DIGIarena.e15.cz

Bischof jak ho znáte, ale možná i neznáte

Pokud jdete na výstavu Wernera Bischofa, pravděpodobně budete do výstavního sálu vstupovat s velkým očekáváním, které Bischof nemůže nenaplnit. Jeho snímky se za více než padesát let od jeho smrti staly fotografickou klasikou a návštěvník Bischofovi výstavy předem ví, že na ní uvidí dokumentární snímky převážně se zemí třetího světa.
Bischof jak ho znáte, ale možná i neznáte

Současná výstava v Obecním domě v Praze je však v mnohém příjemným překvapením. Kromě toho, že očekávání naplňuje, v mnohém je i předčí. Například fotografiemi, kterými Bischof začínal. Jsou to snímky z konce třicátých a začátku čtyřicátých let, na kterých se již, stejně jako na fotografiích pozdějších (například známá Budova Říšského sněmu – 1946), projevil úžasný Bischofův smysl pro hru se světlem. Například na aktu Zebra (1942) si fotograf hraje s pásy světla dopadající na ženské tělo skrz žaluzie, u Hlemýždích ulit (1941) využil prvku průsvitnosti materiálu.


Budova Říšského sněmu, Berlín, Německo, 1946

Bischofův náhled na svět ovlivnil krátký pobyt ve švýcarské armádě. Díky jemu se začal více zabývat lidskými osudy, což změnilo i směr jeho uměleckého vývoje a pod vlivem Arnolda Küblera – zakladatele časopisu Du začal Bischof řešit sociální problematiku i ve svých fotografiích. Z této – vrcholné části jeho tvorby jsou na výstavě prezentovány snímky z Indie (1951), Korey (1951), Japonska (1951-52), Honkongu (1952), Severní a Jižní Ameriky (1953 – 1954), Indočíny (1952) a poválečné Evropy. Podíváme-li se na letopočty, ve kterých fotografie vznikaly, uvědomíme si, že období, ve kterém vznikly Bischofovi nejznámější fotografie netrvalo ani deset let.


Na cestě do Cuzca, nedaleko Pisacu, Peru, 1954

Přestože se Werner Bischof pohyboval převážně v oblastech, které vybízejí hlavně k fotografování žalostných a srdceryvných scén, nechybí často jeho snímkům optimistický náhled, či smysl pro zachycení situace z jiného úhlu pohledu. Například fotografie Děti hrající si v troskách (1945), která byla pořízena v poválečném Německu ukazuje na jedné straně hrůzné následky války, zároveň však naplňuje diváka předtuchou z možné lepší budoucnosti. Podobný prvek lze vypozorovat třeba i na snímcích Rolníci při tanci (Maďarsko 1947) či Tanečnice Andžali Hora se připravuje na vystoupení (Bombaj 1951).


Sušení hedvábí, Kjóto, Japonsko, 1951

Návštěvníkově pozornosti by také neměl uniknout snímek Supové bojišť (1951). Tato fotografie vznikla v Koreji, kdy Werner Bischof otočil objektiv fotoaparátu od bitevního pole k válečným reportérům. Na snímku se tísní jeden přes druhého ve snaze ulovit nějakou kořist v podobě vydařeného snímku. Tím se Bischovovi podařilo zachytit mnohem zrůdnější fotografii než by byla ta, na které by umíral padlý voják. Snímek Supové bojišť má však ještě jednu funkci, kterou si Bischof pravděpodobně v době, kdy ji pořizoval, vůbec neuvědomil. Díky tomu, že velmi detailně vidíme, čím který fotograf fotí (většinou dvouokými Rolleiflexami), nabízí nám snímek dokument o tom, jaké fotoaparáty používali váleční reportéři na počátku padesátých let.


Tanečnice Andžali Hora, vystupující s tancem Bháratanatyam, se připravuje na představení, Bombaj, Indie, 1951

Dalším příjemným překvapením na výstavě je možnost prohlédnout si dobře zpracovaný CD rom o Bischofově životě a díle, prolistovat si kopie časopisu Du z roku 1949, shlédnout dokumentární film Unterwegs či prozkoumávat Bischofovi skici nebo dokumenty týkající se jeho života. Pro českého diváka může být zajímavý například fotografův cestovní pas vydaný roku 1948 švýcarským velvyslanectvím v Praze.


Werner Bischof, Paříž,1950

Výstavu Werner Bischof 1916 - 1954 můžete navštívit do 19. února v Obecním domě v Praze. Další informace včetně rozhovoru s Marcem Bischofem – Wernerovým synem a kurátorem výstavy naleznete na webové adrese: www.obecni-dum.cz

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Časopis TIME použil 985 dronů k vytvoření nejnovější titulky

Časopis TIME použil 985 dronů k vytvoření nejnovější titulky

Američan vysoudil na největším pornografickém portálu 3 miliony dolarů

Američan vysoudil na největším pornografickém portálu 3 miliony dolarů

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.