Snímač fotoaparátu je složen z několika milionů snímacích prvků. Na každý tento prvek dopadá přes objektiv jiné množství světla, které se odrazí od snímané scény. Z technického hlediska je ideální expozicí stav, kdy je světlo dopadající na každý snímací prvek zaznamenáno v rámci jeho dynamického rozsahu. To je často nemožné.
Úlohou měření expozic fotoaparátu je nalézt ideální expozici nebo vyhovující kompromis. Fotoaparát pak pomocí některého automatického expozičního režimu nastaví clonu a expoziční čas. Tím ovlivní množství světla, které dopadá na snímač, tedy jas fotografie.
Při znalosti fungování měření expozic musí fotograf vybrat to, které je pro daný snímek nejvhodnější. Rozhodující při výběru je charakter fotografované scény, záměr autora na jas snímku, případně možnost snadné korekce expozice. Ta je někdy nutná proto, že měření není schopno v některých situacích stanovit správnou expozici nebo proto, že fotograf vyžaduje jiné jasové podání snímku.
Pak už je to celkem jednoduché. Vaším rozhodnutím je, jakou kombinaci času expozice, clony a ISO v jakém expozičním režimu zvolíte (plná automatika, priorita clony, priorita času) na základě měření expozice fotoaparátem. Jasové poměry na budoucí fotografii ovlivní způsob měření expozice, jeho provedení a ruční korekce.
Manuální expoziční režim napovídá svým názvem, že vyřadíme měření expozice a zadáme čas, clonu a ISO podle sebe. To by bylo bláhové a zcela neracionální. Je zjevné, že v manuálním režimu sledujeme expoziční váhu v hledáčku, kde je znázorněno, jak se náš návrh expozice liší od měření fotoaparátu. Takže manuální expoziční režim je vlastně automatickým režimem s manuální volbou všech parametrů a zobrazením korekce oproti měření přístroje.
Západ slunce je klasika. Exponuje se středovým nebo bodovým automatickým měřením bezprostředně vedle slunečního kotouče. Pokud je již slunce za horizontem, tak na světla. Další možností je multisegmentové měření s korekcí -1 až -2 EV, podle vašeho typu fotoaparátu.
Způsoby měření expozice.
Všechny způsoby měření jsou při správném použití určeny k realizaci „správných“ expozic v rámci možností fotoaparátu. Problémem je, že při kreativní práci se správná expozice často nerovná požadované expozici.
Měření se zdůrazněným středem. Poblíž středu v místech větší váhy pro stanovení expozice je relativně hodně tmavých objektů. Z toho bylo patrné, že měření dle svého zadání pustilo za daných podmínek více světla na snímač (1/160, F8). Tak se stalo, že světlá obloha je přepálená v modrém barevném kanálu. Problém byl čitelný již při expozici a její kompenzace asi -2/3 EV by problém vyřešila.
„Chytré“ multisegmentové měření expozice vyřešilo problém z předešlého snímku (1/200, F 8). U takto klasických kompozic je obvykle snímek z hlediska rozložení jasu správný. Pokud se tento jas kryje s představou autora, je to OK.
Multisegmentové měření po zaostření na sochu vyhodnotilo situaci jako klíčový tmavý objekt v popředí. Aby byl rozpoznatelný, zesvětlilo jej bez ohledu na světlé pozadí (1/100, F 5). V podstatě je to totéž jako portrét v protisvětle. Důsledek toho je totálně přeexponované pozadí ve světlech.
Další situace ukazuje ostření na nejsvětlejší část oblohy v multisegmentovém režimu. Opak předešlé situace, tj. totální podexpozice, se nekonala. Pozadí, na které jsem zaostřil, fotoaparát nevyhodnotil jako klíčový objekt a zřejmě „poznal“ oblohu (1/400, F 7,1). Snímek je jasově vyvážený, barvy dostatečně saturované, obloha s kresbou ve všech partiích, socha v popředí tmavší, ale čitelná.
Více zaostřovacích bodů v multisegmentovém módu. Rozhodující jsou dva body na soše, které převážily expozici ve prospěch zesvětlení snímku z titulu popředí (1/125, F 7,1). Proto jsou světlé partie v pozadí přeexponované.
Multisegmentové měření „poznalo“ scénu a zvolilo přiměřenou expozici (1/320, F 6,3). Ostřící bod na pozadí příliš neovlivnil volbu.
Obdoba předešlé situace. Zaostřovací bod na podstatně tmavší partii ovlivnil expozici jen nepatrně a patrně pouze proto, že je blíž (1/250, F 6,3).
Zrcadlovky a některé kompakty nabízí výběr typů měření expozice, které lze rozdělit do dvou skupin.
1) Základní měření expozice
U těchto typů měření expozice je zřejmý jejich princip a výsledek je předvídatelný.
Náleží sem měření expozice:
1.1 Měření se zdůrazněným středem
Bere do úvahy celou fotografovanou scénu. Za nejdůležitější pokládá její střed s tím, že k okrajům významu plynule ubývá. Váha středu je při stanovení expozice největší a okrajů nejmenší bez ohledu na zaostřovací bod. Typicky střed zaujímá 1/3 snímku a na expozici má 75% vliv. Kraje a rohy snímku nemají na expozici vliv.
Použití: Scéna s jedním větším výrazným motivem uprostřed, která má mít průměrný jas, např. větší portrétv protisvětle, městské motivy, krajina s pruhem oblohy aj. Pokud nemá být střed snímku z hlediska jasu v průměru středně šedý, je nutná kompenzace expozice. Je-li hlavní motiv mimo střed, lze na něj zaměřit, zamknout expozici a překomponovat snímek.
Výhody: Spolehlivé, pokud jej máte dobře odzkoušené. Jednoduché a předvídatelné. Snadno a logicky lze provádět kompenzaci expozice.
Nevýhody: Velmi záleží na jasu prioritního středu a z toho vyplývající možná podexpozice nebo přeexpozice okolí. Nehodí se pro rychlou reportážní práci. Často vyžaduje kompenzaci expozice.
Expozici jsem stanovil měřením se zdůrazněným středem v této kompozici. Podle typu scény a charakteru měření bylo jasné, že dojde k podexpozici (1/1000, F 8), což se stalo. Jednalo se o bílou stěnu osvětlenou sluncem. Reakcí na toto by mohla být kompenzace expozice asi +1EV.
Zde jsem použil stejný typ měření expozice, ale to jsem stanovil posunutím fotoaparátu vpravo na větší bílou plochu. Expoziční hodnoty jsem zamknul a překomponoval záběr do předchozí pozice. Výsledek je opět předvídatelný, tedy ještě větší podexpozice (1/1600, F 8).
Stanovil jsem u stejného typu měření expozici se středem na tmavé ploše (1/640, F 8) a pak překomponoval. Okolo je ještě dost bílé, proto nedošlo k dramatické přeexpozici. Žádné jasy nejsou mimo rozsah snímače fotoaparátu a celkové jasové podání odpovídá realitě. Z principu měření expozice se zdůrazněným středem je výsledek snadno předvídatelný.
Stejný typ měření expozice v první neměnné kompozici této série s korekcí +2/3EV (1/640, F 8). Výsledné vyhovující jasové podání odpovídá předešlému případu.
Tentýž způsob měření expozice s kompenzací + 4/3EV (1/400, F 8). Fotografie nemá přepaly v jasech a je akceptovatelná jako světlejší varianta předešlé.
1.2 Bodové měření
Měření expozice vyhodnocuje bod, respektive kruh ve středu snímku o ploše 1 až 3,8 %, podle výrobce, bez ohledu na místo ostření. V tomto bodě nastaví střední jas (127, 127, 127 v osmibitové RGB). Podle toho přepočítá jasové hodnoty zbylé části fotografie, kterou nebere při měření do úvahy.
Použití: scény s velkým rozdílem jasů, např. protisvětlo, západ slunce, divadlo, koncerty. Pokud je rozpětí jasů scény větší, než je schopen zaznamenat fotoaparát, jsme nuceni „obětovat“ nejnižší nebo nejvyšší jasy ve prospěch rozhodující části scény, na kterou zaměříme a jejíž jas můžeme učinit průměrný nebo pomocí kompenzace jiný. Totéž platí i u méně kontrastních scén s tím, že budou zaznamenány všechny její části. Tento typ měření expozice je vhodný také k měření na středně šedou tabulku.
Výhody: Přesné a předvídatelné.
Nevýhody: Při jeho použití je obzvláště nutné zvážit dopad na zbylou část scény. Dále je nezbytné znát souvislosti mezi kontrastem scény, dynamickým rozsahem fotoaparátu a kompenzací expozice.
Bodové měření expozice posoudilo bezprostřední okolí středu a zaznamenalo pouze bílou. Tu posouvá ke středně šedé a výsledkem je očekávaná podexpozice (1/1250, F 8).
Posunul jsem střed doprava, zamknul expozici a překomponoval nazpět. Nic se nezměnilo oproti předešlé expozici (1/1250, F 8), protože větší plocha bílé již neovlivní malou část okolo středu snímku.
Zde jsem zapíchnul „bod“ měření expozice do nejtmavší části snímku, uzamknul expozici a překomponoval. Výsledkem je silná přeexpozice (1/50, F 8) a z hlediska jasu původně nejtmavší partie středně šedé, dobře čitelné.
Kompenzace expozice této kompozice +2/3EV (1/800, F 8).
Kompenzace expozice +4/3EV (1/500, F 8). Tento snímek je nejblíže realitě, což nemusí být vždy nutně záměrem.
1.3 Středové měření
Je to modifikace předchozího, ale bodem je kroužek ve středu snímku o ploše asi 8 %. Canon nazývá toto měření „částečné“. Různé přístroje mají k měření definován větší či menší kruh s ostrým nebo měkkým přechodem. Rozhodující část scény, kterou měření zprůměrňuje a učiní středně šedé, je větší než u bodového způsobu. Z toho plyne mírně odlišný způsob použití. Například zaměření na obličej vezme do úvahy o jasu všechny jeho partie.
Středová expozice změřila o něco větší kroužek uprostřed snímku než expozice bodová, proto zaznamenala i malou část tmavé partie. Výsledkem je o něco menší podexpozice než u bodového měření (1/1000, F 8).
Posunutí středu měření expozice doprava, zamknutí expozice a překomponování zpět mělo stejný účinek jako u bodového měření (1/1250, F 8), protože celá relevantní část snímku pro měření expozice byla bílá, stejně jako u dvou prvních snímků bodového měření.
Střed expozice jsem umístil na tmavou část scény. Do oblasti pro měření zasáhla i malá část světlejších pasáží, proto je fotografie poněkud méně přeexponovaná (1/125, F 8) než obdobný příklad bodového měření expozice.
Kompenzace expozice +2/3 EV (1/500, F 8) je akceptovatelná pro tento snímek.
Kompenzace expozice +4/3 EV je též použitelná jako světlejší varianta předešlé. Dostatečný dynamický rozsah snímače fotoaparátu Canon zaznamenal všechny jasové hodnoty kontrastního snímku.
U základních měření uvádím procento snímku, na kterém je realizováno měření. Tím je myšleno místo, kde bude jas v průměru odpovídající středně šedé (127, 127, 127 v osmibitové RGB). Středně šedá je taková, která odráží 18 % světla dopadajícího na ni. 18 % proto, že oči a mozek vnímají světlo nelineárně a právě 18 % odrazivosti vnímáme jako středně šedou (50 %).
Typický motiv na měření se zdůrazněným středem, které zde bylo uplatněno. Tmavé pasáže vlevo a vpravo snímek zesvětlily nepatrně, protože jsou v zóně s malou váhou na výslednou expozici. Tmavší vlasy, obočí a řasy prezentuje relativně méně obrazových bodů a nejsou v místech, která mají největší vliv na expozici, proto zesvětlí snímek málo. Hlavní motiv se nalézá v části, která podstatným způsobem rozhoduje o expozici, respektive jasu fotografie a je nositelem klíčového tónu. Pokud by byla na snímku pouze tvář, měla by jas odpovídající středně šedé, takto je vzhledem k uvedenému světlejší.
Velmi přesnou expozici stanovíte tak, že na dominantní prvek scény, respektive klíčový detail, umístíte středně šedou tabulku, kterou lze koupit (viz článek „Zaměřte na šedou tabulku“). Na ni zaměříte středové nebo bodové měření expozice, které uzamknete, překomponujete scénu v hledáčku a exponujete. Měření expozice bude změřeno na středně šedou na středně šedé. Po odstranění tabulky bude klíčový detail reálně zaznamenán. Středně šedá je často součástí scény a můžete ji použít jako uváděnou tabulku. Co se týká jasu, bývá to pleť (bělocha), tráva, některé zdi, chodníky atd.
Hned pod naší scénou byla středně šedá jako vyšitá. Tam jsem zamířil bodové měření expozice. V expozičním režimu Av jsem našel vyhovující kombinaci času a clony (1/640, F 7,1), která zajišťuje „správnou expozici“ v tom smyslu, že jasové poměry na fotografii budou asi takové jaké jsem je viděl.
V manuálním expozičním režimu jsem nastavil 1/640, F 7,1, překomponoval a výsledkem jsou tyto dva snímky na naše téma. V tomto případě je histogram pěkně rozložen v celém rozsahu jasů, bez přepalů ve světlech a s prokreslenými tmavými partiemi.
Pokračování 2 / 2
KAPITOLA 2 - Inteligentní měření expozice
Výrobci fotoaparátů věnují velkou pozornost způsobům měření expozice a stále je zdokonalují. Detaily velmi sofistikovaných metod z pochopitelných důvodů tají. Existují dva základní způsoby realizace inteligentních metod měření expozic. Jejich modifikací a kombinací vznikají originální řešení expozic, které se nazývají multizonální, multisegmentové, maticové, poměrové, zónové. Canon je uvádí nyní jako iFCL, Nikon jako Matrix.
2) Inteligentní měření expozice
Tyto typy měření si poradí s většinou světelných situací, ale nevíme, jak to provedou a kdy to náhodou nezvládnou.
2.1 Metoda rozpoznání obsahu
Analyzuje data o poloze zaostřovacího bodu, barvě, osvětlení, tvaru, umístění. Na základě toho se snaží rozeznat obsah a stanovit expozici. Jedná se o měření, které má ambici „pochopit“ scénu, predikovat jas důležité části snímku a provést automatickou kompenzaci.
2.2 Metoda porovnání databáze
Jak je patrné z názvu, přístroj má uloženou databázi různých druhů fotografických kompozic a jejich správné expozice (až 30 000). Fotografovanou scénu porovná s touto databází a přiřadí expozici.
U obou metod se rozdělí snímek do zón a s těmi měření pracuje. Jejich tvar, rozmístění a počet se liší podle výrobce. Funguje to obdivuhodně a dá se předpokládat další vývoj.
Použití: Běžné fotografování, rychlá reportáž.
Výhody: Rychlé, jednoduché. Fotoaparát vše určí.
Nevýhody:Nelze určit, jak to přesně funguje, proto se těžko stanoví kompenzace expozice. Zejména při některých světelných situacích je výsledek nepředvídatelný. Také u atypického expozičního záměru je výsledek nejistý (např. noční foto).
Poměrové měření expozice mého Canonu s ohledem na zaostřovací bod na bílé, sluncem ozářené zdi určilo expozici. Zvolil jsem kombinaci 1/500, F 9 při ISO 100. Velká plocha bílé při atypické kompozici poněkud ošálila přístroj, který scénu vyhodnotil jako příliš nasvícenou. Výsledkem je podexpozice. Problémem je, že pokud dobře neznáte poměrové měření expozice svého fotoaparátu, nevíte, jak bude reagovat na atypické světelné situace. V tomto případě bylo na místě korigovat expozici zhruba +1 EV.
Tento snímek se liší od předešlého zaostřovacím bodem. Okolo bodu ostření je větší plocha bílé. Odezva měření expozice je správná, ale vůči minulé fotografii (1/800, F 9). Z toho plyne větší podexpozice a nutnost větší korekce expozice do plusu.
V kontextu dvou předešlých snímků by mohlo být důvodem takto umístěného zaostřovacího bodu dokumentace struktury onoho balkonu. Snímek je totálně přeexponován z větší části bez kresby, ale s čitelnými tmavými partiemi, které měření při nedostatku jiných informací považovalo za veledůležité (1/125, F 8).
Expoziční bracketing +2/3 EV (1/500, F 8)
Expoziční bracketing +4/3 EV (1/320, F 8)
Musím podotknout, že jsem záměrně použil scénu, která se při normálním fotografování nevyskytuje, multisegmentové měření na ni není stavěno, tudíž expozice vykazují chyby. Scéna však má málo proměnných, proto je vhodná k tomuto článku. Při obvyklejších fotografických situacích tento typ měření expozice chybuje zřídka.
Správná expozice
Objektivně správná expozice neexistuje. Záleží na vkusu a záměru autora, zda chce mít fotografii tmavší nebo světlejší a zda si ji umí představit u konkrétního snímku při použití kvalifikovaně zvoleného způsobu měření expozice s případnou kompenzací.
Naše oči jsou schopny vidět i scény s vysokým dynamickým rozsahem, které fotoaparát na jednom snímku není schopen zaznamenat. Protože obvykle nevidíme přepálená světla a zcela černé stíny, totéž očekáváme od fotografie. Proto jsou měřící expoziční systémy a práce s nimi zaměřeny na zaznamenání scény, která bude mít jasy v celé délce histogramu nebo v případě málo kontrastních scén bez více či méně krajních jasových hodnot. U scén s vyšším rozsahem jasů než je schopen aparát zaznamenat nezbývá, než krajní hodnoty oželet a nezaznamenat, respektive zaznamenat jako bílé a černé (viz článek „Dynamický rozsah…“). To, které části snímku to budou, rozhodne fotograf dobře zvolenou a použitou expoziční automatikou v kombinaci s její kompenzací. Jenom on může vědět, co je na snímku rozhodující.
Výhled z balkonu na dovolené, časné ráno. První snímek jsem pořídil bodovým měřením expozice (1/1000, F 11), druhý částečným (1/500, F 11), třetí poměrovým (1/800, F 7,1), vždy ISO 100. Z vyznačených středových, respektive zaostřovacích bodů, jsou patrné výše popsané přibližné algoritmy jednotlivých měření. Snímek je mimo dynamický rozsah snímače přístroje. Přesněji řečeno, nezanedbatelné množství snímacích prvků je zahlceno fotony a na druhé straně histogramu asi něco málo zaznamenaných fotonů splývá s šumem. Je na každém, jaký snímek požaduje. Mně se zamlouvá druhý.
Na každém snímku je nejméně jedna jeho část důležitější než zbylé části. Tento dominantní prvek je většinou nositelem klíčového tónu. Klíčový tón chceme zaznamenat v jasové hodnotě, kterou považujeme za nutnou v daném snímku. Určíte způsob měření expozice s případnou kompenzací tak, aby tento klíčový tón měl požadovaný jas s přihlédnutím na zbytek snímku. Převážně požadujeme, aby dominantní prvky byly ve středních tónech.
U základních způsobů měření expozice se často používá profesionální technika, kdy změříte expozici v místě klíčového tónu nebo jinde, kde je to logické z hlediska požadovaného jasu fotografie. Pak překomponujete v hledáčku scénu podle vašeho požadavku a exponujete. Pozor na ostření, může být fixováno nezávisle na expozici.
Kde chcete mít střední jas (odpovídající 50% šedé tabulce), zamíříte bod nebo střed měření stejného názvu. Pokud se tam nachází klíčový tón, který má mít střední jasovou hodnotu, stane se tak. Ostatní jasy budou podle toho přepočítány. Pokud má mít jinou jasovou hodnotu, musíte kompenzovat měření expozice.
Bodové nebo středové měření expozice zaměřte do místa snímku, kde se nachází střední jas. Tím zajistíte momentálně reálný záznam všech jasů do hodnot, které je schopen fotoaparát zaznamenat. Kompenzací expozice můžete pořídit celkově světlejší nebo tmavší snímek. Také můžete exponovat „na světla“ tak, že určíte středně šedou právě na nich. U kontrastní fotografie tím obětujete tmavé pasáže. Expozicí „na stíny“ stanovíte středně šedé stíny a u kontrastního snímku budou světla bez kresby.
Rozhodnutí o provedení fotografie v nízké tónině bylo zásadní pro expoziční strategii. Nejdůležitějším prvkem snímku je tvář, která je a má být v šeru. Jedna z možných expozičních strategií, zde použitá, spočívá v nalezení oblasti středně šedé a v ní změření expozice bodovým měřením. Tato oblast je na kraji horní části svíčky. Pak zamknutí expozice (1/60, F 4,7, 400 ASA), překomponování. Tam byla stanovena střední jasová hodnota a z toho vyplynuly ostatní jasy fotografie. Pozadí je téměř černé, což není u tohoto typu fotografie na závadu, naopak, ztratily se rušivé prvky. Pro úspěšné zvládnutí této techniky musí fotograf umět odhadnout nebo se naučit, že u zapálené svíčky je středně šedá na popsaném místě.
Ve všech vámi akceptovaných způsobech měření expozice vyzkoušejte co nejvíce snímků v rozmanitých světelných situacích.Praxe dělá mistra a je to zadarmo. Při úvahách o jasových poměrech na budoucí fotografii uvažujte v odstínech šedé. Vše musí proběhnout rychle, nikoli na úkor stanovení kompozice. Ta je důležitější.
Při kreativní práci použijte některý ze základních způsobů měření, pokud přesně víte, proč tak činíte. Při nedostatku času na expozici a ve všech ostatních situacích použijte „inteligentní“ režim měření expozice.
Dívka sedící v rozbitém okně je ideálním námětem pro siluetu. Exponováno na světla v pozadí středovým měřením, kdy byl střed posunut na pozadí, zamknuta expozice (AE-L) a překomponováno. Tím došlo ke ztmavení snímku a tmavé partie se změnily na siluetu. Druhou možností bylo korigovat měření se zdůrazněným středem, případně multisegmentové -1,5 EV.