Každý fotograf nejspíše jednoho dne dospěje do fáze, kdy začne přemýšlet nad budováním portfolia na fotografických webech. „Snažitelů“ je mnoho, jen málokterý to však dokáže vytrvale a bez chyb.
Internet přináší nebývalé možnosti, jak prezentovat svou tvorbu prostřednictvím galerií a specializovaných obrázkových sociálních sítí. Do kamenné galerie nikdy nezavítá tolik návštěvníků jako do té virtuální, tedy pokud víte, jak se o ni starat a jak ji co nejlépe prodat. Přinášíme vám přehled chyb, kterých se začátečníci často dopouštějí.
My Name is Nobody
Každý jednou začíná a většinou pěkně ze široka: od základů všeho. Ne nadarmo se na základní škole učíme rozumět principům všech podstatných vědních oborů, a teprve později se specializujeme na ten, který nejlépe hoví našim schopnostem a touhám. Vývoje je to přirozený.
V rozbujelém fotografickém světě (díky dostupnosti a „jednoduchosti" digitální technologie) však mnozí ustrnou na žánrové rozvětvenosti, aniž by byli schopni ponořit se hlouběji do tajů jednotlivých disciplín, neřkuli vybudovat si vlastní styl, který by dodal jejich práci autorský punc, a učinil ji tak výjimečnou a snadno rozpoznatelnou. Sami to znáte: sem tam nějaké to makro, potom krajinka, budova a jako třešnička na dortu několik snímků z rodinné dovolené; to vše bez jakékoli přidané (umělecké) hodnoty.
Foto: Brooke Novak, zdroj: Flickr
Nemám nic proti začátečníkům, pokud se z nich ovšem nestanou věční. Existuje řada, „lokálních“ galerií, které jsou koncipovány jako jakési laboratoře, kde si mohou nováčci vyzkoušet, jak jejich práce působí na stejné, fotografií postižené, obecenstvo a postupně díky zpětné vazbě pilovat především technické, ale i kompoziční dovednosti.
Foto: adamec, Labuť černá a Lišce
Zcela jistě si však každý brzy všimne, že největšího ohlasu se dostává těm fotografům, kteří se specializují na určitý žánr (viz fotografie uživatele adamce z naší galerie) a jejichž fotografie mají specifický – svůj vlastní – styl. Právě tito tvůrci budou mít největší šanci prorazit i na celosvětových obrázkových sítích (za všechny jmenujme například Instagram nebo 500px), kde funguje systém štítkování a sledování (follow), které zajistí pravidelný přísun diváků.
Dada: Všechno, nebo nic
Vyrážíte na dovolenou, třebas k moři, kde jste svědky netradičních, líbivých scenérií. Jako správní fotonadšenci s sebou máte svou kompletní fotografickou výbavu. Úžasný západ slunce, exotické krajiny, hrající si domorodé děti prostě musíte vyfotit, a nejlépe v sérii.
Nic proti takovým fotografiím, jen je nesmíte „vyplivnout“ na web všechny naráz, i kdyby to byl jeden skvost vedle druhého. Pokud svůj profil zahltíte snímky jediné scény, lišící se např. jen úhlem záběru, ostatní tím jen otrávíte. Málokoho zajímá jedna včelička ofocená zepředu, zezadu a z boku.
Toto pravidlo nejspíš platí globálně pro všechny druhy on-line galerií, pokud však chcete prorazit na zahraničních sociálních sítí (typu Instagram), je namístě ještě větší obezřetnost. Ve zkratce se vyplatí dodržovat tato pravidla:
- Správné dávkování: Pravidelný přísun kvalitních snímků je základ. Pokud se vám podařila zdařilá série, nepouštějte ji naráz (vím, je to těžké), ale pečlivě ji dávkujte, jednotlivé snímky tak lépe vyniknou a dostane se jim více pozornosti. Obecně se vyplatí zveřejňovat jednu fotografii denně a minimálně jednu týdně (!). Povodně i dlouhodobé sucho jsou pro jakýkoli profil katastrofou.
Foto: Dvortygirl, zdroj: Flickr
- Přiřazování štítků: Tato činnost bývá často podceňována, ovšem, čím větší počet hashtagů (samozřejmě v angličtině) u fotografie, tím větší šance, že budete třebas i náhodou objeveni. Štítky jsou základ pavučinky, z níž se může stát pořádná sít s tisíci polapených zvědavých mušek (followerů).
Obrana jako útok: na kvalitu vlastních snímků
Jestliže jste se rozhodli publikovat svou tvorbu na internetu, musíte počítat s tím, že může být zneužita čili jednoduše zcizena, ať už za jakýmkoli účelem… Je logické, že se svůj duchovní majetek snažíte zuby nehty bránit, nicméně leckdy to může být spíš na škodu než k užitku. Typickými příklady budiž zejména dva následující „obranné mechanismy“:
- Vodoznak: Příliš výrazný nebo nesprávně umístěný vodoznak nejenže degraduje celkový estetický prožitek z obrazu, ale mnohdy také necitlivě narušuje kompozici snímku.
- Příliš malé rozměry: Tím, že zveřejníte snímek malých rozměrů, nezabráníte jeho dalšímu šíření na internetu, pro další zveřejňování v podobě ilustračních fotografií nenechavým editorům webových magazínů bohatě postačí velikost delší strany 800 px. Ochudíte pouze návštěvníky vašeho profilu o plnohodnotný prožitek z vašeho díla. A možná někomu nasadíte brouka do hlavy, zdali jste kompresí nechtěli zamaskovat horší technickou kvalitu snímku.
Samostatnou kapitolou jsou úpravy snímků (nesprávný barevný profil, přeostření atd.) před jejich publikováním, které se mohou negativně promítnout do výsledné podoby snímku na webu. O tom však někdy příště.