Canon EOS 20D: Držte si klobouky, přijíždí Šinkansen

Digitální zrcadlovka Canon EOS 20D je ve skutečnosti nástupkyní modelu 10D, který Canon vyslal do světa v únoru roku 2003. Ačkoli někteří míní, že nepřináší tolik vylepšení, aby stálo za to vyměnit starý fotoaparát za nový, pro ty, kteří předchozí model nevlastní, může být „dvacet déčko“ v této kategorii velkým favoritem.

Tělo je vyrobeno z hořčíkové slitiny a působí dostatečně robustním a plně profesionálním dojmem. Ve srovnání s Canonem 10D nebo například Konicou Minoltou Dynax 7D má sice o pár milimetrů a pár desítek gramů méně, 685 g čistého těla však zrcadlovce dozajista stačí. Subjektivně bych si troufla tvrdit, že 20D je takový „ženský“ (nikoli však zženštilý) fotoaparát – vahou i decentním designem.

Miniaturizace není u této kategorie digitálních fotoaparátů ani nutností ani hitem: díky velikosti těla mohou být všechna tlačítka a ovladače umístěny tak, aby byly dobře dostupné, a nejinak je tomu i u Canonu 20D. Ocenila jsem zejména grip pogumovaný z obou stran a rychlou a pohodlnou práci se zadním kruhovým ovladačem. Jedinou drobnou výtku bych směrovala k osmisměrovému joysticku, který se mi zdál příliš malý a hůře ovladatelný zejména v úhlopříčných směrech.

Zůstaneme-li u pohledu na přední stranu fotoaparátu, za stručnou zmínku stojí tlačítko kontroly hloubky ostrosti, nacházející se na bajonetu objektivu na místě přesně dostupném levému palci. Významnou změnou prošel ve srovnání s 10D interní blesk – vyklápí se nyní výrazně výše. To je dobré například pro pořizování makrofotografií s bleskem (světlu blesku pak méně stíní objektivy), a samozřejmě také pro redukci jevu červených očí - ten jsem v praxi nezaznamenala byť jen náznakem. 

Vyklopený blesk funguje také jako pomocné světlo autofokusu, které jinak Canonu 20D chybí. Fotoaparát vyšle sérii stroboskopických záblesků, což ovšem dle mého názoru působí poněkud rušivě. Naštěstí „neasistovaný“ autofokus funguje i za horších světelných podmínek poměrně spolehlivě. Canon udává směrné číslo blesku 13 (ISO 100), dosah pomocných záblesků 4 m a nejkratší synchronizační čas 1/250 s. Intenzitu blesku lze korigovat po půlkách i třetinách EV v rozmezí ±2 EV.

Canon Speedlite 580EX

Blesk Canonu 20D využívá nového systému E-TTL II, který pro výpočet síly blesku využívá také např. údaje o vzdálenosti fotografovaných objektů od objektivu. Velmi dobrých výsledků jsme dosáhli i při použití nového externího blesku Canon Speedlite 580EX.

Podle údajů výrobce je Canon EOS 20D kompatibilní s více než 60 objektivy řady EF, takže je z čeho si vybírat. „Digitální“ objektivy typu EF-S Canon poprvé představil u modelu 300D. Tyto objektivy mají stejný bajonet jako řada EF, jejich zadní část je však blíže snímači fotoaparátu.

Canon 20D nese ve svých útrobách čip typu CMOS o rozměrech 22,5 × 15 mm (ohniska objektivů tedy násobte koeficientem 1,6), osazený 8,2 miliony světlocitlivých buněk. Velikost snímače zůstala sice ve srovnání s předchozím šestimegapixelovým modelem zachována, díky dalším hardwarovým vylepšením čipu však nedošlo u 20D k nárůstu šumu, ba naopak (více viz Demosnímky).

Vlevo na horní straně přístroje se nalézá hlavní programový volič, u nějž si rovněž neodpustím osobní poznámku: Bude skupina uživatelů, kteří si zakoupí tento poloprofesionální přístroj, opravdu využívat motivové programy? Nebylo by vhodnější využít poloh na ovladači k přímému přístupu k jiným, užitečnějším funkcím? U motivových programů je samozřejmě zablokována řada uživatelských nastavení, včetně např. nastavení citlivosti, uživatelského vyvážení bílé, úpravy kontrastu a ostrosti, focení do surového formátu RAW apod.

Stavový displej je poměrně veliký, přehledný a podsvícený. Trochu jsem však na něm postrádala stálou indikaci nastavení citlivosti. Ta se po provedení nastavení schová pod údaj o použitém čase závěrky. Další informace o aktuálním nastavení fotoaparátu (včetně např. údajů o zvoleném barevném prostoru, barevné teplotě, vybraných fotografických efektech, volném místu na disku nebo právě o nastavené hodnotě citlivosti) jsou dostupné po stisku tlačítka „INFO.“ umístěném po levé straně hlavního displeje.

Tři tlačítka nacházející se nad stavovým displejem umožňují přímý přístup k některým základním funkcím. Po stisku prvního tlačítka zleva a pohybem předního volicího kolečka může uživatel vybrat typu autofokusu, přičemž „one shot“ znamená klasické S-AF ostření, „AI servo“ kontinuální autofokus (fotoaparát používá prediktivní způsob ostření) a „AI focus“ je hybridem mezi těmito dvěma možnostmi – pokud se pohne zaostřený objekt, pevné zaostření se automaticky změní na kontinuální.

Totéž tlačítko spolu s pohybem zadního kruhového ovladače slouží k úpravě vyvážení bílé, zahrnující jak sedm automatických nastavení, tak možnost uživatelské kalibrace nebo nastavení barevné teploty ve stupních Kelvina. Další, preciznější nastavení vyvážení bílé lze provést v menu.

U samospouště bych pak uvítala i možnost dvouvteřinového zpoždění (přístroj jinak čeká deset vteřin).
Posledním, pravým tlačítkem můžete měnit způsob měření světla. I zde se Canon trochu odlišuje od zaběhaných zvyklostí a nabízí 35-bodové poměrové měření, celoplošné měření se zdůrazněným středem a částečné středové měření, pokrývající asi 9 % plochy hledáčku – klasické bodové měření byste u tohoto fotoaparátu tedy hledali marně. Z reálných snímků [odkaz demosnímky] je ovšem zřejmé, že ani měření světla není slabinou této digitální zrcadlovky.

Zadní straně přístroje kromě displeje dominuje příjemně jasný optický hledáček s dioptrickou korekcí a zhruba 96% pokrytím. Nechybí řádek indikující zvolená nastavení a při ručním výběru ostřicího bodu se zvolený bod v hledáčku červeně prosvětlí. K výběru ostřicího bodu slouží tlačítko vpravo nahoře v kombinaci s osmisměrovým joystickem nebo kruhovým ovladačem (způsob ovládání nastavíte v menu v uživatelských funkcích). K dispozici je devět poloh ostřicího bodu uspořádaných do tvaru diamantu (osm bodů po obvodu a jeden středový).

Joystick se kromě toho při prohlížení používá k pohybu po zvětšeném obrázku, zatímco kruhovým ovladačem se velmi rychle a elegantně přepíná mezi jednotlivými fotografiemi nebo položkami menu. Jak už jsem však zmínila výše, joystick se mi zdál příliš malý a hůře ovladatelný.

Musím se přiznat, že Canon na mě nezapůsobil v oblasti intuitivnosti ovládání (tam u mne zatím jednoznačně vede Konica Minolta Dynax 7D). Hlavu mi například před přečtením manuálu důkladně zamotaly dvě možné polohy páčky zapnutí. V „bezpečnostní“ poloze „ON“ totiž funguje vše, kromě možnosti nastavování kompenzace expozice pomocí zadního kruhového ovladače a nastavení clony v manuálním režimu tímtéž způsobem. Pokud chcete změnit EV či clonu, musíte páčku posunout až do nejvyšší polohy.
Změny se zatím nedočkal displej: jeho úhlopříčka měří 46 mm a obsahuje 118 000 pixelů. Není ani pokryt antireflexní vrstvou, takže za slunečného počasí nepomáhalo ani vyšší nastavení jasu. Ke kontrole expozice jsem proto používala spíše histogram (spolu s indikací přepálených míst).

K rychlejší spolupráci fotoaparátu s počítačem přispívá propojitelnost přes rozhraní USB 2.0.
Pochválit musím i výdrž akumulátoru, a to včetně fotografování s bleskem. Blikající dioda na nabíječce sympaticky indikuje stav nabití baterie. Dokoupit lze samozřejmě bateriovou rukojeť (na 6 tužkových baterií).