Z terénu: Zkušenosti s 36Mpx zrcadlovkou Nikon D800

Jako k prvnímu z bratrů D800 a D800E jsem se dostal právě k variantě bez antialiasového filtru, tedy modelu s „E“ v názvu. Fotoaparát jsem otestoval hned při reálném focení módy pro časopis Maxim.

S druhým z dvojice, Nikonem D800, jsem se následně seznámil o týden později, na fotografování v New Yorku.

Nikon D800, foto: Nikon

Ergonomie a ovládání

Z předchozích let jsem byl zvyklý na nejvyšší řadu zrcadlovek od firmy Nikon, které mají velké tělo s battery gripem. Takže D800 na první dotek najednou působila drobnějším dojmem. Jestliže byste se cítili podobně, pak jakmile bude k dispozici přídavný battery pack pro tento model, určitě bych jej proto doporučil pořídit.

Nikon D800E, AF-S Nikkor 24–70 mm F2,8G ED, 1/500 s, F5,6 ISO 400

Ovládání vůči fotoaparátům řady D3 zůstalo skoro nezměněno, jediná věc, kterou jsem musel trochu hledat bylo přepínání ostřících režimů. To už není řešeno pouze mechanickým ovladačem, ale musíte stisknout příslušné tlačítko a otočit voličem. Po pár dnech se tento rozdíl dá zvyknout. Další znatelná změna je nový displej – větší a lepší. Vůči Nikonu D3 se mírně liší v barevném podání, které by mělo nyní více odpovídat skutečnosti.

Poslední konstrukční – a pro mě celkem zásadní věc – je jeden slot pro paměťovou kartu typu CF a druhý pro typ SD. Fotograf, který používá jen CF karty si tak totiž bude muset pořídit i pár SD navíc. Pro většinu uživatelů, zvyklých používat právě SD karty, to bude ale změna příjemná.

Slot pro karty CF a SD, foto: Nikon

Raději zkraťte čas

Obrazová kvalita D800 je s předchůdci jedním slovem neporovnatelná. Na rozdíl od Nikonu D3 máte trojnásobné rozlišení při zachování stejného šumu na vysokých citlivostech. Zde není naprosto co řešit.

Nikon D800, AF-S Nikkor 24–70 mm F2,8G ED, 1/160 s, F3,2 ISO 1600

Hodně lidí si klade otázku jestli není 36 Mpx moc. Moje odpověď zní: určitě není. Díky tomuto rozlišení si můžete s výslednou kompozicí opravdu pohrát. Ocenil jsem to nejvíc při reportážním fotografování, kdy se možnost následujícího výřezu opravdu hodila. Další smysl má velké rozlišení v reklamních fotografiích, kde jsou požadovány výstupy ve formátu např. A2, A1 při 300 DPI.

U rozlišení 36 Mpx jsou kladeny velmi vysoké nároky na správné zaostření a správné držení fotoaparátu. Zaostříte o pár centimetrů vedle a hned to na fotografii poznáte. Dovolil bych si rovněž tvrdit, že klasické poučka o čase, který udržíte z ruky, přestává platit (bezpečně udržíte převrácenou hodnotu použitého ohniska, např. pro 100 mm objektiv to je čas 1/100 s). Radši bych zvolil čas o jednu či dvě EV hodnoty kratší. Pokud nedržíte fotoaparát pevně nebo máte nastaven moc dlouhý čas, nastane další chyba. Když se ale na focení opravdu trochu soustředíte, odměnou vám budou nepřekonatelně detailní fotografie.

Nikon D800, AF-S Nikkor 24–70 mm F2,8G ED, 1/80 s, F8 ISO 100

Na první pohled ne tak viditelná změna je nárůst dynamického rozsahu. 14,4 clony je opravdu skvělé číslo a při fotografování ve světelně náročných podmínkách velmi usnadní život.

Vynikající autofokus

Nikon D800 je napájen o poznání menší baterií s citelně kratší výdrží. Cena baterie do D800 je ale několikanásobně menší, takže to ve výsledku znamená mít baterií více a častěji je měnit. Tento rozdíl z části kompenzuje použití battery gripu. Navíc do něj lze vložit obyčejné AA baterie, které koupíte skoro kdekoliv. Což je výhoda k nezaplacení.

Mile mne překvapila vysoká pružnost RAW formátu. Omylem se mi podařilo podexponovat fotografii tak, že na ni nebylo skoro nic vidět. Zkusil jsem v počítači změnit světlost fotografie skoro na maximum, co šlo z RAWu vytáhnout a výsledek byl stále velmi dobře použitelný.

Nikon D800, AF-S Nikkor 24–70 mm F2,8G ED, 1/250 s, F6,3 ISO 100

Nikon hodně zapracoval na automatickém ostření. Při testování jsem se dostal k fotografování motocrossu a vodních skútrů. Většinou používám předostření na určitou vzdálenost, protože nechci riskovat chybu autofocusu. U D800 jsem zkusil kontinuální ostření s automatickým výběrem ostřících bodů a vše dopadlo výborně. Jak při motocrossu tak při vodních skútrech jsem fotografoval v protisvětle a všude odletoval prach i voda, které to ostřící automatice moc neusnadnili. Výsledek byl ale opravdu perfektní. Na „studiový fotoaparát střední“ třídy naprosto dokonalý.

Časosběrné video přímo ve fotoaparátu

Hodně diskutovanou položkou u Nikonu D800 bývá velikost souborů v surovém formátu, v RAWu. Běžná velikost karet kterou používám je 32 GB. Ve svém Nikonu D3 ji mám dvakrát a běžně s touto paměťovou soustavou vydržím celý den. Kapacita něco kolem dvou tisíc fotografií je pro mě dostačující. Při focení s Nikonem D800 mně po pár hodinách fotografování došla kapacita na obou kartách. A to se mi stalo asi poprvé v životě. RAWy o velikosti 80 MB totiž nejsou nic neobvyklého. Je to hodně, ale je to vývoj který nejde zastavit. Jen si vzpomeňte kdy mít 1 GB kartu bylo opravdu něco. Má to dokonce i jednu velmi pozitivní vlastnost – po pár dnech fotografování s D800 jsem začal nad záběry více přemýšlet. Nad tím, jestli opravdu stojí zato zmáčknout spoušť. Jak za dob kinofilmu a 120 filmů.

Nikon D800, AF-S Nikkor 24–70 mm F2,8G ED, 1/20 s, F10, ISO 100

Z vychytávek bych ještě zmínil funkci časosběrného snímání. Nastavíte časový interval, celkový počet fotografií a fotoaparát se o vše už postará sám a na konci procesu vám předá finální video ve formátu MOV. Takže už žádné nepohodlné skládání obrázků v počítači. Navíc výsledek vidíte rovnou ve fotoaparátu. Další výborná věc je připojení Wi-fi adaptéru. Ten jsem zatím osobně nevyzkoušel, ale ovládání fotoaparátu přes iPad zní velmi lákavě.

Kdybych měl shrnout své zkušenosti s „dé osmistovkou“ tak bych to přirovnal k lásce na první pohled. Není to s ní někdy lehké, ale při správném zacházení se vám odvděčí naprosto špičkově.

Nikon D800, AF-S Nikkor 24–70 mm F2,8G ED, 1/400 s, F5,6, ISO 100