Mezi snem a realitou, rozpadlým kontextem a životem, který nehledá bariéry, ale syntézu. Tak by se dala stručně charakterizovat surrealistická fotografie týdne.
Surrealismus není jen umělecký směr, ale především životní styl, což určuje východisko, kterým pozorujeme a chápeme uměleckou tvorbu tohoto typu. Důležité pro něj je, že se snaží osvobodit mysl, dát průchod podvědomí, které má být zcela svobodné, zbavené překážek v podobě předsudků, zvyků či společenských konvencí. Je třeba si svůj názor na krásu a svět vyšlapat znovu, nezatíženi autoritami a svým okolím.
Jde mu o zachycení snů a myšlenek, tedy světů, ve kterých neexistují limity. Řada lidí v nich létá, ač nemá křídla, vidí svůj pohřeb, ač jej z důvodů kauzality vidět skutečně nemůže. Svět, který je zbaven těchto zákonů může být veselejším a hravějším. Především je pak jedním velkým experimentem, ve kterém nemůžeme o výsledku nic předem říci, neboť jej neznáme.
Třičtvrtě na půl je snímek, jehož autorem je snopa, který právě se surrealistickou představou světa pracuje. Nabízí pohled na svět kolem nás očima, kterýma se běžně dívat neumíme. Procházíme okolo plakátovacích ploch bez většího zájmu, aniž bychom hledali fragmenty reality, které svojí kompozicí zaujmou a pobaví. Navštěvujeme absurdní divadelní hry, ale nevidíme je kolem sebe, nežijeme v nich.
Třičtvrtě na půl, foto: snopa
Snopa pak nabízí intenzivní pohled na strukturu světa kolem nás. Pracuje s kontextem, který ale není vůbec všední, spíše naopak jej vytváří ad hoc k pochopení a proniknutí snímkem. Fotografie plakátů s hodinami mající absurdní přepis a muže, o němž nevíme, zda jí nebo se diví, vytváří zajímavý obraz, který nekoresponduje s naší „německy přesnou“ představou světa. A právě tím je inspirativní a provokativní současně.
Gratuluji autorovi fotografie a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Rande pri desine je fotografie krásně pracující se symetrií – dva lidé, dvě piva, dvě pootevřená křídla okna. To vše ve čtvercovém provedení se středovou kompozicí. Ale najdou se i rozdíly – muž a žena, čepice na hlavě v místnosti anebo mírně vychýlený popelník. Takový obraz našel jege.
Rande pri desine, foto: jege
Pro milovníky barev, kterými se oblékají krásné budovy, je určen snímek Střecha na letišti, v Madridu... Vlastimila Pibila. Nabízí pohled na střechu budovy a hledá na ní křivky, stíny i linky, které určují tvar.
Střecha na letišti, v Madridu..., foto: Vlastimil Pibil
Azhar, jakoby navazovala na první snímek, se také se věnuje plakátům a jejich interakci s divákem. Tentokráte si k dirigentovi přizvala ještě dvojici osob, za kterými vykukuje někdo třetí. Kdyby všichni hráli stejný tón, nebyla by to symfonie, říká známé úsloví. Je to pravda i zde? Dílo nese název o klukovi z plakátu V.
o klukovi z plakátu V. foto: Azhar
A na závěr ještě jeden pohled na lampu, nesoucí název Sluneční den, který ukazuje, že ani obyčejné věci nemusí být nezajímavé. Autorem je Olda Polda.