Málokdy se vidí, aby se malíř vzdal štětce a palety a vyměnil je za fotoaparát. Frank Hallam Day se k tomu odvážil a stal se z něj umělecký fotograf.
Frank Hallam je zároveň umělec a fotograf, vystavuje ve světových galeriích a muzeích, vyučuje fotografii a píše o ní. Posledním jeho úspěchem je Leica Oskar Barnack Award 2012, kterou získal za svou sérii „Alumascapes“.
V té se Frank zabývá tématem divoké přírody a vztahu člověka k ní. Fotografie nám tak trochu připomínají kulisy z filmu Tarzan, kdybychom vzali v úvahu, že se muž džungle v dalším díle přestěhuje do maringotky.
Frank Hallam Day
Budeme ale muset připustit, že Frankova myšlenka je mnohem hlubší, nejde jen o první dojem. Frank se dlouhodobě zabývá aktuálními společenskými problémy, ať už je to zmíněný vztah člověka k přírodě, dopad globalizace na africké kmeny nebo postavení žen v Arabských zemích. A s tím souvisí i několik charitativních projektů, do kterých je tento Američan zapojen.
série Alumascapes, foto: Frank Hallam
Soubor fotografií „Alumascapes” pochází z Floridy. Do krajiny je uměle vsazeno několik karavanů, které přetváří jinak nedotčenou krajinu v rekreační místo. Frank to však učinil s takou vizuální citlivostí, že tam vypadají tyto mobilní domy velmi efektně. Zároveň nám však celá scenérie připadá výrazně absurdní až strašidelná.
Oko si vytříbil skrz malířství
Podstatnou roli hraje ve Frankových snímcích kompozice. A tady se už tento rodák z Washingtonu s fotografií trochu rozchází. Ovlivnilo ho malířství, a to především pozdní středověké a ranně renesanční. V nočních sériích pralesa je na první pohled zřejmá inspirace v malíři Henri Rousseauovi.
Henri Rousseau - Boj mezi tygrem a buvolem (Wikipedia)
Stejně tak ale přiznává jistou souvislost snímků ze své dílny s tvorbou malíře Jana van Eycka. U něho mu zase imponovala skvělá práce se světlem. A to je další nepřehlédnutelná dominanta Frankových snímků – světlo, které dodává jeho fotografiím právě onu magičnost.
Jan van Eyck - Klanení se beránkovi (Wikipedia)
I Frank začínal jako malíř a dodnes řadí vidění, které si vytříbil díky malování, ke své velké přednosti. „Když se dívám na displej na zadní straně fotoaparátu poté, co něco vyfotím, říkám si wow, to vypadá stejně jako David Caspar Friedrich nebo George Inness,“ říká obrýlený sympatický fotograf.
Američani nevědí, co je karavan
Ve Frankově tvorbě převládají barvy, ve většině případů velmi pestré a kontrastní. V jedné ze svých sérií se však odhodlal k černobílému zpracování. Je to projekt American Waterscapes, který Frank charakterizuje opět jako vztah člověka k přírodě. Ten vznikal na klasickou mahagonovou kameru značky Hasselblad.
série American Eaterscapes, foto: Frank Hallam
Frank ale přiznává, že ke své práci používá hlavně digitální fotoaparát. Celá série „Alumascapes“ vzešla z plnoformátového digitálního fotoaparátu Canon. Upřednostňuje, když se může podívat, co fotí a může svou práci také okamžitě zkontrolovat. Fotografii vnímá jako volbu a on se rozhodl pro čistotu, ostrost a rychlost. Když si však dopřeje focení na film, používá k tomu pouze kameru velikosti 8×10 a vice.
série Blown Up a Ship Hulls, foto: Frank Hallam
Výhra v soutěži Leica Oskar Barnack Award přinesla Frankovi nový fotoaparát značky Leica M9-P. S tou by se také rád vrhl na další projekt, který připravuje v Jeruzalémě. Vedle toho chystá své další autorské výstavy. Každoročně jich má hned několik po celém světě a je velmi těžké je zkoordinovat. Evropané mají přece jenom jiné smýšlení než Američané.
série Alumascapes, foto: Frank Hallam
„Sérii Alumascapes se z nějakého důvodu více daří v Evropě než v Americe,“ říká Frank a dodává: „Možná je to pro Evropany více exotické.“ V Evropě pro tuto sérii používá název Alumascapes, ale v Americe byste ten samý soubor fotografií našli pod jménem RV Night. „Evropané nemají ponětí, co to RV je, takže jsem pro ně musel vymyslet speciální název. Říkají tomu karavan, ale Američané zase nevědí, co to karavan znamená,“ kroutí Frank Hallam Day hlavou.