Canon proti Canonu: Který setový objektiv vybrat?

Novicové digitálních zrcadlovek nebo obecně přístrojů s výměnnou optikou mají velmi často těžké rozhodování. Pořídit jen tělo a k tomu vybrané objektivy, či zakoupit aparát v setu? A jestliže v sadě s objektivem, pak s jakým? Velká nabídka trhu obvykle rozhodování neusnadňuje, pojďme to tedy nyní udělat my. Tentokrát v případě Canonu a jeho základních setových zoomů.

Před lety to byla idyla. Kromě toho, že se pořádný fotoaparát nedal sehnat, byla většina přístrojů pod pultem nabízena v setu s padesátkou objektivem dobré kvality. Výběr tak byl předem daný. Ne, samozřejmě si nestěžuji, berte to prosím jako malé úvodní zlehčení problematiky.

Je ale dobré si uvědomit, že setové objektivy, ať už to v minulosti byla pevná padesátka, nebo to jsou nyní základní zoomy, mají velmi důležitou úlohu. Mnoho z nich totiž tělo fotoaparátu, se kterým byly zakoupeny, za celou dobu svojí životnosti neopustí nebo bude vyměněno jen párkrát.

Ne každý uživatel D-SLR je typickým čtenářem DIGIfota, tedy „hobbíkem“, který by za svého koníčka položil život a jenž naopak objektivy vyměňuje jako na běžícím pásu. Existuje prostě velmi mnoho majitelů aparátů s výměnnou optikou, kteří si se „seťákem“ vystačí.

Tuto skupinu objektivů tedy není radno podceňovat, což by měli v první řadě vědět především výrobci. Ti jsou si samozřejmě tohoto faktu dobře vědomi, ale jejich úkol je poněkud složitější – zároveň s kvalitou musí korespondovat také příznivá cena. Sice můžete dát do setu špičkové sklo v ceně samotného těla nebo i dražší, otázkou však je, zdali někdo po této sestavě do regálu sáhne. Takže do hry vstupují kompromisy…

Ve dvou se to táhne líp

Canon u svých nižších tříd zrcadlovek používá dva základní zoomy, kterým se v tomto testu budeme věnovat. EF-S 18–55 mm F3,5–5,6 IS II byl ve své první verzi představen již v roce 2003 jako „seťák“ pro první cenově dostupnou zrcadlovku této značky a v podstatě i na světě – Canon EOS 300D (set s tímto objektivem stál v roce 2004 45 000 Kč). Zároveň to byl také první objektiv řady EF-S, což je optika speciálně určená pouze pro těla s menším APS-C snímačem.

Toto omezení platí nejenom opticky tím, že objektivy vykreslují menší obrazový kruh, ale také konstrukčně – zadní (vnitřní) část objektivu je více zapuštěná do těla fotoaparátu – u fullframových přístrojů by mohlo docházet ke kolizi s větším zrcátkem těchto aparátů. Zároveň to znamená, že se ohnisko vždy přepočítává koeficientem crop faktoru 1,6×, takže obrazové úhly modelu EF-S 18–55 mm odpovídají kinofilmovému ohnisku 29 až 88 mm. Za ta léta, po která je Canon EF-S 18–55 mm na trhu, se moc nezměnil, nejzásadnější inovací bylo přidání optické stabilizace.

Naopak skoro nováčkem je druhý testovaný Canon EF-S 18–135 mm F3,5–5,6 IS (po přepočtu 29–216 mm), který byl uveden do prodeje na podzim roku 2009. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o „prodlouženou“ verzi prvního zoomu a po pravdě řečeno tomu tak i z velké části je, byť rozdíly zde samozřejmě najdete i další.

Připoutejte se, prosím!

Nerad bych vypadal jako člověk zhýčkaný moderní technikou, ale je pravdou, že optiku, či spíše soustavu zrcadlovky s objektivem bez stabilizace, bych snad ani nechtěl (může tedy být i stabilizovaný snímač). Přesněji řečeno – široká pevná skla stabilizaci nepotřebují, s těmi by i velký nešika měl zvládnout udržet běžné expoziční časy. Avšak cokoliv, co je řekněme nad 50 mm ohniska, si stabilizaci zaslouží.

V případě testované dvojice základních zoomů jde v podstatě o nutnost, danou průměrnou světelností, kdy je navíc ještě třebapro optimální kresbu o jednu až dvě clony zavřít přístup světla.

 
Setové zoomy od Canonu pro zrcadlovky s APS-C čipem

Běžně tak pracujete se clonou F8 až F11, což si kromě stabilizace vyžaduje také nastavení vyšší citlivosti snímací soustavy. Zkratka IS (Image Stabilization) v označení obou objektivů a přepínač Stabilizer On/Off na boku objektivů dávají jasně najevo, že oba zoomy jsou vybaveny optickou stabilizací, tedy posunem optických členů v objektivu. Canon udává možnost prodloužení expozice až o 4 EV, v praxi na tuto hodnotu můžete „dosáhnout“, nicméně u nejdelších ohnisek modelu EF-S 18–135 mm počítejte raději s menší účinností. „Páka“ daná úzkým obrazovým úhlem už je poměrně velká.

Kolik je 55 mm a kolik 135 mm?

Delší konec dražšího zoomu je oproti modelu EF-S 18–55 mm více než dvojnásobný, a to prostě musí být citelně poznat. Přes dvě stě milimetrů po přepočtu na kinofilm už představuje kratší až střední teleobjektiv, kdežto necelých 90 mm menšího objektivu prezentuje akorát tak základní portrétní ohnisko. Podívejte se sami na ukázkách v porovnání se shodnými krajními osmnácti milimetry ohniska.

 
Názorná ukázka rozsahu ohnisek na 18 mm, 55 mm a 135 mm

Canon EF-S 18–55 mm F3,5–5,6 IS II

Byť plasty převažují v konstrukci obou zoomů, EF-S 18–55 mm působí o poznání „bakelitovějším“ dojmem. Může za to ale hlavně malá hmotnost, která dává pocit laciného výrobku. Zcela objektivně je ale třeba konstatovat, že poslední verze tohoto objektivu oproti předchozím variantám vyniká mnohem pečlivějším dílenským zpracováním, kdy například vůle předního tubusu je téměř zcela odstraněna.

 
Canon EF-S 18–55 mm F3,5–5,6 IS II 

Nepříjemné ale je, že se při zaostřování vysouvá a otáčí, což přináší problematičtější užití polarizačního nebo přechodového filtru, a také sluneční clona musí být kulatá. Mimochodem – ani k jednomu z testovaných objektivů se sluneční clona standardně nedodává.

Canon EF-S 18–135 mm F3,5–5,6 IS

Plastový bajonet je nahrazen kovem, přední příruba se sice při zoomování vysouvá, neotáčí se však ani při ostření. Rotační pohyb ale zaznamenáte u předního prstence ostření. To jsou – samozřejmě kromě znatelně větších rozměrů a více než dvojnásobné hmotnosti – v kostce rozdíly oproti levnějšímu „záklaďáku“.

Dílenské zpracování je třeba hodnotit také pozitivně a, i když to nebylo zmíněno u EF-S 18-55 mm, autofokus shodně využívá obyčejný mikromotor, nikoliv bezhlučný a rychlý USM pohon. Ostření je tak vidět i slyšet, byť na rychlost a spolehlivost jsme si nemohli stěžovat.

 
Canon EF-S 18–135 mm F3,5–5,6 IS

Z hlediska obrazové kvality jsou pro nás oba objektivy velkým překvapením – jejich výsledky jsou totiž téměř shodné. Ostrost, rozlišení a přenos kontrastu jsou na výborné úrovni, byť pro optimální výsledky se musí obvykle o dvě clony uzavřít otvor objektivu. Vinětaci Canon podle mého soudu možná ani nepovažuje za obrazovou vadu, takže tu zde najdete a opět je ve srovnatelném rozsahu u obou objektivů shodná. Porovnejte grafy – jako bychom křivky zkopírovali. Připravte se také na zřetelnou chromatickou vadu, která je nejvýraznější na širokém ohnisku, tento objektiv ale provází v celém rozsahu.

Jako kvalitní, až nadstandardně dobrou hodnotíme odolnost vůči protisvětlu, jak přímému, tak parazitnímu bočnímu osvětlení.

Verdikt

Kdyby mi někdo před začátkem testování řekl, ať nemarním čas, protože oba objektivy jsou – kromě konstrukčních odlišností a samozřejmě ohniskového rozsahu – de facto shodnými skly, asi bych mu moc nevěřil. Nyní ale vy máte možnost nevěřit mně, byť já pro své tvrzení mám spoustu exaktně měřitelných hodnot, které jej potvrzují.

Ano, setové zoomy Canon EF-S 18–55 mm F3,5–5,6 IS II a Canon EF-S 18–135 mm F3,5–5,6 IS vykazují stejnou obrazovou kvalitu, shodně rychlé a spolehlivé ostření a podobně účinný stabilizátor.

Který tedy vybrat? Nevadí-li to vaší peněžence, je logicky lepší si připlatit za model EF-S 18–135 mm F3,5–5,6 IS. Má větší rozsah při stejné obrazové kvalitě, je o něco lepší také konstrukčně (přední příruba se při ostření neotáčí). Pokud v ruce otáčíte každou korunu, levnější model vám minimálně do začátků udělá rozhodně dobrou službu.

Kompletní článek včetně ukázkových snímků a testovacích grafů najdete v časopisu DIGIfoto 5/2011.