Nejde-li vyloženě o náhodu, kterých ale není mnoho, odvíjí se zajímavost fotografie od schopnosti jejího autora dívat se na svět kolem sebe způsobem, jaký neovládá zdaleka každý.
Jen těžko bychom se dopočítali konečného množství knih, časopisů, článků a návodů, vyučujících, jak fotit a jak naše fotky dělat lepšími. Ten prapůvodní základ – cit pro kompozici – si však pravděpodobně neseme v sobě už od narození, jako jeden z talentových předpokladů, které někdo má a někdo prostě ne.
Bez ohledu na všechny dnes dostupné pomůcky, jež tvorbu fotografie usnadňují a zpřístupňují nejširším masám, jsou mezi námi lidé, kteří jakýmsi přirozeným způsobem cítí, že je daná kompozice vyvážená, že je ten správný okamžik stisknout spoušť a nepotřebují k tomu šachovnicově rozdělenou matnici, ani znalost pravidla dvou třetin.
Tuto schopnost v sobě velmi pravděpodobně nese i pět fotografů, jejichž práce se objeví v tomto průřezu snímky z naší Galerie z posledního týdne. Pět obrazů, na nichž se vhodně sešlo místo, čas a světlo s výsledkem, který stojí za vidění. Jen jedna z nich je inscenovaná – příšerná bezpohlavní vize Matyáše Smýkala, zajímavá technikou, strhující obsahem a především velmi znepokojující svým vyzněním.
ObsCene (foto: Matyáš Smýkal)
Sloní lázeň (foto: Hanka U)
Hazard (foto: Azhar)
Island VI. (foto: Michal Balada)
XXXIII. (foto: Luboš Blažek)