DIGIarena.e15.cz

Bischof jak ho znáte, ale možná i neznáte

Pokud jdete na výstavu Wernera Bischofa, pravděpodobně budete do výstavního sálu vstupovat s velkým očekáváním, které Bischof nemůže nenaplnit. Jeho snímky se za více než padesát let od jeho smrti staly fotografickou klasikou a návštěvník Bischofovi výstavy předem ví, že na ní uvidí dokumentární snímky převážně se zemí třetího světa.
Bischof jak ho znáte, ale možná i neznáte

Současná výstava v Obecním domě v Praze je však v mnohém příjemným překvapením. Kromě toho, že očekávání naplňuje, v mnohém je i předčí. Například fotografiemi, kterými Bischof začínal. Jsou to snímky z konce třicátých a začátku čtyřicátých let, na kterých se již, stejně jako na fotografiích pozdějších (například známá Budova Říšského sněmu – 1946), projevil úžasný Bischofův smysl pro hru se světlem. Například na aktu Zebra (1942) si fotograf hraje s pásy světla dopadající na ženské tělo skrz žaluzie, u Hlemýždích ulit (1941) využil prvku průsvitnosti materiálu.


Budova Říšského sněmu, Berlín, Německo, 1946

Bischofův náhled na svět ovlivnil krátký pobyt ve švýcarské armádě. Díky jemu se začal více zabývat lidskými osudy, což změnilo i směr jeho uměleckého vývoje a pod vlivem Arnolda Küblera – zakladatele časopisu Du začal Bischof řešit sociální problematiku i ve svých fotografiích. Z této – vrcholné části jeho tvorby jsou na výstavě prezentovány snímky z Indie (1951), Korey (1951), Japonska (1951-52), Honkongu (1952), Severní a Jižní Ameriky (1953 – 1954), Indočíny (1952) a poválečné Evropy. Podíváme-li se na letopočty, ve kterých fotografie vznikaly, uvědomíme si, že období, ve kterém vznikly Bischofovi nejznámější fotografie netrvalo ani deset let.


Na cestě do Cuzca, nedaleko Pisacu, Peru, 1954

Přestože se Werner Bischof pohyboval převážně v oblastech, které vybízejí hlavně k fotografování žalostných a srdceryvných scén, nechybí často jeho snímkům optimistický náhled, či smysl pro zachycení situace z jiného úhlu pohledu. Například fotografie Děti hrající si v troskách (1945), která byla pořízena v poválečném Německu ukazuje na jedné straně hrůzné následky války, zároveň však naplňuje diváka předtuchou z možné lepší budoucnosti. Podobný prvek lze vypozorovat třeba i na snímcích Rolníci při tanci (Maďarsko 1947) či Tanečnice Andžali Hora se připravuje na vystoupení (Bombaj 1951).


Sušení hedvábí, Kjóto, Japonsko, 1951

Návštěvníkově pozornosti by také neměl uniknout snímek Supové bojišť (1951). Tato fotografie vznikla v Koreji, kdy Werner Bischof otočil objektiv fotoaparátu od bitevního pole k válečným reportérům. Na snímku se tísní jeden přes druhého ve snaze ulovit nějakou kořist v podobě vydařeného snímku. Tím se Bischovovi podařilo zachytit mnohem zrůdnější fotografii než by byla ta, na které by umíral padlý voják. Snímek Supové bojišť má však ještě jednu funkci, kterou si Bischof pravděpodobně v době, kdy ji pořizoval, vůbec neuvědomil. Díky tomu, že velmi detailně vidíme, čím který fotograf fotí (většinou dvouokými Rolleiflexami), nabízí nám snímek dokument o tom, jaké fotoaparáty používali váleční reportéři na počátku padesátých let.


Tanečnice Andžali Hora, vystupující s tancem Bháratanatyam, se připravuje na představení, Bombaj, Indie, 1951

Dalším příjemným překvapením na výstavě je možnost prohlédnout si dobře zpracovaný CD rom o Bischofově životě a díle, prolistovat si kopie časopisu Du z roku 1949, shlédnout dokumentární film Unterwegs či prozkoumávat Bischofovi skici nebo dokumenty týkající se jeho života. Pro českého diváka může být zajímavý například fotografův cestovní pas vydaný roku 1948 švýcarským velvyslanectvím v Praze.


Werner Bischof, Paříž,1950

Výstavu Werner Bischof 1916 - 1954 můžete navštívit do 19. února v Obecním domě v Praze. Další informace včetně rozhovoru s Marcem Bischofem – Wernerovým synem a kurátorem výstavy naleznete na webové adrese: www.obecni-dum.cz

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.