DIGIarena.e15.cz

Byla jsem v Černobylu a pojedu tam znovu... (cestopis)

Seznam kapitol
Uběhl rok a půl, co jsem začala vážně uvažovat o uskutečnění cesty do Černobylu a Pripjati. Už jako malá jsem ráda prozkoumávala půdu babiččina domu a měla ráda věci bez známek nedávného života.

Tento občasný průzkum se časem proměnil v zájem o opuštěná místa, budovy a o vše s tím spojené. Reakce okolí na možné vycestování do zakázané zóny byly různé. Někteří mě považovali za blázna, v jiných to vzbuzovalo nadšení.

Vnitřní zóna (tj. zóna, kam mají povolen vstup pouze pracovníci elektrárny, vědci a na omezené povolání taky účastníci exkurzí) byla kolem roku 2011 po určitou dobu uzavřená pro turisty. Zanedlouho již nebude možné sem vycestovat kvůli zhoršujícímu se stavu budov vůbec. V rozhodování kdy vyrazit tedy byla důležitá i tato fakta. Sehnat partu stejných nadšenců nebylo těžké. Byli jsme celkem čtyři a měli jediný společný cíl – vidět Černobyl a Pripjať, což byl po rozhodnutí vycestovat další důležitý krok pro uskutečnění snu.

U běžných cestovek nehledejte

Zásadní otázkou pro nás byla cesta – jak se do Černobylu a Pripjati dostaneme. Bez průvodce a potřebného povolení je vstup nemožný. Oblast je totiž hlídána armádou a policií. U běžných cestovních kanceláří zájezd tohoto typu nenajdete. Existují i drahé cestovní kanceláře, které sice zprostředkují komfortní, nejlépe leteckou dopravu a kvalitní ubytování, ale na samotný Černobyl a Pripjať mají vyhrazený pouze jeden den. Zbytek zájezdu je spíše o poznávání Kyjeva.

Podařilo se nám najít jednu, již na první pohled výjimečnou, slovenskou „cestovní kancelář“ s názvem Chernobylwel.com. Lišila se od ostatních obzvláště tím, že nabízela celé dva dny strávené v zóně, včetně přespání v dvouhvězdičkovém černobylském hotelu. Jejich upoutávka zněla víc než lákavě a jako účastník expedice můžu potvrdit že i pravdivě:

  • 300 a více úchvatných fotografií
  • 200 opuštěných objektů
  • 150 projetých kilometrů
  • 40 dechberoucích zastávek
  • 7 dozimetrických kontrol
  • 4 mikrosieverty nasbírané během výletu
  • 2 nezapomenutelné dny
  • 1 profesionální průvodce

Po této zajímavé upoutávce začala naše komunikace s Chernobylwel.com. Potěšila nás rychlost a vstřícnost odpovědí, až si nakonec získala naši důvěru, a to i přesto, že se předem platila pouze doprava do Kyjeva a zpět. Samotný zájezd se platil až cestou do Kyjeva, ve vlaku.

Autem, autobusem, vlakem

Naše cesta do Černobylu začínala v Bratislavě. Z Brna jsme vyrazili s větší rezervou, hodinu po půlnoci. Autem. S mírnými obavami zůstalo zaparkované na neplaceném parkovišti v Bratislavě. Zde nás čekal minibus se slovenským průvodcem Dominikem, abychom se přibližně kolem páté hodiny ranní mohli vydat na šestihodinovou cestu do Užhorodu. Původně jsme zde měli nastoupit do vlaku, ale zastihlo nás zdržení na ukrajinské hranici, a proto se nástup přesunul do Mukačeva.

Na vlastní kůži jsme poprvé poznali ukrajinské silnice a ujistili se jak skvělé silnice máme v Česku. Vlakové nádraží v Mukačevu se tak stalo naší přestupní stanicí. V odpoledních hodinách nás čekal nástup na noční lůžkový vlak směr Kyjev, kterým jsme cestovali přes čtrnáct hodin.

Klepněte pro větší obrázek
Mapa cesty do Černobylu

Ukrajinský vlak je zážitek sám o sobě. Každý vagón má svou průvodčí či průvodčího, kteří se starají o pohodlí cestujících. Cestou jsme pravidelně chodili pro místní pivo až do doby, kdy došly zásoby v našem i dalších přihlehlých vagónech. Ukrajinci zřejmě nepředpokládali, že pojedou češi …

Klepněte pro větší obrázek
Ráno jsme přijeli na kyjevské hlavní vlakové nádraží.

Před námi byla ještě dvouhodinová cesta minibusem do černobylské zóny. Během ní nám průvodce rozdal pokyny co vše se v zóně smí a nesmí. Zákázáno bylo například kouřit v otevřených prostorách, požívat alkoholické nápoje či odnášet jakékoliv předměty.

Klepněte pro větší obrázek
Pokyny, zákazy, příkazy

Příjezd do vnitřní zóny

Po více než hodině jsme se dostali ke střežené hranici zóny, kde proběhla kontrola pasů a povolení. Poté jsme mohli pokračovat zónou směrem k hotelu. Po příjezdu do hotelu nás čekalo ubytování a rychlá sprcha po dlouhé cestě, abychom se mohli co nejdříve vypravit do kdysi žijícího velkoměsta.

Jelikož jsme se na exkurzi rozhodli vydat v půli řijna nevědíc, že topná sezóna na Ukrajině začíná koncem října, byla v hotelu téměř stejná zima jako venku. V ten moment se snad každý ze skupiny zamyslel nad spaním v mikinách a svetrech. To se pro nás stalo samozřejmostí. Po příchodu na pokoj nás hned zaujala hotelová okna, kde chyběly otevírací páčky a ještě z nich vedly podivné, nejspíš signalizační dráty, které by nás prozradily, kdybychom se je pokusili otevřít.

Klepněte pro větší obrázek

Po vykonání všech ubytovacích procedur jsme tedy vyrazili na exkurzi do Pripjati se dvěma průvodci. Ukrajinským, bez něhož by nebylo možné se v zóně pohybovat a naším slovenským průvodcem a zároveň překladatelem Dominikem. Cestou se naskytla příležitost na fotografování Dugy neboli Černobylu-2, což byly vojenské radarové systémy pro sledování sovětských balistických raket, vytvořené v sedmdesátých letech.

 Klepněte pro větší obrázek
Duga

Pripjať – město duchů

Následoval přesun po zpevněné silnici směr Pripjať. Objevilo se nádherné panorama černobylské elektrárny v celé své kráse, včetně nedostavěných bloků pět a šest a přilehlých chladících věží, v příznivém světle na fotografování

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Projíždějíc kolem červeného lesa (říká se mu tak proto, že do něj po havárii dopadlo velké množství radioaktivního spadu v okolí 10 km od elektrárny a stromy se zbarvily do temně rudé barvy v důsledku hynutí na následky ozáření) jsme dorazili na první pripjaťskou fotozastávku u monumentu „Pripjať“, u nějž jsme pořídili první ze dvou společných skupinových fotek.

Klepněte pro větší obrázek

Dále byl na pořadí tzv. „most smrti“. Z něj je přímo vidět na černobylskou elektrárnu. Po výbuchu se na něm údajně sešli lidé a sledovali hořící čtvrtý blok. Dostali zde smrtelnou dávku radiace. Mikrobusem jsme popojeli dále a svižnější procházkou prohlédli márnici, nemocnici, přístav, hausbót, kino Prométeus. Nedá se říct, že bychom se na exkurzi někam hnali, avšak, abychom stihli vidět co nejvíc, musel nás průvodce Dominik občas trochu popohánět. Hlavně ty z nás, kteří hodně fotili a tím nechtěně zdržovali skupinu

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Nemocnice | Hausbót

Obědová pauza nejen pro nás

Přesunuli jsme se do budovy, jejíž součástí byla jídelna. Prošli jsme dozimentrickou kontrolou, abychom se mohli naobědvat.

Klepněte pro větší obrázek
Dozimetrická kontrola

Ještě chvíli nám bylo umožněno zůstat v areálu černobylské elektrárny a nakrmit ryby v jednom z kanálů patřících k uměle vybudovanému rybníku. Ten sloužil k ochlazování reaktorů. Další polovinu dne jsme začali prohlídkou zříceniny školy. Rozbitými okny bylo vidět do pětadvacet let opuštěné učebny. Představa, že děti učebnu opustili v zápalu učení před pětadvaceti lety byla zvláštní. Nostalgická. Na lavicích leží v prachu učebnice, knihy, na tabulích nejde přehlédnout rozepsané věty, slova.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Školní lavice | Zřícenina školy

Pochopili jsme proč již v době naší návštěvy, přesně od 1. dubna 2012, platil zákaz vcházení do budov a na střechy panelových domů.

Leninova třída a hlavní náměstí

Pokračování hlavní třídou V.I. Lenina na hlavní náměstí s přilehlými budovami – hotel Polissia, kulturní dům Energetik, restaurace, supermarket. Opět se nám promítly nostalgické záběry, jak asi hosté hotelu trávili svůj čas v Pripjati.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek

Dnešní prohlídka byla u konce. Za tmy jsme dorazili do blízkosti hotelu a ještě se zastavili v obchodě pro suvenýry, někteří pro občerstvení na večer a do jídelny na večeři. Co se týče kvality a kvantity zdejšího jídla, za sebe říkám, že jsem byla maximálně spokojená. Plná penze po celou dobu pobytu, jídlo chutné, skládalo se z několika chodů.

Klepněte pro větší obrázek
Vydatná a chutná strava 
Další kapitola
Seznam kapitol


celkem 29 komentářů

Nejnovější komentáře

Zdravím. Normálně se do diskuze nikam nezapo… Mikin 29. 4. 2016, 07:31
kdyžtak mail ..sapsa@seznam.cz Ondra 12. 3. 2015, 09:59
No nevím já jezdím raděj solo cesta autem cc… Ondra 12. 3. 2015, 09:58
Taky jsem byla loni s Chernobylwel.com a můž… Lucie 10. 1. 2015, 07:48
Ahoj,najde se dobrodruh který by jel se mnou… tom 27. 4. 2014, 13:12

Další podobné články

Oskar Schindler: Od filmu k realitě (reportáž)

Oskar Schindler: Od filmu k realitě (reportáž)

Schindlerův seznam. Film s neobyčejně poutavým příběhem i zpracováním, oceněný mnoha Oskary. Jeho děj, obzvláště konec, mě natolik zaujal, že jsem se rozhodla vydat se po stopách Oskara Schindlera a jeho fabriky.

Asijský cestopis – Hong Kong za tri dni

Asijský cestopis – Hong Kong za tri dni

Hong Kong, mesto svetiel a trblietavých vitrín preplnených značkovým oblečením v ostrom kontraste s pouličnými predajcami – krajčírmi oblekov, garantujúcich výrobu na mieru do dvoch dní.

Pohádková krajina – skotský cestopis

Pohádková krajina – skotský cestopis

„Největším problémem Skotska jsou sami Skotové,“ říká král Eduard II. ve známém filmu Statečné srdce. Zatímco pro něj nejspíš problémem skutečně byli, pro nás, cestovatele, je naopak jejich odlišnost přitažlivá.

Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally

Jihoamerický deníček aneb jak se fotí Dakar rally

Všichni slaví Silvestra, zatímco my sedíme v letadle směr Buenos Aires. Že už je Nový rok poznáme jen podle toho, že pilot v interkomu odpočítá od pěti do nuly, načež se ozve vlažný potlesk několika lidí...

Jak vzniklo Fripito – rozhovor s tvůrcem projektu

Jak vzniklo Fripito – rozhovor s tvůrcem projektu

Fripito je vcelku ojedinělý projekt českého autora Jana Březiny. Vyzpovídali jsme ho po oficiálním představení aplikace v zahraničí, konkrétně na veletrhu PhotoPlus Expo v USA.

Pojďme na chvíli s profesionálem do divočiny!

Pojďme na chvíli s profesionálem do divočiny!

Co má v batohu skutečný profesionální fotograf divoké přírody? Jaké používá triky a vybavení? Na to nám dnes odpoví britský fotograf Will Burrard-Lucas.

Dolomity: Krásné i smutné (cestopis)

Dolomity: Krásné i smutné (cestopis)

Dolomity jsou známy především jako italské velehory. Málokdo ví, že mezi horskými masivy došlo ke katastrofě. A ne k malé katastrofě, uprostřed hor se objevila tsunami..

Na otočku do New Yorku (cestopis)

Na otočku do New Yorku (cestopis)

Cestopis z pětidenního výletu do New Yorku s dvoudenní zastávkou v Londýně aneb jak se dá s minimem prostředků navštívit maximum míst v největší metropoli USA.