DIGIarena.e15.cz

Digifórum 2005 očima nadšence

Dne 7. června 2005 proběhl v Kongresovém centru v Praze v pořadí již šestý ročník prestižní vzdělávací akce Digiforum. Nejsem z řad fotografů zkušených ať už věkem nebo znalostmi, přesto mne oblast digitální fotografie uchvátila natolik, že návštěva přednášek spojených s výstavou fotoaparátů byla jasná volba.
Digifórum 2005 očima nadšence

… znáte to. Surfujete po stránkách zaměřených na fotografování, snažíte se něčemu přiučit, dozvědět se něco nového. Vyplníte anketu, třeba to tvůrcům webu opravdu k něčemu bude a obsah stránek se ještě vylepší. Druhý den přichází e-mail s gratulací, dostávám vstup zdarma. Usmívám se, ušetřím na vstupném. Večer před akcí procházím program. Zjišťuji, že první přednáška je o fotoaparátech v mobilech, ke všemu spojená s prezentací generálního partnera, a volím příjezd až na první přednášku Ondřeje Neffa – Práce při špatných světelných podmínkách.

Výstava zdá se být poněkud menší. Nikoli však po stránce obsahové jako spíše prostorové. Pokud vás něco zajímá se informovat nebo si některý z fotoaparátů vyzkoušet, máte několik možností:

  • Doslova se „procpat“ skrz ostatní návštěvníky. Sobecky a bezohledně. Většina návštěvníků na toto chování naštěstí neměla zaludek.
  • Vyčkat si, až na vás přijde řada. Toto ale není šťastné řešení, protože pauzy mezi jednotlivými přednáškami jsou pouze 30 minut. Sice je to dostatečné množství času na odpočinek, ale ne na shlédnutí byť jen části výstavy. Zpravidla přestávka nestačila, díky davu stísněném v malých prostorách, ani na návštěvu dvou stánků.
  • Počkat si, až začne nějaká přednáška, většina lidí se přesune do sálu, a prostor mezi vystavovateli se uvolní.
Díky mému zájmu o přednášky mi nezbylo než prozkoumávat výstavu postupně, v každé pauze.

Začíná přednáška Ondřeje Neffa, sedím v sále číslo 1. Je to poprvé, co ho slyším naživo a ačkoliv si tohoto člověka opravdu vážím, musím dát za pravdu některým zlým jazykům. Jakkoliv je pan Neff schopný fotograf a jakkoliv píše kvalitní odborné články, není to prezentér. Pokud se ale oprostíte od faktu, že tu nejste kvůli zábavě, jste na pravém místě. Přednáška je pro začínající a mírně pokročilé fotografy. Postupně se dozvídám, jak pracovat se světlem, jak se vypořádat s protisvětlem a co dělat, když je více zdrojů světla o různé teplotě. Zapisuji si několik nejdůležitějších bodů o nočním focení a proč snižovat EV hodnoty, když fotoaparát má tendence je zvyšovat.

Po přednášce přecházím do prostor workshopu zaměřeného na portrétní fotografii. U modelek se tísní odhadem 150 lidí, přičemž fotit má šanci prvních 30. Zbytek prostě doufá, že něco uloví. Přes rameno, přes hlavu, bez kompozice, hlavně, že si tu modelku zkusím cvaknout. Pořádek neexistuje, davový efekt jede naplno. Prvním řadám dominují majitelé 1,3 Mpix kompaktů, kteří se už 10 minut snaží udělat druhou fotku lepší než první. Marně. Workshop moderuje Roman Pihan, fotograf s dlouholetou praxí. Davem se proplétá čtveřice mladých lidí s Nikonem D70 na krku, a půjčují jej zájemcům na ozkoušení. Bezvadný nápad, podržet si tento přístroj je docela rozdíl oproti kompaktíkům do kapsy, jen to ovládání během 3 minut asi nebudete mít v malíčku. Po chvíli jsem se nečekaně dostal do první řady. Zkusil jsem si nastavit clonu a čas podle instrukcí, ale pak mi to nedalo a expozici jsem zvýšil, protože při nastavení, které Roman uváděl, byly moje obrázky podexponované. Výsledek vidíte zde:

Začíná druhá přednáška, vede ji Jan Březina. Vynikající prezentace o AutoFocusu, o jeho výhodách a nevýhodách. Brilantně prezentováno, skvělé jak obsahem tak formou. Opět zapisuji nejdůležitější body, utvrzuji se v přesvědčení, že Manual Focus na kompaktech nebo falešných zrcadlovkách nehrozí, hladím svůj D70, kolegyně cosi šeptá její EOS 350D do objektivu. Není nad zrcadlo. Plynule se dostáváme k problému ostření za ztížených světelných podmínek, k ostření rychle se pohybujících objektů, o fenoménu s názvem „ hloubka ostrosti“ a jejím vlivem na podobu fotografie. Přednáška končí, a já začínám mít hlad. A tím se dostávám k tomu, co mi na výstavě opravdu zkazilo náladu.

Jídlo. Kde? Nikde. V prostorách výstavy nebyla jediná možnost se najíst. Nulově vybavený bufet poskytoval jen nápoje a sušenky. Místní restaurace, která je součástí Kongresového centra, měla zavřeno. Hlad zvítězil, vynechávám přednášku „ Poznejte svůj digitál“ a vyrážím mimo budovu. Bageta ze stánku u metra ukončila moji anabázi. Byla taky poslední, kterou tam měli, očividně jsem nebyl první návštěvník se stejným nápadem. Kolegyně zůstávají o sušenkách z bufetu a zamračeně hovoří o týrání hladem.

Začíná poslední přednáška, opět Jan Březina, opět skvěle zvládnuto. Digitální zrcadlovka rozebraná kousek po kousku, ukázky průřezu přístrojem, porovnání s kompaktními fotoaparáty, s falešnými zrcadlovkami, výhody a nevýhody těchto aparátů. Na závěr následoval podrobný nekomerční rozbor financí nutných pro nákup základního vybavení pro fotografování s digitální zrcadlovkou.

Jednou z nejzajímavějších chvil celé akce byla návštěva poslední přednášky. Vedl ji Jan Saudek, publiku náležitě popsal a okomentoval své nejznámější fotografie a za velkého aplausu uzavřel soubor prezentací na Fóru digitální fotografie 2005. Po vylosování výherců soutěže byla výstava definitivně uzavřena. Kvalitně připravené přednášky předních osobností ze světa české digitální fotografie měly velkou úroveň. Krom určitého skřípání v organizaci však mohu další ročník vřele doporučit především těm, kteří se chtějí dozvědět něco více o svém aparátu a o tom, jak zvládnout základní postupy při fotografování.

 

Stručný fotokomentář redakce:

Další článek




celkem 13 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Restaurace ooo 13. 6. 2009, 22:16
Restaurace Josef Donát 2. 7. 2005, 21:15
Re: nikon D70??? sense 12. 6. 2005, 23:23
Diskriminace leváků Ota Hujer 12. 6. 2005, 21:56
nikon D70??? Mobil-man 12. 6. 2005, 15:30

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?