DIGIarena.e15.cz

Cesta do pohádky na Fotografii týdne

Za devatero horami a devatero řekami stála malá horská vesnička. Schovávala se v mlze a už sto let spala...
Cesta do pohádky na Fotografii týdne

Tak, podzim je konečně tady. Se vší svou smyslností, melancholií, sychravostí, mlhou a pestrými barvičkami. Máme ho plnou Galerii. Ta je totiž velice snadno ovlivnitelná momentální náladou přírody. Člověk ani nemusí ven – stačí se chvíli kochat nad tím nejhezčím, co jste stihli nalovit svými aparáty vy, naši čtenáři. Našli jste krásný barevný list? Sem s ním! Máte za domem skvělou říjnovou mlhu? Výborně. Vlastně počkat – nejhezčí mlhu tohoto října už máme. A to na Fotografii týdne od autorky s přezdívkou Moninka.

Kategorie krajin a přírody je studnicí nevyčerpatelnou. Vždycky se totiž najde někdo, kdo se snaží již vyzkoušené věci pojmout jinak, a krajina se k tomu skvěle hodí. A tak, zatímco autorka článku si mlhavě vybavuje Broumovské stěny zalité sluníčkem během dávného letního výletu, Moninka ukazuje, jak vypadá dnešní realita. Sluníčko nehledejte. Kraj se topí v mlžném oparu, jen přímo před námi září jasné barvy: měděné odstíny spadaného listí a zářivá zeleň balvanů porostlých mechem.

Klepněte pro větší obrázek
Cesta; foto: moninka

Barevná harmonie fotky je na první pohled dokonalá, ale ne agresivní. Jde pouze o klidné nuance doplňkových barev. Nic nás tu nerozrušuje ani nebodá do očí, všechno je skryto pod všeobjímající mlhou. A to je možná právě ten chyták. Přes tu mlhu vlastně nevidíme, co je tam dál. Nevíme, kdo je za rohem a kam můžeme spadnout. Každá pohádka musí mít přece nějakou zápletku. Krajina zachycená fotoaparátem však připomíná malebné „hobití“ městečko, kde všechno dobře dopadne. Podzim má zkrátka schopnost dodávat i nevinným věcem nádech tajuplna. A také smutku, protože další rok pomalu končí...

Autorka dnešní Fotografie týdne se v Galerii prezentuje už od začátku roku střídavě s většími a menšími úspěchy, ale s postupem času je těch velkých stále víc. Tematicky převládá rozhodně příroda, a to jak detaily, tak i třeba panoramata – vše s důrazem na její malebnost a krásu. Lidské výtvory (až na pár domků v dálce a ošuntělou zeď) zde téměř nepotkáme, takže budete-li mít chuť vydat se na krátkou procházku bez lidí, můžete se podívat i sem. Tato autorka získává poslední dobou velmi pěkné hodnocení a snímek nazvaný „Cesta“ je z nich zatím nejlepší. Doufáme, že titul Fotky týdne ji tedy povzbudí a už brzo uvidíme nějakou krásně vyfotografovanou zimu s jejím podpisem. Gratulujeme!

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.