Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.
Ostatně není to postoj špatný či nedobrý, dokonce bychom mohli říci, že je svým způsobem nesmírně efektivní. Je možné mu jistě vyčíst to, že v životě nedává prostor pro korekci, rozvahu, hlubší zamyšlení se či rozhodnutí, že člověku vytrhává jednu z jeho nejcennějších myšlenkových dovedností, totiž cit pro kontext.
Ale současně umožňuje vykonat velké věci, něčeho dosáhnout, což jsou hodnoty pro lidského ducha nesmírně přitažlivé. Až překvapivě mnoho objevů ve vědě nebo v umění je ale naopak spojené s tím, že se podíváme mimo obraz, mimo základní zorné pole. Thomas Kuhn by řekl, že jde o hledání anomálií – jevů, které diskurs nebo převládající paradigma vytlačují na okraj, ke kterým se nehlásí, nebo se kterými si nevědí rady.
Vědecká obec tak nečinní vědomě, ale nemá na uchopení těchto fenoménů žádné adekvátní nástroje či metody. Učinit z nich předmět svého bádání tak může být pošetilé, náročné, nejisté. Člověk je vystaven reálné možnosti, že značnou část svého života zasvětí něčemu těžko uchopitelnému, co nemá žádnou cenu či užitek. A přesto, bez anomálií není revolucí ani velkých pokroků.
mimo obraz, foto: shimmell
Dívat se mimo obraz samotný, na jeho okraje, kontexty, na věci, které stojí mimo něj nebo z něj vycházejí je tak záležitostí jistého risku. Ztráty jistoty, že přístup, který volíme, je ten správný a smysluplný. Možná by bylo lépe méně reflektovat a méně se ohlížet, ale dosáhnout dobrých výsledků v normálním paradigmatu než jít cestou hledání anomálií. Většina z nich je totiž jen slepou uličkou, cesta, která se ukáže – často po dlouhé a namáhavé práci – zcela neplodná a zbytečná.
Snímek mimo obraz. ukazuje dvojici mužů, kteří spolu hovoří a stojí mimo vytyčený rámec. Autor porušuje pravidla kompozice, protože vidí více než ostatní. Má dobré oko, dokáže zachytit člověka v jeho dynamice sociálních interakcí v kontextu neživých geometrických struktur. Současně volbou názvu často vytváří vlastní hermeneutický klíč, což činí také tentokráte.
Fotografie týden jde zcela v intencích dlouhodobé práce shimmella, jehož specifický rukopis je na snímku jasně patrný. Gratuluji mu proto k povedené fotografii týdne a dovolím si pozvat na prohlídku dalších snímků, které se objevily v galerii.
Kubislav5 tradičně pracuje se specifickou postprodukcí svých snímků, které většinou jdou až na dřeň samotného sdělení, snažíce se odstranit cokoli, co by mohlo vyvolávat pocit zdobnosti či odboček. Snímek Jízda v této tradici pokračuje. Jen dřívější téma prostoru nahrazuje meditací nad časem.
Fotografie Můj strom od Subal je osobním vyznáním, odkrytím intimity a pocitů autorky, fotografickým pozváním ke společném pohledu a sdílení. Staví zde umění jako komunikační proces, zve do neuchopitelného setkání, se kterým má současně každý vlastní zkušenost.
Můj strom, foto: subal
Klasickým krajinářským podzimním snímkem je V rannom svetle, jenž zachycuje mlhu polehávající na kopcích očima promarta.
V rannom svetle, foto: promart
Fotografií mužů je obecně na DIGIareně (avšak nejen na ni) méně než žen. Snad také proto zaujme a potěší černobílé dílo ... od guajacuran.