Proč byste se měli při fotografování vůbec snažit budovat nějaké návyky? Odpověď je velmi prostá, protože vám to usnadní práci! Když někomu vysvětluji techniku fotografování nebo obecně expozici, velmi často si pomáhám příměrem k řízení automobilu.
Prakticky každý, kdo někdy absolvoval autoškolu mi dá za pravdu, že se mu zdálo nereálné v jeden okamžik sledovat cestu před sebou, točit volantem, šlapat dvěma nohama na tři pedály, kvedlat řadící pákou, a ještě to všechno synchronizovat dohromady.
Pokud neznalému člověku budete chtít vysvětlit, co je clona, čas a citlivost, jak tyto veličiny souvisejí a jak s nimi má pracovat, a navíc ho zahrnete dalšími informacemi o způsobu ostření, měření expozice nebo vyvážení bílé, pravděpodobně bude zahlcen informacemi a propadne trudnomyslnosti, že to nezvládne.
Ve většině případů totiž začátečníci příliš přemýšlejí nad tím, co a jak nastavit a v konečném důsledku nevyfotí nic. Velmi důležité je si jednotlivé činnosti zautomatizovat a nepřemýšlet nad nimi, podobně, jako je tomu při řízení automobilu. A právě jistá automatizace je vhodná nejen při samotném fotografování, ale především před ním a také po něm.
Než začnete fotit
Podobně, jako u auta nebo bicyklu, měla by být i před fotografováním samozřejmostí základní prohlídka a kontrola fotoaparátu. Díky ní můžete odhalit nečekané problémy, které v konečném důsledku ovlivňují samotný proces fotografování.
Stav akumulátoru
Nejeden fotograf se ocitl v situaci, kdy vytáhl fotoaparát z brašny a ejhle, akumulátor zůstal doma v nabíječce nebo ukazuje pouze 20 % svojí kapacity. Než vyrazíte z domu, respektive, než zavřete fotobrašnu s vybavením, určitě si raději překontrolujte, zda je v těle akumulátor a zda je opravdu nabitý, zda máte v brašně náhradní akumulátor, případně si vezměte i nabíječku – když jednu baterii používáte, může se druhá nabíjet.
Používáte-li více baterií, může se hodit univerzální nabíječka s jejíž pomocí nabijete dva i více akumulátorů zároveň
Stav karty
Dalším velmi častým problémem je žádná nebo plná paměťová karty. Paměťová karta, která je založena ve fotoaparátu uloženém v brašně, by měla být vždy připravena pro další focení. Tedy v ideálním případě na ní nebudou žádné snímky a bude zformátovaná. V horším případě na ní zůstaly snímky, které již máte stažené v počítači a víte o tom (!) a v nejhorším případě jsou na ní fotografie za posledních několik měsíců, které jste ještě do počítače ani nestáhli.
Vždy po fotografování snímky z karty stáhněte do počítače a z karty je smažte. Budete tak mít jistotou, že karta v digitálu uloženém v brašně je prázdná a nemusíte dumat nad tím, zda už jste snímky stáhli a můžete je smazat. Alternativně je možné střídat několik paměťových karet, kdy budete mít na pracovním místě u počítače odloženou tu, z níž potřebujete stáhnout snímky a ve fotoaparátu bude vždy připravena druhá – prázdná – karta.
Určitě je lepší mít několik karet s menší kapacitou než jednu velkou. Nejrozšířenější karty typu SD nepatří svojí konstrukcí zrovna k tomu nejodolnějšímu, co je k dispozici, takže i obyčejný pád karty na zem může mít fatální následky. Když máte karet víc, zachráníte v takovém případě alespoň část snímků.
Nastavení fotoaparátu
Poslední, co byste měli před odchodem zkontrolovat – mimo přibalení potřebného příslušenství – je samozřejmě stav fotoaparátu jako takového. Tedy kontrola čistoty objektivů, funkčnosti clony, ostření, blesku, dotažení filtrů a stativové destičky apod.
Neméně důležitá je také kontrola nastavení digitálu. Každá fotografická situace si žádá mírně odlišné nastavení, a tak se může snadno stát, že necháte aparát nastavený pro fotografování sportu a když jdete fotit portrét, bude vás úprava nastavení zbytečně zdržovat. Asi nejčastější chybou v tomto směru je zapomenutá nastavená vysoká citlivost nebo aktivovaná korekce expozice, která již není potřeba, protože jste v jiných světelných podmínkách.
Skladování vybavení a transport
Kontrola zavazadla, ve kterém přenášíte techniku by měla být standardním krokem, jakmile z brašny nebo batohu vyndáte nějaký kus příslušenství měli byste jej okamžitě nahradit druhým, aby se nestalo, že vám bude chybět. Mnoho fotografů používá fotobatoh i fotobrašnu, protože každé ze zavazadel je vhodné pro odlišné příležitosti. V takovém případě je ideální pomůckou samostatné pouzdro s paměťovými kartami, akumulátory a případně dalším nezbytným příslušenstvím.
Pevný kufr s molitanovou výplní je univerzálním řešením pro uložení techniky, nejen že ji dobře chrání, ale většinou je možné jej i zamknout před nevítanou návštěvou, hranatý tvar navíc usnadní skladování
V případě skladování fototechniky se nejčastěji používají dva způsoby – samostatná skříň či trezor, ve které máte uložené kompletní vybavení a podle potřeby pouze vybíráte objektivy a tělo, jež putují do brašny. Anebo je vše uloženo ve velké fotobrašně, z níž je možné vytáhnout nepotřebné vybavení. Je na každém, jaký způsob zvolí, důležité však je mít vše na jednom místě, aby bylo možné pohotově sáhnout pro konkrétní kus techniky.
Při fotografování
V případě, že fotografujete nezávisle na okolí, tedy chodíte na sólo fotovycházky samo nebo ve skupině, není třeba žádné větší přípravy s výjimkou přichystání vhodných objektivů a dalšího příslušenství. Něco jiného je ale fotografování konkrétní akce, ať už společenské nebo sportovní. V takovém případě nepodceňujte přípravu a obhlídku místa, kde budete fotografovat, vyhnete se tak nepříjemným situacím, kdy budete dlouho hledat kompozici nebo ideální úhel záběru v kombinaci s odrazem blesku.
Stačí deset minut navíc, abyste si prošli lokalitu, kde budete fotografovat a vybrali si vhodná místa, záběry, změřili expozici, zkontrolovali vyvážení bílé a pořídili několik zkušebních fotografií. Zdaleka nejdůležitější je taková činnost při fotografování sportovních klání nebo svatby, kdy musíte zachytit okamžiky, které se již nebudou opakovat.
Výměna objektivu
Ačkoli je výměna objektivu poměrně banálním úkonem, velká spousta fotografů s ním má obtíže a trvá jim déle, než by byl vhodné. Při výměně objektivu je třeba dodržet několik pravidel. Nejprve si v brašně připravte objektiv, který chcete použít, tedy povolte krytku bajonetu, poté levou rukou držte digitál a stiskněte pojistku bajonetu a pravou rukou vyměňte objektiv.
Ten, který vkládáte do brašny nemusíte hned osadit krytkou, důležité je na minimum zkrátit dobu, po kterou zůstane komora se snímačem otevřená, abyste eliminovali riziko vniknutí prachu – i proto vždy držte aparát bajonetem dolů, aby se do komory neprášilo. Jakmile máte objektiv nasazený na digitálu, nasaďte i krytku bajonetu na objektiv v brašně.
Následně objektiv otočte bajonetem na dno brašny. Pokud budete objektivy přenášet vstupní čočkou dole, existuje riziko, že se krytka uvolní (přeci jen nedrží tak pevně jako druhá šroubovací na bajonetu) a přední čočka se o ni může odřít.
Kontrola fotografií
Častým nešvarem především začínajících fotografů je přehnaně častá kontrola vyfocených snímků, tzv. chimping. Na jednu stranu je to návyk užitečný, jelikož můžete kontrolovat, jak focení probíhá, respektive, zda není potřeba některý záběr zopakovat. Na druhou stranu však můžete – zejména při reportáži a sportovní fotografii – propásnout jedinečný záběr nebo přijít k úrazu.
Kontrolu snímků určitě nezavrhujte, ale ani to s ní nepřehánějte. Poměrně praktické je zobrazení snímku při jeho současném zvětšení v místě, kde leží použitý ostřicí bod – tak velmi rychle zkontrolujete, že máte snímek ostrý a můžete pokračovat ve focení.
Naučte se také nosit vždy fotobrašnu nebo fotobatoh u sebe a neodkládat jej. Jednak máte vždy okamžitě po ruce všechno potřebné a jednak nehrozí že brašnu někde opomenete. V případě, že máte při fotografování asistenta, může brašnu nosit on, nicméně musí to být osoba, na kterou je spolehnutí a brašnu nenechá bez dozoru.
Po fotografování
Jakmile skončíte s fotografováním, nastává druhá nejdůležitější část fotografovi práce. Pokud z místa focení cestujete delší dobu a máte na to prostor, určitě je vhodné provést první selekci fotografií, kdy přímo ve fotoaparátu smažete vyloženě nepovedené fotografie, abyste se jimi nemuseli zabývat později.
Dalším krokem, po příchodu domů, je stažení všech fotografií do počítače, smazání nebo zformátování obsahu paměťové karty a vložení akumulátoru do nabíječky. Tak si zajistíte, že bude digitál připraven na další fotoakci. Pokud jste pracovali v prašnějším prostředí, určitě se vyplatí také základní očista aparátu a objektivů – většinou postačí štěteček a stlačený vzduch.
Třídění a zpracování
Po stažení fotek do počítače vás čeká zdlouhavá ale nutná činnost v podobě roztřídění snímků a jejich zařazení do databáze fotografií, tak abyste je mohli snadno dohledat. Záleží jen a jen na vás, jaký program pro tento úkon použijete, z těch nejčastějších doporučujeme Zoner Photo Studio případně pokročilejší Adobe Lightroom.
Jakmile je roztřízeno a promazáno, určitě z celé sady fotografií vyberte ty, které jsou nejlepší a mohou de facto sloužit pro budování vlastního portfolia, také jim můžeme říkat „ukazovací“. Zkrátka a dobře ty nejlepší snímky z konkrétní akce si uložte do samostatné podsložky.
Archivace
Asi nejslabším místem mnoha fotografů je archivace snímků, kolikrát se setkáte s amatéry, kteří fotky nijak nearchivují ani nezálohují a následně mohou o všechno přijít. Jelikož dosud nebyl vynalezen bezpečný a jednoduchý způsob zálohování digitálních dat, je třeba myslet na nejhorší a takové situaci se snažit předcházet.
Osobně doporučuji kombinaci tří různých úložišť. Dokud nemáte fotky zpracované, měli byste je mít uložené v počítači a ideálně na rychlém externím odkládacím disku. Po zpracování fotografií je nejlepší nahrát kompletní složku do archivu na síťovém disku (NAS), kde je zařadíte do předem vytvořené struktury a následně ještě jednou zálohujete v pravidelném intervalu na externí disk připojený k NASu. Tuto zálohu pak provádějte v delším, ale pravidelném intervalu.
Poslední místo, kde by měly být snímky zálohovány, je cloudové úložiště nebo online fotogalerie, kam nahrajete fotografie v nižším rozlišení, ale stále takovém, aby je bylo možné vytisknout alespoň ve velikosti A4 nebo A3.
Tisk
Současná uspěchaná doba příliš nepřeje tištěným snímkům a je to pochopitelné, jelikož vzniká obrovské množství obrazových dat. Zkuste si však jednou ročně (nebo v kratším intervalu) nechat vyrobit fotoknihu, kde bude to nejlepší z nejlepšího, co jste za daný časový úsek pořídili.
Určitě sami pamatujete dobu, kdy se fotografie vyvolávaly z filmového pásu a následně jste si mohli prohlédnout fotoalbum, které stačilo vytáhnout z knihovny. I sebelepší online úložiště vám, a především vašim přátelům a rodině nedokáže zprostředkovat zážitek z tištěné fotografie, natož aby bylo tak svižné jako je jedno natáhnutí se pro knihu a její otevření. Nemluvě o tom, že při živelné pohromě může být fotokniha tím jediným, co vám zůstane.