Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat
A právě příběhy zaměstnanců, tedy to, co se v historiografii označuje jako sociální dějiny patří mezi nejzajímavější a nejbohatší zdroj informací o tom, jak se v posledních skoro dvou stech letech vlastně žilo. Okřídlená věta z raně industriální Anglie, že na každé místo čeká deset jiných lidí, kteří jsou ochotni pracovat za dané peníze, je něčím, co formuje představu o průmyslové revoluci dodneška. Byť v celkovém kontextu velice zkresleně.
Freeman ale ukazuje, že už v době změny železáren na ocelárny v době vrcholící průmyslové revoluce nebylo možné se zaměstnanci jen tak plýtvat, protože měli nemalou hodnotu. Vyškolit nebo získat odborné pracovníky do továrny stálo peníze a nutno říci, že ne zcela malé. Ostatně slavných 5 dolarů jako denní mzda u Henryho Forda ukazuje, že se situace ohledně postavení zaměstnanců v továrnách postupně mění. V Československu pak od dvacátých let můžeme pozorovat výrazné zlepšení pracovních podmínek, včetně výstavby bytů pro pracovníky konkrétních továren, což je proces, který graduje ve třicátých letech.
Na druhou strunu se zde nikdy masivně nerozvinula vysoká loajalita k zaměstnavateli, tak jak to můžeme vidět například v Japonsku či Jižní Koreji, tedy státech, kde v jedné továrně pracují často celé rodiny, kde vznikají manželství a přátelství často na bázi pracovní interakce a lidé vnímají svého zaměstnavatele jako součást nejužší sociální vazby. Zde také budou lidé umírat na přepracování.
Industriality II, foto: kuldas
Ať se již na továrny díváme jako na místa se zajímavými a rozvinutými technologiemi, jako na prostor sociálního experimentu či interakce nebo jako na fotogenické objekty, je zřejmé, že továrny do velké míry ovlivňují to, jak vypadá svět, ve kterém žijeme – od nástrojů denní potřeby až po ekologickou zátěž. Mát tedy smysl a význam se na ně dívat a studovat je, sledovat jejich krásu i prokletí, tíži a přitažlivost.
Snímek Industriality II, jehož autorem je Kuldas zachycuje továrnu zevnitř. Dívá se na ní jako na stroj, ve kterém nejsou lidé, ale pouze technika a procesy. Ale také jako na prostor, který má nesporné estetické kvality. Skutečnost, že je snímek focený z ruky pak může odkazovat k tomu, že právě tento výjev, jako fragment v široké komplexní skutečnosti továrny autora zaujal. Dává divákovi možnost se zastavit a vnímat záři, teplo i dynamiku celého procesu. Továrna je zde místem či aktivním tvorem, činící nové věci. Je živá.
Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Groteskní situaci s mnoha možnými příběhy nabízí snímek prvomájové trúby v Tatrách, jehož autorem je humusak. Osobně si myslím, že tak nějak by mohlo vypadat zadání maturitních povídek. Proč má kluk noty v nástroji? Jsou to příbuzní? Kam se chystají? Co je rozesmává?
Prvomájové trúby v Tatrách, foto: humusak
Pavel Kozdas fotografování architektury tentokráte ještě více posunul do abstraktní roviny a nabízí černobílou fotografii Butterfly efect.
foto grafická na předchozí snímek určitým způsobem navazuje. Mění urbanistický kontext za rurální, symetrii stavby za odraz ve vodě, nové za staré. Ale přesto dává přemýšlet o zrcadlení a švech mezi realitou a fikcí. Autorem je francoaise.
foto grafická, foto: francoaise
A na závěr ještě jedna sportovní, plná emocí, odhodlání, ponoru do sebe sama. Tokový je snímek Jde o všechno... od zewag.
Jde o všechno..., foto: zewag