Po telekomunikačně překvapivě vyspělé Kambodži následuje dovolená v Barmě. Kde koupit SIM, jak aktivovat a používat mobilní internet?
Aktualizace
V březnu 2016 se do Barmy vypravil mobilmaniak Jaroslav Teplý a po návratu poslal malý update a čerstvé telekomunikační postřehy:
Jestli v Barmě chcete internet v mobilu, určitě doporučuji místní SIM. V hotelech je Wi-Fi většinou pomalá nebo rovnou nefunguje. SIM kartu koupíte na každém rohu, na výběr je z více operátorů. Koupil jsem MPT za 2000 kyats (40 Kč), v ceně byl kredit 600 kyats (12 Kč). Tarif se jmenuje Swe Tharar:
- 23 kyats (0,46 Kč) za minutu místního volání
- 10 kyats (0,20 Kč) za SMS
- 6 kyats (0,12 Kč) za 1MB dat
Na tržišti může být velký výběr...
tak abyste věděli, o čem je dnes řeč.
Kredit lze dobít kupónem, osvědčily se mi přes SMS objednávané datové balíčky (koupil jsem za 3000 kyats, tedy asi 60 Kč). 3G bylo na většině míst, kde jsme se pohybovali, LTE nikde.
Stejně jako loni v Kambodži a ve Velké Británii jsem i tady v Barmě chtěl koupit místní SIM a být online. V Anglii s tím problém snad ani nemůže být (také nebyl), tak ve dvou jmenovaných asijských státech by se už problémy čekat daly. Kambodža loni příjemně překvapila, zato Barma (chcete-li Myanmar) má stále co dohánět. Koupit si místní SIM je nutnost, pokud chcete být na příjmu, protože nikdo z našich mobilních operátorů nemá s žádným z těch barmských roamingové smlouvy.
Staré informace na webech
Při přípravách na cestu jsem pročítal zahraniční blogy a něco málo o barmských operátorech jsem našel, ale podrobnosti chyběly. V článcích z roku 2012 a starších se psalo, že není možné si místní SIM vůbec koupit. Pokud jste jako cizinec chtěli SIM kartu, tak vám ji musel koupit domorodec. V roce 2013 však došlo k uvolnění mobilního trhu a teď si kartu může koupit i cizinec (alespoň jsem se to tak dočetl na tripadvisor.com od turisty, který Barmu navštívil v září loňského roku). Zároveň doporučoval SIM kartu koupit hned na letišti, protože jinak se velmi liší jak kvalita, tak ceny. Zřejmě stejná praxe, jak se nám to v roce 2013 stalo v Kambodži.
Foto: archiv autora
Ještě na letišti jsme se tedy sháněli po místní SIM a skutečně ji koupit šlo. Na otázku kolik SIM stojí a co nabízí, nám mladá Barmánka velmi špatnou angličtinou řekla, že stojí 22 USD. V ceně kreditu je 90 min. místního volání, 20 minut volání do zahraničí, 20 hod. internetu a 3G internet je prý k dispozici. Dvacet hodin proto, protože se internet účtuje po minutách a každá minuta by měla stát přibližně 0,02 USD. Pokoušel jsem se ještě zeptat, jakým způsobem zjistíme zbývající kredit, ale na to už skutečně slečna se svou angličtinou nestačila, nebo jsme si prostě nerozuměli. Faktem je, že jsme to za celou dobu pobytu nezjistili.
Bez pasu to nepůjde
Při koupi místní SIM jsme museli předložit cestovní pas, z nějž si opsali naše jména, datum narození, číslo pasu a zemi. Zaplatili jsme 22 dolarů a vydali jsme se je vyzkoušet do hotelu. Zvláštností je, že SIM kartu pro turisty můžete dobíjet kuponem, ale tak jako tak expiruje (v našem případě 2. března 2014) a pokud byste byli v Barmě déle, musíte si koupit zcela novou.
Karta je stejná jako u nás, tedy velikosti platební karty, z níž se dá vyloupnout standardní SIM nebo microSIM. Jelikož mám iPhone 5, na DealExtremu jsem koupil nanoSIM kleštičky a tak jsem téměř dokonale vystříhl požadovanou velikost. Čip na SIM kartě je dost malý na to, abyste ho nepoškodili. Po vložení SIM do telefonu jsem se hned přihlásil do sítě a na displeji se objevil název operátora, v našem případě MM 900. Žádná uvítací SMS s informacemi nedorazila. Zaplnul jsem data a… nic. Na internetu se mi později podařilo najít nastavení, které fungovalo:
- APN: mptnet
- Username: mptnet
- Password: 0000
Poté se internet rozjel. Byli jsme v Yangonu, největším městě Barmy a 3G internet běžel rychlostí 0,24 Mbps download, upload 0,16 Mbps. Když jsem chtěl něco zjistit na internetu, znamenalo to zapnout data, několik minut hledat a pak nezapomenout data opět vypnout. Obecně lze říci, že tam, kde bylo 3G, byla data pro načtení Twitteru, RSS čtečky, odeslání e-mailu dostatečně rychlá, i když, jak sami vidíte, výrazně pomalejší než v Česku. Kde byl jen EDGE, nedalo se dělat téměř nic. Na 3G jsem fotky uploadoval na Facebook ve velikosti 1200 pixelů (delší strana) a zároveň jsem omezil maximální velikost na 150 kb. Jednou se mi podařilo poslat fotku i přes EDGE. Trvalo to déle než pět minut, i když měla fotka jen 50 kb.
Je zajímavé, že e-mailem a přes Whats app bylo jednodušší posílat jednotlivé soubory než přes Viber. Ten se neustále připojoval a odpojoval a stejné problémy s ním jsem měl na pomalejších WiFi sítích, kterých byla většina. Co se týče telefonování, tak kvalita místních hovorů byla také výrazně nižší než u nás, během hovoru bylo slyšet hodně šumu. Když jsem volal do Česka, hovor byl výrazně kvalitnější než přes Viber. Subjektivně bylo nejlepší telefonování přes Skype. SMS chodily jen na barmská čísla, poslat SMS do Česka možné nebylo (resp. SMS odešla, ale na České číslo nedorazila, stejně jako SMS z Česka nedorazily na naše telefony), ale volat oběma směry šlo (jen identifikace čísel nefungovala správně).
Pokrytí
Pokrytí operátora MM 900 bylo v oblastech, kde jsme se pohybovali, velmi slušné s výjimkou horských oblastí (cca 1300 metrů nad mořem), kde vedou pouze silnice. Internet 3G byl jen ve velkých městech typu Yangon, Mandalay, Pyay, Bagan a Nyaungshwe. Pokrytí WiFi sítěmi není v Barmě malé, připojíte se ve spoustě restaurací a hotelů, rychlost je však mizivá, viz některá měření. Nemohli jsme se zbavit dojmu, že k WiFi routeru je připojená stejná SIMka, jakou jsme měli v telefonu, a ta zajišťuje internet.
V zaznamenaných výsledcích měření silně vyčnívá rychlost, kterou jsem naměřil v Praze na LTE před odletem.
V Baganu, v jednom z míst, kde se koncentruje více turistů než v jiných částech Barmy, jsem zaznamenal pokus o zamaskování BTS jakousi palmou.
V Barmě bylo možné vidět místní jak se smartphony, tak s obyčejnými telefony. Stejně jako v Česku, chytré telefony měli především mladí, na většině bylo napsáno „Samsung“, ale nedokážu posoudit, jestli to byly Samsungy pravé. Na druhou stranu spoustu Barmánců telefon vůbec nemá a na ulicích byly vidět „podnikatelé“ s mobilem alá Jablotron, jak nabízejí volaní místním lidem. Telefony tohoto typu byly hodně často k vidění v kancelářích po celé zemi.
Barma toho má na poli telekomunikací ještě hodně co dohánět a srovnávat ji s Kambodžou, mnohem menší asijskou zemí, vůbec nelze. Vzhledem k tempu, jakým všechno v Barmě funguje, mohou být informace obsažené v tomto článku užitečné klidně ještě několik let. Budu rád, když někomu tyto informace poslouží. S dotazy se na mě klidně obraťte v diskuzi, nebo na Twitteru @piromancz.
