DIGIarena.e15.cz

Emoce v tváři na fotografii týdne

Člověk je tvorem rozumu i emocí a s obojím musí umět správě zacházet. Jaký by byl člověk, který by žil jen ve světě chladné racionálního kalkulu?

Při návštěvě v kojeneckém ústavu nás může zaujmout jedna nepříliš nápadná věc. Děti zde nepláčou (jistě existují i výjimky). Když spadnou, když po něčem touží, když mají hlad. Téměř v žádném podobném zařízení nepláčou, protože vědí, že tím nic nezískají. Již ve velmi útlém věku si člověk uvědomuje, jakým způsobem má či nemá smysl projevovat své emoce. Stejně zajímavé je, že se stále setkáváme s lidmi, kteří své emoce nezvládají ani v poměrně vysokém věku, a pak hořekují nad tím, že to či ono tak nemysleli.

Klepněte pro větší obrázek
Emoce; foto Libor Pawlas

 

Ať se nám to líbí nebo ne, člověk není tvorem vůle, který by se mohl dokonale ovládat a žít dokonalým životem racionálního kalkulu. Jistě můžeme polemizovat s tezí, že by podobný život byl dokonalý – chyběla by v něm krása či umění. Ty totiž s emocemi velmi úzce souvisejí. Když posloucháme Mozarta, jistě si můžeme vybavit řadu životopisných údajů, analyzovat styl, melodii, konkrétní výrazové prostředky nebo hovořit o dobovém kontextu. Ale to je málo. Mozart skládal emocemi a ty také chce u posluchače oslovit. To neznamená, že by neměl používat rozum, ale že by si měl být vědom toho, že krása je něčím více než jen souborem racionálně zapsaných not.

Muž na dnešní fotografii týdne je emocí plný. Pohled do jeho očí vyjadřuje to, co se ve staroslověnštině znamenalo slovo člvk – člověk, část, drobeček. Jako by byl jen částí, toužící po spojení s celkem, který možná ani neumí dobře pojmenovat, ale tuší, že jeho fragmentárnost bytí jej potřebuje. Je pohledem nenaplněnosti, směsicí bolesti i naděje, lásky i naprostého odloučení se. Je ukázkou toho, že jen rozum nedokáže člověku nabídnout vše, co pro své uspokojení potřebuje.

Libor Pawlas dokázal na snímku s názvem Emoce zachytit právě takového neúplného člověka. Snímek technicky velmi dobrý nabízí poutavou atmosféru, která vybízí k rozhovoru s mužem na snímku. Jen tak si sednout a chvíli tiše hledět do jeho očí. Gratuluji autorovi k zisku fotografie týdne a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších snímků, které přinesly uplynulé dny.

Klepněte pro větší obrázek
a p; foto mila...

Natažená ruka člověka čeká na odpověď. Dostane se jí? Nebo bude jen prosbou vyřčenou do ticha ranní mlhy, kterou odnese měnící se řeka? To jsou otázky, které nabízí pohled na velice zdařilou fotografii s tajemným názvem a p, jejímž autorem je mila...

Klepněte pro větší obrázek
Odalisque; foto Petr Vopěnka

I když se tato fotografie objevila již ve výběru nejlepších aktů z Digiareny, dovolím si ji připomenout také zde. Jedná se o odvážnou snahu zachytit fotografií to, co neoklasicistní mistři dokázali zachytit barvami a štětcem. První housle přitom hrají, tak jako v originálu, světla a stíny, které mistrně dokreslují hloubku celého díla. Takový je snímek Odalisque od Petra Vopěnky.

Klepněte pro větší obrázek
Rouška Veroničina; foto haiku

Existují snímky, ve kterých může každý spatřit něco jiného. Je zajímavé, jak se naše myšlenky, postoje či charakter do těchto obrazů promítají. Možná díky nim zjistíme i něco o sobě samotných. A tak umělecké dílo Rouška Veroničina od haiku. nemusí být jen souborem čar, které nic nezobrazují, ale každý z nás v nich může uvidět „svoji“ tvář.

Klepněte pro větší obrázek
Last...; foto Cako_SK

A na závěr ještě pohled na zapomenutou zastávku plnou absurdní atmosféry a pocitu zapomenutí světem. Právě takový je snímek Petera Čakovského, který nese název Last... 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.