Asi jen obtížně bychom našli nadužívanější slovo (nejen) v českém slovníku než je stres. Ve stresu je každý, je to on, který může za civilizační choroby, deprese a všechno ostatní.
Existují o něm seberozvojové knihy, máme se jej zbavit, pracovat s ním. Jakkoli bych se nerad pouštěl do polemiky o tom, co vlastně je, a zda je mu přisuzováno skutečně vše právem, myslím, že se na něm dá ukázat, jak důležitá je práce s pojmem.
Pojem je ohromná věc v tom slova smyslu, že člověku umožňuje se nějakého fenoménu zmocnit, byť alespoň slovy. Jsou ale fenomény, kterých se člověk toliko bojí, že jim přímo jméno nedá. Takovým příkladem je medvěd, kterého se lidé obávali, že ho označili opisem.
Dát jméno pak například v biblické řeči znamená nejen danou věci získat do jistého mentálního náhledu, ale především ji vytyčit rozvrh či program jejího bytí. Právě toto pojmenovávání věcí je jednou z činností, kterou člověk získává nad světem pocit jisté kontroly či nadvlády. Přesto je možné žasnout nad nevýslovnou (tedy pojmem neuchopitelnou) krásou či láskou.
Stres je v tomto ohledu slovo neslovo. Podobně jako pro básníka je slovo více než slovo, odkazujíce někam výše, je stres sice pojmem s nejednotnou psychologickou či dokonce psychosomatickou definicí, kterou ale málokdo skutečně požívá. Stal se z něj medvěd, zástupný symbol, který nechceme vyslovit v plnosti, ale jeho přítomnost dává pocit určité útěchy či jistoty. Jako bychom si říkali, že když je na to slovo, tak je to v pořádku.
stres, foto: jokr7
Ale překvapivě není. Muž na snímku Stres tento pojem nesporně zná. Lze se domýšlet, že ví také něco o tom, že je člověk rád obklopený uměním a podněty, jak má vypadat pracovní prostředí, co je v něm pro člověka důležité. Přesto ani znalost pojmů a pravidel jej před stresem samotným neuchrání. Jeho aktuální situace jej vrhá do zoufalství, pocitu, že je ztracen.
Možná zachycuje jev, který se označuje jako informační přetížení. Stav, kdy by měl být člověk spokojený, neboť má dostatek informací o všem, co potřebuje. Ale najednou je jich tolik, že si neumí vybrat, rozhodnout se, učit se z nich. A uprostřed obrazů a fotek tak sedí v horší situaci, než kdyby je tam neměl.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je jokr7 k zajímavému, pěknému zachycení obrazu, do kterého se může vcítit v podstatě téměř každý. Právě svojí empatií a navázáním emočního kontaktu je tato fotografie tak přitažlivá. Současně si dovoluji pozvat na prohlídku některých dalších fotografií uplynulého týdne.
Dušan124 nabízí černobílý snímek s názvem ...cesta..., který zachycuje jízdu dvou cyklistů proti světlu. Jde tak o zajímavé obrácení Platonovy jeskyně.
...cesta..., foto: dusan124
Humusak nechává z lidí udělat kaktusy. Dává jim veškerou vnějškovou pichlavost a nepřívětivost. Ale současně ukazuje, že když se zalejí, tak …. Někdy stačí jen překvapivě málo a věci se mění, hrají barvami a objevují se nově.
Millana nabízí netradiční portrét, který se dere ven z rámu, překračuje kategorie, jako zmíněné pojmy, které přetíží daný fenomén. A musí se zjevit znovu, s jiným kontextem a vyzněním. A věci již nikdy nejsou jako dříve. Snímek nese název V obraze.
V obraze, foto: millana
A na závěr ještě krádež. v Haagu. Autorem je Shimmell.