Symetrie je možná jedním z nejkrásnějších jevů v přírodních zákonech. Přesto se v nich objevují určité nesymetrické prvky, a ty dávají přírodě nečekaný rozměr.
Symetrie patří mezi základní pravidla či předpoklady, které se ve fyzice, ale i chemii či biologii objevují. Ukazuje se, že až na drobné výjimky je příroda překvapivě symetrická, což jistě není samozřejmé. Podobnost mezi Colombovým zákonem, popisujícím sílové působení elektrické, a Newtonových gravitačním zákonem, mluvícím o gravitačních silách, je nepopiratelná. Přesto mohou existovat jen odpudivé síly elektrické a nikoli gravitační.
Analogií a symetrií se používá v běžných výpočtech velice hojně, neboť je příroda těmto prvkům silně nakloněna. Žijeme ve světě, kde má částice svoji antičástici, běžně čteme o hmotě a antihmotě a ostatně i speciální teorie relativity je plná symetrie. Jako by šlo o jedno z nejdůležitějších pravidel fungování vesmíru.
Dlouho si lidé mysleli, že by bylo možné něco podobného také s časem. Vidíme, že sice plyne privilegovaně jedním směrem, ale není úplně zřejmé, proč by nebylo možné jej otočit. S rozvojem obecné relativity se ukázala jistá šance v rotujícím vesmíru, který by existenci časových smyček umožňoval (Gödel), ale experiment ukázal, že vesmír nerotuje. Dnes je však na časové smyčky jistá naděje v nových úvahách o entropii, jak ji prezentuje Penrouse.
:..: (foto: eMeT)
A právě nějaký podobný jev, jaký známe z fyzikálního popisu světa zobrazuje na snímku :..: eMeT. Jemné narušení pravidelnosti je něčím, co člověka přirozeně provokuje, zlobí či dráždí. Hledá důvody, proč není symetrie dokonalá. A právě toto napětí dává snímku zvláštní dynamiku a vtahuje diváka do děje.
Ač není chrám svatého Petra ve Vatikánu mojí nejoblíbenější římskou stavbou a za lepší považuji především Pavla za hradbami, je nesporné, že jde o architektonické dílo mimořádného významu, které plně reflektuje požadavek na chrám své doby – být obrazem nebe, kde se má člověk obtížený starostmi setkat s Bohem. Vše musí být tedy honosné, zdobné a krásné – ostatně takové nebe si lidé v baroku představovali. A právě spojení prostorové monumentality a jemné krásy anděla zachytil Pavel Kozdas na svém snímku Vaticano.
Zlaté časy Československa (foto: Giomdesampre)
Vznik Československa byla podivná historická nutnost a idea čechoslováctví byla zcela umělým konceptem, který byl spíše politickým kalkulem, nežli reflexí společného kulturního okruhu, který nikdy příliš neexistoval. Přesto se mnoha lidem po společném státu stýská a snad i pro ně je určená grafická kompozice Zlaté časy Československa, kterou vytvořil Giomdesampre.
To bych si na to posvítila (foto: Belrok)
Pohled na ulici přináší řadu scén, které mohou být směšné, vážné i zajímavé. Někdy je dobré si jen tak sednout do kavárny pozorovat lidské hemžení. Nebo postačí i pohled z okna. Tak jako na fotografii To bych si na to posvítila, kterou vytvořil Belrok.
Redbull síň (foto: Levapka)
A na závěr ještě pohled na netradiční plechovkovou výstavu, která vypadá, jako by rozložila koncept obrazu, na které jsme v běžném životě zvyklí. Zachycuje ji snímek Redbull síň od Lavapky.