DIGIarena.e15.cz

Bílá pohádka na Fotografii týdne

Letošní zima romantikům nepřeje. Pokud se i vy vzdáváte naděje na procházku závějemi, pojďte se zasnít nad aktuální Fotografií týdne.
Bílá pohádka na Fotografii týdne

Za devatero horami a devatero lesy se strhla pořádná sněhová bouře. Když se utišila, byla celá spící krajina přikrytá velkou a nadýchanou bílou peřinou. A to až do chvíle, než na scénu vstoupil první člověk, údajný nejdokonalejší tvor na Zemi. Ta malinká postavička vypadá uprostřed této úchvatné scenérie tak nepatrně a zranitelně, že o její výlučnosti na okamžik zapochybujeme. Člověk, toulající se zasněženou krajinou, ale získává něco, o čem my před svými monitory můžeme opravdu jen snít: pocit volnosti a svobody. A na druhou stranu – i krajina na tomto záběru získává přítomností člověka cosi navíc. Dramatičnost a nespoutanost přírody je konfrontována s lidmi, kteří ji obydleli a ovládli.

Dnešní Fotografie týdne v nezvyklém širokoúhlém formátu má příznačný název Zimní procházka. Patří do kolekce snímků, pod kterou se podepsal autor s přezdívkou bamilan (dříve známý jako milba). V jeho tvorbě převažuje fotografie přírody během celého roku. Tento autor má rád barvy a hru s odrazem ve vodních plochách. V jeho Galerii se všem příznivcům „krajinek“ nabízí fantastická podívaná.

Klepněte pro větší obrázek
zimní procházka; foto: bamilan

Čím je způsobena ta pohádková atmosféra na Fotografii týdne? Autor nepřiznává, ale ani nepopírá softwarové rozostření. Snímek není příliš kontrastní, což podporuje dojem, že se na nás zdáli valí hustá, mléčně bílá mlha. Nažloutlý nádech působí neobvykle, ale není rušivý. „Tmavá mračna“ právě odcházející sněhové bouře v levé části zřejmě vznikla právě vlivem tohoto nádechu a všudypřítomné mlhy. Nebe není kýčovitě modré, sníh se přehnaně netřpytí a tak i přes svou pohádkovou atmosféru působí tato fotografie uvěřitelným a příjemným dojmem. Škoda jen toho vypáleného sluníčka.

Pokud by před námi byl pouze snímek krajiny, poklidné a klasicky malebné, snad by nás napadlo, že je zde pěkný zlatý řez a že jsme něco podobného už jistě někde viděli. Postava v dálce ale celou kompozici oživuje a stává se jejím nejzajímavějším prvkem. Zimní příroda je nádherná, ale také hrozivá a někdy se zdá až příliš vzdálená představám, na které jsme zvyklí. Na téhle procházce ale nejsme sami. Tohle je totiž zimní pohádka s dobrým koncem.

Další článek



Související články


celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Re:Alespoň známe vkus pí. Jany Strakerlové … Jana Strakerlová 23. 1. 2007, 22:57
Alespoň známe vkus pí. Jany Strakerlové Tomas Bauer 20. 1. 2007, 22:21
parada hacava 17. 1. 2007, 07:29

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.