Analogová technika – klasické fotografické filmy
Během mnoha desetiletí používání klasických filmů vešly zásady jejich používání ve všeobecnou známost. Neexponované i exponované filmy mohou být poškozeny vysokými teplotami, výpary chemikálií, vysokou vlhkostí. Zřídka se asi dostaneme do míst s vyšší radioaktivitou, ale častěji než v minulosti se setkáme s rentgenovým zářením.
1. Rentgenování zavazadel
Kvůli hrozbě teroristických útoků jsou zavazadla rentgenována nejen na letištích, ale i v mnoha institucích. U moderních rengenů je expozice prováděna jen slabým zářením a po velmi krátkou dobu. Vyhodnocující pracovník si prohlíží snímek zavazadla v době, kdy již záření zavazadlem neprochází. Nebezpečné může být toto jen u filmů nejvyšší citlivosti a současně při mnohonásobném průchodu filmy rentgenem (při mnoha leteckých přestupech se jednotlivá ozáření sčítají). Praktické pokusy, které byly prováděny v laboratoři VUZORT v roce 2000 však žádné poškození vysokocitlivých filmů při osminásobném průchodu různými letištními rentgeny neprokázaly. Pozor ale i na zastaralé typy rentgenů v některých exotických zemích!
V minulosti bylo možné požádat i o kontrolu filmů mimo rentgen. V současné době se ale tento požadavek málokdy setká s pochopením.
Pruhy na filmu, vzniklé expozicí rentgenovým zářením
2. Tomografy
Skutečné nebezpečí pro fotografické citlivé materiály představují rentgeny, pracující na principu počítačového tomografu. Zavazadlo projíždí pomalu tunelem a okolo něj rotuje několik zdrojů rentgenového záření. Ze vzniklého záznamu je možné vytvořit 3D zobrazení a automaticky, případně i vizuálně vyhodnotit přítomnost nebezpečných předmětů. Zde je již záření tak silné, že fotomateriály poškodí téměř ve všech případech (opět dokázáno pomocí měření laboratože VUZORT). Pokud jsou tyto rentgeny používány při odbavování na letištích, jsou na nich výrazná upozornění na nebezpečí pro fotomateriály. Často jsou ale používána pro kontrolu zavazadel, která jdou do zavazadlového prostoru letadla. U odbavovacího pultu je sice oznámení, že by v zavazadlech neměly být fotomateriály, ale většina cestujících má při odbavení mnoho jiných starostí a nápis snadno přehlédne.
Letištní rentgen InVision, pracující na principu tomografu.
3. Ochranná pouzdra
Mnoho firem vyrábí pouzdra na ochranu filmů před nepříznivými vlivy. Mohou dobře ochránit filmy před prachem, rychlými výkyvy teploty, vlhkostí, ale paradoxně právě před rentgenovým zářením (pro což jsou určena) často neochrání. Pouzdro obsahuje olověnou vložku, která zadrží rentgenové záření. Rentgenové paprsky jí neproniknou a zobrazí se jen neidentifikovaný (a potenciálně nebezpečný předmět). Obsluha rentgenu, nebo automat tomografu zavazadlo vrací a opakuje kontrolu tak dlouho, až je pouzdro „prosvíceno“. Filmy tak mohou být exponovány i více, než bez pouzdra.
Pouzdro na ochranu filmů.
Digitální technika – paměťové karty
V digitálních fotoaparátech byly filmy nahrazeny paměťovými kartami. Všechny snímky jsou rozloženy na jednotlivé body a uloženy v jednotlivých paměťových buňkách jako nepatrné elektrické náboje. Při prostudování principu odečítání přítomnosti nábojů se může zdát, že to ani nemůže fungovat. A ono to přesto funguje a dokonce poměrně spolehlivě. Přesto se ale vtírá otázka, jestli takový záznam není ještě citlivější než latentní záznam na filmu a před čím jej chránit.
Stejně jako v mnoha oblastech stále ještě mladé digitální fotografické techniky je nedostatek informací a fundovaných znalostí nahrazován mnoha pověrami a představami různých autorů „jak by to mohlo být“. Ty někdy hraničí až se spiritismem a čtenáře místo použití spíše matou a straší.
Poškozený záznam se může projevit nemožností obrázek otevřít (asi nejčastější případ). Může se ale také stát, že rekonstrukce obrázku neproběhne správně.
Poškození digitálního snímku – prohozené části
Poškození digitálního snímku – kostičkování
Co může záznamy na paměťových kartách poškodit:
1. Mechanické poškození karty
Paměťová karta neobsahuje žádné pohyblivé části, ale to neznamená, že si nechá líbit úplně všechno. Spoje na vlastním čipu jsou velmi tenké (zlomky tisíciny milimetru) a mohou se nevratně poškodit. Je nutné se vyvarovat pádů na tvrdou podložku, mechanického namáhání i silných vibrací.
2. Znečištění karty
Pokud při zápisu dojde k sebemenšímu přerušení spojení karty s konektorem, zápis se poškodí. Proto je nutné udržovat kontaktní plochy v čistotě. I nepatrná koroze, způsobená otisky prstů, může časem způsobit problémy. Rovněž orosení karty při přechodu z mrazu do tepla nebo slaná mlha u moře může způsobit zkrat mezi kontakty a zapříčinit vadný zápis.
3. Statická elektřina
Je nebezpečná tím, že může naindukovat na kontaktech karty nebezpečně vysoké napětí a tím způsobit smazání, nebo vadný nežádoucí zápis dat. Také z tohoto důvodu bychom se neměli dotýkat kontaktů karty – na kontakty se může přivést poměrně vysoké napětí ze staticky nabitého oděvu. K indukci může dojít ale i bezdotykově, zvláště v extrémně suchém, nebo předbouřkovém počasí. Blízký úder blesku má pak často za následek větší škody, než je jen ztráta dat na kartě.
4. Elektromagnetické záření
Je velký strašák pro uživatele paměťových karet. Má ale velký rozsah vlnových délek s různými účinky. Ty je nutno posuzovat zvlášť, podle možného vlivu na paměťovou kartu. Viditelné světlo je také elektromagnetické záření a paměťovým kartám neškodí.
5. Rozhlasové vlny
Nejsou snad jen v nejhlubších tunelech a jeskyních. Jinak jsou všude a jejich vliv na všechno živé i neživé se stále zkoumá. Snad nejvíc se straší v souvislosti s mobilními telefony. Rozhlasové vlny skutečně dokáží vyvolat indukcí elektrické napětí. Vypráví se, že lidé dokázali v blízkosti rozhlasových vysílačů rozsvítit žárovku, ke které byly připojeny dva krátké dráty. Alsi by se dalo spočítat a změřit, jaké elektromagnetické pole naindikuje na ploškách paměťové karty takové napětí, které kartu vymaže. Totéž platí i pro rámy v supermarketech a všech identifikačních systémech, které využívají takzvané RFID čipy.
To trochu prokázala i jednoduchá zkouška – nalepení několika nahraných SD karet na tělo několik dní používaného mobilu. Ve dvou případech nebylo zjištěno jakékoliv poškození dat. Ve třetím, podobně měřeném případě se ale nepodařilo nejen kartu přečíst (po zasunutí do čtečky se počítač vždy „zakousl“), ale po pracném dosažení naformátování se již nepodařilo obnovit spolehlivé fungování paměťové karty.
Proto pozor nejen v blízkosti mobilů, ale i u zmiňovaných silných vysílačů, vedení, rozvoden a trafostanic s vysokým napětím.
Námitku o fungování fotomobilů a ochrany SIM karty v mobilu před ztrátou dat vysvětlují výrobci tím, že se s těmito vlivy počítá již v konstrukci.
Zajímavý je i fakt, že žádné vyráběné ochranné pouzdro na paměťové karty neobsahuje kovovou fólii, která by kartu ochránila před silnými rádiovými vlnami.
6. Rentgenové záření
Na rozdíl od filmových materiálů nejsou záznamy na paměťových kartách ohroženy zářením žádného z rentgenů, používaných ke kontrole zavazadel. Potvrdila to i výše zmíněná studie laboratoře VUZORT.
7. Gama záření
Na internetu se před několika lety objevila zmínka o tom, že pošty „propalují“ mezinárodní zásilky silným gama zářením. Důvodem je zničení případných bakterií anthraxu. Vliv na funkci paměťových karet a na záznamy na nich ale pravděpodobně nebyl nikde zkoumán.
8. Magnetické pole, reproduktory, CRT monitory a televizory
Nezískal jsem žádnou informaci, že by magnetické pole mohlo poškodit záznamy na paměťových kartách. Snad se tento strašák jen traduje z období používání disket, audio a videokazet, jejichž záznamy byly již z principu magnetickým polem (zejména střídavým) poškozovány.
Budoucí riziko
Původní konstrukce paměťových karet používala zápis typu SLC (Single Level Cell). Každá paměťová buňka mohla mít jen 2 stavy: buď v ní náboj byl, nebo nebyl. Rozlišení těchto dvou stavů bylo poměrně jisté a spolehlivé.
Některé novější paměťové karty (především ty levnější a ty s vyšší kapacitou) používají zápis typu MLC (Multi Level Cell). Náboj může mít 4, nebo i 8 úrovní. Jedna buňka tak poskytne víc údajů, které je ale nutné od sebe přesněji odlišit. Digitální technika, odolná svým zápisem „buď ano, nebo ne“ se tak trochu vrací k analogovému zápisu „a kolik?“.Tím se zvyšuje pravděpodobnost nesprávného čtení nepatrně pozměněných údajů a citlivost paměťových karet na popsané negativní vlivy se zvětší.
Závěr
Článek si neklade za cíl úplně vyčerpat tematiku trvanlivosti záznamů na filmech a paměťových kartách. Byly použity jen výsledky z vlastních zkoušek a měření. Dostupných informací je v této oblasti žalostně málo. Pokud má někdo z čtenářů jiné zkušenosti, nebo může i pro ostatní čtenáře článek doplnit v diskuzi, přivítám to.