Fotografové jsou technicky zaměření jedinci, kteří mají silné nutkání zaznamenat zajímavou scénu. Problém je skryt ve slovech „technicky“ a „zajímavou“.
Hovořil jsem s mnoha fotografy a četl různé názory na tento druh umění. Až na malé výjimky je to stále stejná písnička. Fotografové přeceňují vliv techniky na výsledek svého snažení stejně jako exotičnost námětu.
Ne, že by to bylo na závadu, ale někdy tím ztrácí čas a peníze. Pokud je to záměrem, tak nic proti tomu.Chápu, že když fotograf dostane za úkol nebo si umane, že udělá reportáž o Pygmejích, musí jet do Afriky a tam je fotit. Pokud ovšem chce udělat reportáž o životě lidí na vesnici, případně někde zachytit zajímavé výrazy lidí, nemusí jet až za Pygmeji.
Fotografie je uměleckou tvorbou a musí zaujmout Pygmeje i našince. Čím je tedy zaujme? Co bude na snímku zajímavé? Linie, tvary, kontrasty, vzory, struktury, světlo, barevnost, rozhodující okamžik. Tyto parametry najdeme – pokud jsme schopni je nalézt – na českém maloměstě i v Sydney, na jihočeském kostelíku i na Tádž Mahalu. Dokonce pokud kolem toho kostelíku chodíme, můžeme si lépe vybrat světlo a stále více jej poznáváme, tedy vidíme více. U Tádž Mahalu otevřete ústa a uděláte foto. Pak můžete zjistit, že místní znalec prostředí, pokud mu zaplatíte, vám ukáže lepší, utajený pohled. Třeba byste na něj přišli také, ale až za několik dnů, kdy už tam nejste.
Nadšení fotografa z nové exotické scény neznamená nadšení diváka fotografie ze snímku této scény. Mezi tím leží invence autora.
Kdo má fotografické vidění?
Zásadní dovedností je schopnost fotografa vidět to, co lidi na snímku zaujme a vzbudí u nich emoce; lhostejno, zda fotky budou posuzovat Češi nebo Indové. Fotografie, o které píšu, je uměleckou činností, i když jde třeba o dokumentační či reportážní foto. Jediný obor fotografie, který nemá umělecké ambice, je průkazková fotografie.
Reportáž z demonstrace v Ústí nad Labem měla z pohledu „jak to prožívají demonstranti“ poněkud stereotypní obsah. Až do okamžiku, kdy jsem to pojal „jak to cítí policisté“
Fotografické vidění má shůry dáno málo lidí, ale pokud to o sobě vědí, mají nejlepší předpoklad stát se výbornými fotografy. Ti ostatní se to mohou naštěstí celkem dobře naučit z různých textů a v praxi natrénovat. I oni mohou být výbornými fotografy. Nic nenasvědčuje tomu, že úspěšný fotograf musí vyhledávat exotické náměty nebo nakupovat jiné než standardní fotoaparáty či příslušenství pro daný žánr.
Často chodím okolo sportovní haly v Teplicích, kde jsem jednou zahlédl pro mě zajímavý snímek. Pak už bylo nutné počkat na světlo, zvolit úhel záběru a ohnisko objektivu
A co vy: technika, technologie, nebo umění?
Druhým typickým znakem fotografů je jejich přehnaný vztah ke svému pracovnímu vybavení. Nekonečné debaty o značkách fotopřístrojů, objektivů, blesků, filtrů, stativů, programů atd. mohou mást v tom smyslu, že to je nejpodstatnější pro kvalitní snímky.
Všechen software a hardware dává odpověď na otázku „jak“. Ta má svojí váhu, ale až po zvládnutí otázek „co“ a „proč“. Přemýšlení o technologii nesmí být nadřazeno úvahám o jejím využití k emotivním snímkům. Neplatí, že kdo má dražší vybavení, má i lepší fotografie.
Dokonce se mi někdy zdá, že vybavení a vše kolem něj je hlavním zájmem některých fotografů – nikoliv prostředkem. Musím dodat, že nemám nic proti zajímavému technickému koníčku, ale umělecká fotografie tím podmíněna není.
Fotografové musí často odolat nebezpečí přílišného soustředění na způsob tvorby fotografií na úkor důvodu jejich vzniku. Ideálním stavem je rovnováha mezi technickou, technologickou a uměleckou schopností autora ve smyslu vidět nebo zhotovit zajímavou scénu. Optimální poměr je ve hvězdách, ale já bych se přimlouval za větší váhu netechnické části.
V extrémním případě „umělec“ vidí v hledáčku pod nějakým úhlem a při jakémsi ohnisku snímek, který exponuje plnou automatikou. Může z toho vzniknout světová fotografie. Když „technik“ promyslí expozici, ohnisko, bokeh s dalšími parametr a v hledáčku přitom nic není, zajímavá fotografie z toho nevznikne.
Svatební reportáž není jednoduchá. V krátkém časovém úseku se toho mnoho děje a není opravného prostředku. Stěžejní je zachycení emocí. Tomu rozumí každý. Fotograf je zahlédne a také aranžuje
Zkusme si uvědomit, jak na tom sami jsme se svou technickou, technologickou a uměleckou schopností. Potom se můžeme zdokonalit. Obecně jsou častější vášnivé hovory o fotografickém vybavení a postupech než o vizuálních zážitcích z fotografií. Častější je závislost na drahém vybavení než na kontrastech, liniích, výrazech a dalších vlastnostech, které jsou zadarmo.
Tento snímek bych nazval déšť, provlhlost, nepohoda – to je z něj cítit. Není k tomu potřeba nikam cestovat ani složitého technického vybavení
Kvalita fotografie nezávisí na ceně vybavení
Abebe Bikila v roce 1960 běžel na olympijských hrách maraton bos a zvítězil. Také česká fotografie má svého Bikilu. Byl jím Miroslav Tichý, který si vyráběl přístroje i objektivy sám a nevytáhl paty z jižní Moravy. Názory na jeho tvorbu se velmi liší. Protože chci předejít diskusím o jeho díle, utnu to konstatováním, že v tržním svobodném světě rozhodují diváci, respektive zákazníci. Miroslav Tichý uspěl ve světě a jeho fotografie se prodávají za tři tisíce až dvanáct tisíc eur.
Technika a prostředí jsou nástroje, které slouží fotografovi k uplatnění prvků designu, kompozic, světelných řešení a výrazů. Závislost autora na těchto nástrojích potlačí nebo zcela vymaže jejich smysl. Emoce, které fotografie v divákovi vzbudí, nejsou závislé ani úměrné ceně pracovních pomůcek a prostředí, kde byly vytvořeny.