Kůň člověka doprovází už asi pět tisíc let. Od chovu na maso a mléko, přes pracovní a válečné využití až po dnešní zábavu, si zachoval image důstojného a svobodného zvířete.
Kůň je jedním z nejdříve domestikovaných zvířat. První důkazy o jeho domestikaci pochází z centrální Asie, z doby asi 3000 let před Kristem. Zprvu se choval pro mléko a maso, později pro přepravu nákladů i přepravu osobní. Dnes je využíván především pro rekreační účely a zábavu. Rádi chodíme na dostihy nebo se jdeme čistě rekreačně projet. Až na zcela výjimečné případy by bylo možné říci, že koně – v době moderní ekonomiky – k ničemu nepotřebujeme. Ač jsme s nimi velmi dlouho a přesto je možné říci, že k nim většina lidí cítí určitou úctu či ostych. To je možná také důvod, proč se například koňské maso netěší větší oblibě. Většina lidí by řekla, že je to zvíře důstojné, ladné a snad i moudré.
Mnohé o tom, jak koně vnímáme, vyjádřil již na přelomu prvního a druhého století Plútarchos: „Je pravda, že synové boháčů a králů se mohou naučit dokonale pouze jízdě na koni, ale ničemu jinému, neboť ve školách jim svým vychvalováním podkuřuje učitel, při zápasu jim úmyslně podléhá soupeř: jen kůň, který neví a nerozlišuje, kdo je boháč a kdo chuďas, shodí vždy jen ty, kteří neumějí jezdit.“
A je to možná právě taková reflexe, kterou člověk potřebuje – zvíře nerozumí lidským měřítkům důležitosti či významu a chová se tak jak musí; zcela autenticky. A i pokud používáme koně při práci, je zde ještě jeden rozměr, který nelze zanedbat – interakce člověka s koněm, při které si pracující nepřipadne sám. Snímek Ťaháj! pěkně ukazuje, jak se může spojit nadšení, zarputilost a další emoce člověka a koně, takže jsou jedním tělesem, jdoucím za splněním svého cíle. Za objektivem stál uživatel Jege.
Ťaháj! (foto: Jege)
Fotografie architektury často přináší nevšední a krásné zážitky. Jde o prožitek prostoru, zastavení času, které dokáže vytvořit úchvatné scény. Tak jak snímek Louvre od Paklíka, který zachycuje mistrovské dílo – Skleněnou pyramidu odI. M. Peie.
Louvre (foto: Paklík)
Jak přistoupit k problému bytí v jedenadvacátém století? Do značné míry je možné říci, že koncepty velkých filosofů století minulého selhávají, nebo alespoň nenabízejí dostatečnou odpověď. Jaký je smysl zdejšího pobytu? A je možné bez odpovědi na tuto otázku žít? Pokud bychom se zeptali Vegabonda, zřejmě by snímkem 21st Century Human Being odpověděl, že nikoli.
21st Century Human Being (foto: Vegabond)
Jestliže se chcete nechat inspirovat na cestu po Turecku, pak rozhodně věnujte pozornost snímku Podsvětí, který pořídili Alena a Vojen Benda. Zaujme výbornou barevností i prací se světlem. Navíc pohled do největší cisterny Istanbulu doplňuje vyčerpávající popis, který přímo láká k návštěvě tohoto unikátního objektu.
A na závěr ještě krásný pohled do mlhy nad mořem a kamenité pláže, kterému nechybí atmosféra ticha, ranního šumění moře a nekonečných pohledů do dálek. Přesně takový je snímek Voda a kámen od eMeT.
Voda a kámen (foto: eMeT)