač některé „sebeobrázky“ mohou mít i umělecké ambice, většinou se jedná především o jakýsi typ sebeprezentace, který může být vnímán velmi rozporuplně, a dokonce být spojen s nežádoucími povahovými – psychopatickými a narcisistickými – rysy.
Studie The Selfie Paradox: Nobody Seems to Like Them Yet Everyone Has Reasons to Take Them německých psychologů z mnichovské univerzity Ludwig-Maximilians se soustředí na jinou stránku problému – co nás motivuje k pořizování selfie a jak vnímáme autoportréty vlastní a těch ostatních.
Zkoumání bylo provedeno na vzorku 238 respondentů z Rakouska, Německa a Švýcarska. 77 % tázaných odpovědělo, že selfie pořizuje minimálně jednou za měsíc, 49 % poté minimálně jednou týdně obdrží selfie od ostatních. Selfíčkům se očividně nevyhneme, ani jako autoři, ani coby „diváci“.
Co je to selfie?
Výraz selfie se dostal do širšího povědomí v roce 2005, ovšem až o 8 let později se dostal do Oxfordského slovníku. Zde je selfie definována jako „typ autoportrétu pořízený fotoaparátem (chytrým telefonem) z ruky nebo před zrcadlem a posléze nahraný na sociální síť.“ V našich českých luzích a hájích si na oficiální přijetí pojmu selfie a jeho případných odvozenin (selfíčko) nejspíš budeme muset ještě chvíli počkat.
Ale co nás k fotografování selfíček vede? Autoři studie identifikovali tři hlavní popudy: sebeprezentaci, čili něco jako reklama na své úspěchy a schopnosti, a sebeodhalení neboli odkrývání vlastního vnitřního světa, emocí a v neposlední řadě sebeironie, tedy záměrné podhodnocování svých úspěchů, dovedností či svého vzhledu.
A tu se dostáváme k zásadní disproporci mezi vnímáním vlastních a „cizích“ selfíček. Vlastní výtvory byly hodnoceny jako sebeironické, vtipné a mnohem autentičtější, zatímco selfie ostatních byly vnímány jako způsob sebeprezentace, který neodpovídá realitě – je lživý. Např. 40 % respondentů označilo vlastní selfie za sebeironické, ale jen 13 % nalezlo tutéž kvalitu u ostatních selfíček. 90 % tázaných také označilo selfie druhých za prostředek sebeprezentace, ale jen 46 % tvrdilo totéž o vlastních „autoportrétech“. Autoři této studie označili tento jev pěknými termíny: Selfie-předsudky a romantizace vlastního přístupu k selfie.
Většina účastníků výzkumu se shodla na potenciálních negativních dopadech, zejm. ztrátě sebeúcty, důvěryhodnosti, vytváření iluzorního světa a lživého dojmu, minimální shoda ovšem panovala v možných pozitivních účincích. 82 % tázaných se vyjádřilo, že si mnohem raději na sociálních sítích prohlíží jiné snímky než selfie.
Toliko k oblibě, respektive neoblibě selfíček. Do budoucna by bylo zajímavé prozkoumat, jak se lidé staví např. k „autoportrétům“ známých osobností.
Selfie jako virtuální klíč
Selfíčka nemusí zůstat pouze módní vlnou, naopak velmi pravděpodobně se do budoucna dočkáme jejich praktického využití v oblasti informační technologie. Důkazem, že se již něco podobného „peče“ na uživatele chytrých telefonů, je studie, jejíž výsledky zveřejnilo na svém blogu Sony.
Studii The Future of Selfies si výrobce nechal vypracovat od futurologa Iana Pearsona z World Academy of Art and Science. Její součástí je průzkum (na vzorku 6 000 respondentů), který prokázal, že jsou uživatelé smartphonů připraveni na využití „autoportrétu“ coby identifikačního klíče v nejrůznějších aplikacích.
Profesor Pearson identifikoval několik oblastí, v nichž by se v horizontu pěti let mělo selfíčko prosadit jako multifunkční nástroj.
- Medicína – více než čtvrtina lidí by místo osobní návštěvy obvodního lékaře upřednostnila komunikaci prostřednictví selfie nebo videorozhovoru
- Bankovnictví – přibližně polovina respondentů mezi 25 až 34 lety považuje selfie za bezpečné přístupové heslo k účtu
- Fitness – selfie pracující s umělou inteligencí jako nástroj ke sledování tělesných funkcí (např. srdečního tepu)
- Oděvnictví – pořízení 3D obrázku vlastního těla k přesnému změření velikosti
- Maloobchod – využití chytrého telefonu k vyzkoušení různých outfitů
- Služby – platba za vstup do kina, galerie atd. prostřednictvím selfie
- Domácnost – zabezpečení domu nebo auta pomocí selfie
Na závěr citujeme slova autora studie:
„Výsledky jasně ukázaly, že se selfie vydala správným směrem – z módního výstřelku se stává technologickému fenomén, který má potenciál postupně se propracovat do řady průmyslových odvětví.“