Zpověď modelky: Stydím se, ale fotit akty mě baví

Často se ptám fotografů, když s nimi dělám rozhovor, jaké modelky si na své záměry vybírají. Odpovědi se v mnohém neliší. Chtějí krásnou a charismatickou dívku, se kterou si padnou do noty. Tentokrát jsem se zeptala druhé strany. I modelky totiž mají co říct a třeba se nám podaří fotografům osvětlit, v čem dělají při spolupráci s dívkami chyby.

Přizvala jsem si na pomoc modelku Jitku, která se této zálibě už věnuje více než osm let. Je to modelka „amatérka“, navíc aktová. Totiž její zaměstnání je úplně někde jinde a pózování si nechává jako koníček.

Ve svém volném čase dojíždí za fotografy a odměnou jsou jí snímky, které spolu vytvořily a někdy se jí dostane i něco k snědku. Říká se tomu TFP – Time for Prints. Občas má z celého dne pouze jeden snímek a někdy ani to ne. Člověk musí být opravdový nadšenec do fotografií, aby se do modelingu tohoto druhu pustil.

Jitko, na focení nejsi finančně závislá a máš tudíž ve výběru fotografa zcela svobodnou ruku. Co je pro tebe tedy rozhodující?

Vybírám si fotografa především podle jeho dosavadní tvorby. Když mě fotograf, který mě oslovil, nezaujme, odmítnu ho.

Necháváš se pouze oslovovat, nebo rozesíláš nabídky i ty?

Nechávám se spíše oslovovat. Jen výjimečně to nevydržím a napíšu fotografovi sama. Bojím se totiž odmítnutí.

Lidé, za kterými jezdíš, jsou pro tebe většinou cizí. Trváš na osobním setkání ještě před focením?

Na osobním setkání netrvám. Před focením probíhá domluva, která někdy trvá několik týdnů až měsíců. Většinou už z té komunikace poznám, o jakého člověka se jedná. Případně se zeptám ostatních na reference.

Fotografové na modelky kladou širokou škálu podmínek. Jsou to vlastně takoví dirigenti a ty jsi jejich orchestr. Přesto, máš i ty nějaké požadavky?

Asi ani ne. Potřebuji od fotografa, aby se mnou komunikoval a řekl mi svou představu. Když nevím, co ode mě očekává, jsem většinou strnulá. Když si s fotografem padneme do noty, pak jsou pózy spontánní.

Máš nějaké naučené pózy, které v „případě nouze“ použiješ?

Řekla bych, že ne. Ale je možné, že už jsem je za ta léta praxe nabrala automaticky.

Jak je to s atmosférou? Jaká nálada ti při focení vyhovuje?

Potřebuji pohodu, třeba i hudbu, která mě naladí na konkrétní obrázky. Hlavně žádný stres.

Vyžaduješ, aby ti fotograf v průběhu focení ukazoval výsledek?

Nemusím vidět, co fotograf nafotí, to záleží na něm. Někdy mě to láká, tak nakouknu. Spíš pro klid duše, abych věděla, kam s fotoaparátem vlastně míří. Výsledek je stejně nakonec jiný. Fotograf je pro mě alchymista a konečná fotka je jeho rukopisem. Takže je lepší si počkat.

Jak moc si myslíš, že se podílíš na konečné fotografii ty?

To je těžké, nedokážu jednoznačně odpovědět. Zdá se mi, že pokud je šikovný fotograf, tak změní i ošklivé káčátko na krásnou labuť. Jindy zase fotograf nestojí za nic, ale jeho tvorbu vytáhne úžasná modelka. Takže abych to shrnula, je potřeba obojí, jedno se bez druhého neobejde.

Prošla jsi už hledáčkem mnohých umělců. Prozradíš nám svůj nejhorší a nejlepší fotografický zážitek?

Nejhorší focení jsem zažila jednoznačně při aktovém workshopu. Bylo tam několik desítek fotografů a vzhledem ke špatné organizaci nastával v průběhu akce chaos. To už nechci nikdy zažít. Na druhou stranu to byla zase zkušenost. Nejlepších focení mám naštěstí více. Ty jsou především o lidech, o atmosféře a důvěře. Když se tyhle faktory sejdou, pak je dobrý výsledek zaručený.

Prozraď, je lepší fotograf žena nebo muž? S kým máš lepší zkušenost?

Před ženou fotografkou se možná rychleji uvolním, ale i to je individuální. Mužů je v tomto oboru zastoupeno víc, takže mám zkušenosti spíše s nimi.

 
Foto: Silvie V.

Nebojíš se, když fotíš s cizím člověkem v neznámém prostředí?

Ze začátku jsem strach měla, nikoho jsem neznala a netušila jsem, jak to chodí. Po nějaké době jsem se už „otrkala“. Nicméně, i tak v sobě trochu nejistoty vždycky mám, jakmile tedy jedu fotit, řeknu alespoň někomu, kam jedu a za kým.

Nahota k tvé zálibě ve focení patří a nelze se nezeptat. Jaké to je být před fotografem nahá?

Nevidím v nahotě nic špatného. Jakmile jsem před fotoaparátem, tak stud opadne. Vytvářím obraz, což je pro mě oproštění od běžné reality. Není to tak, že kamkoliv přijdu do společnosti, tak se hned svlékám. Mluvíme o focení, což je něco jiného než každodenní koloběh, kde jsou stanoveny určité hranice. Navíc, bude to znít asi divně, jsem stydlivá.

Dovolíš fotografovi, aby se tě při focení dotkl?

Nedovolím a fotograf by to ani neměl zkoušet. I když někteří „fotografové“ si myslí, že mohou všechno.

Umíš říct: „Ne, tohle fotit nebudu“?

Určitě umím říct ne. Pokud bych měla fotit, co se mi nelíbí nebo v čem se necítím v pohodě, tak to nedělám. Ostatně, kdybych se nutila, konečný výsledek by nedopadl ani dobře.

Jak se díváš na to, že společnost nahotu odsuzuje a jak se společnost dívá na tebe?

Společnost stanovila určitá pravidla, do kterých nahota nepatří. Chápu to, ale zdají se mi přehnané. Nahota je součástí každého z nás. Nemyslím, že je dobré extrémně propagovat nahotu, ale zase není důvod ji potlačovat a dělat, že neexistuje.

Někoho pobuřuje už to, když vidí nahý zadek či prsa. Přitom to není nic, co by neznal. Nechceš se dívat na nahé tělo, nedívej se, nikoho k tomu nenutím. Je mi jedno, jak se společnost na mě dívá. Kdybych tohle řešila, tak se zblázním. Dělám, co chci a společnost ať si to přebere po svém.

Už ti někdy akty způsobily problémy?

Ne.

Odděluješ soukromí od focení?

Ano, ale já i své soukromí vnímám jako nahotu. To v mých fotografiích nenajdete. Není důvod, proč by každý měl vědět, co řeším za problém, z čeho mám radost, co plánuji, co prožívám atd. Tohle ví opravdu jen pár lidí.

Nedáváš tedy do fotek své momentální emoce?

Je samozřejmě výhoda, když mě fotograf chce mít smutnou a já jsem zrovna v melancholické náladě. Konkrétní stavy do fotek ale nedávám.

Proč se focením vlastně neživíš?

Nejsem modelka, ale normální „ženská“. Musela bych být poloviční a to nejde, protože jídlo miluji.

Platila jsi někdy za fotky a komu bys byla ochotná za ně zaplatit?

Je to asi tři roky zpátky, kdy jsem za jedno focení platila. V takovém případě jsem si fotografku vybrala sama a chtěla jsem od ní určité výsledky. Rozhodně toho nelituji, stálo to za to. Dnes bych už ale za focení neplatila.

Zeptám se tě na otázku, která se normálně pokládá na úvod. Proč vlastně fotíš?

Focení je to pro mě oddech, útěk od reality. Je to hra, kdy se měním a jsem někdo jiný.

Jak o sebe jako modelka pečuješ?

Chodím ke kadeřnici, na kosmetiku a navíc si dopřávám výborné jídlo.

Využíváš při focení služeb vizážistů, kadeřníků nebo stylistů?

Občas mám focení, kdy se o mě vizážistka postará. Nebývá to ale tak časté, proto si takový okamžik vychutnávám.

Je po focení – světla zhasla. Do jaké doby vyžaduješ fotky a kolik?

Někteří dávají fotky ještě v ten samý den, kdy se fotí. Jiní třeba do týdne a jsou i tací, od kterých jsem fotky dosud neviděla. Záleží na vytížení fotografa, nedomlouvám si s ním přesný termín. Pokud se z focení povede jedna fotka, která je skvělá, tak mám radost. Když se vydaří 2 až 3 snímky, tak myslím, že se focení povedlo. Stane se, že je jich i víc, ale to záleží, na době a na celkové náladě při focení.

Jaký očekáváš výsledek, respektive, jaké fotky se ti líbí?

Fotka mi musí něco říct, když se na ní podívám, musí mě uchvátit. Líbí se mi klasické fotky, portréty, zachycení jednoduchosti, emocí a příběhu. Mám ráda fotky, nad kterými se člověk zamyslí. Jsou to pro mě obrazy, které fotograf tvoří ze svého nitra.

Udržuješ i poté s fotografy kontakt?

S některými ano. Občas z focení vznikne i přátelství.

A co vyhlídky do budoucna? Dá se v tomto oboru vůbec plánovat?

Něco naplánovaného mám, ale uvidím, jak to dopadne. Hodně to ovlivňují moje nápady a samozřejmě čas. Někdy bych fotila pořád a pak přijde doba, kdy na to nemám ani pomyšlení. Focení je zábava, a tak k tomu i přistupuji.

 
Foto: 3-stan