DIGIarena.e15.cz

Emotivní fotografie? Víc cesta než cíl, říká Tia Danko

Rozhovor se slovenskou fotografkou Martinou Dankovou: o její emotivní fotografii, nezaměnitelném rukopisu, fotografických školách

Emocionální fotka patří k jednomu z nejtěžších odvětví fotografie. Je to osobní věc, o které se nediskutuje. Prostě to tam je, anebo není. U snímků v tomto rozhovoru nezaváháte. Jsou osobní, jedinečné a přitom tajemné. Kdo se za nimi skrývá?

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
What Dreams May Come • Women • ..x..X..x..X..x..

Tia nebo Martina, jak ti mám říkat? Odděluješ vlastně soukromí od focení?

Nie, neoddeľujem. Bez ohľadu na to, či sa budem fotkou živiť alebo si ňou iba vypĺňať hobby kolónku. Čokoľvek budem robiť – fotiť, fúkať sklo alebo tancovať v nočnom bare – vždy sa to bude so súkromím prelínať alebo tvoriť jeho súčasť, pokiaľ je to o mne.

Otázkou je, ako má kto definované súkromie a do akej miery je potreba paralelných svetov silná.To, že mám normálne meno i pseudonym s tým súvisí len okrajovo, vysvetľovať to ani nepovažujem za podstatné. Takže mi môžešhovoriť ako chceš, zatiaľ reagujem na obe mená.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Naked Eye • No More Darkness

Jak jsi se dostala k fotografii a jak jsi svou dovednost fotografovat rozvíjela?

Kúpila som si pred deviatimi rokmi foťák, lebo som žiadny nemala. Bola to výhodná kúpa z druhej ruky. Fajn na dovolenku a bežné cvakanie. No neostalo len pri tom. Veľmi rýchlo som si zistila, že fotením dokážem lepšie vizualizovať to, čo mi chýbalo v kresbe či maľbe. Istá výtvarná štylizácia resp. forma u mňa dominuje stále. Aj vďaka tomu sa už moje fotky stali terčom diskusie, či je to vôbec ešte fotografia. Osobne to vôbec neriešim.

Rovnako tak sa môžeme púšťať do dilemy – či je dnes fotografia úžasné vizuálne komunikačné médium, alebo len prostitútka na periférii umenia. Každá minca má dve strany a pravda je zvyčajne niekde na jej hrane.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Space Between Two Days • Sweet Sixteen

Přemýšlela jsi někdy o tom, že bys fotografii studovala? Jaký máš vůbec názor na fotografické školy?

Išla by som sama proti sebe, keby som povedala, že žiadny alebo negatívny.Škola a teória je jedna vec, život a praxe druhá. Niekedy sa podarí, že sa tieto dve veci stretnú v plynulej symbióze, realita býva často iná.

Platí to aj v prípade fotografie. Poznám ľudí, ktorí z vlastnej skúsenosti štúdium fotografie v našich podmienkach nazvali stratou času. A naopak sú takí, ktorí sa i vďaka škole vyprofilovali v zvučné mená. To isté však platí v reálnom živote. Dnešná doba umožňuje, že sa každý deň „narodí“ nový samozvaný fotograf, ktorí si včera kúpil fotoaparát a dnes sa fotkou živí, hoci žiadnu dieru do sveta v oblasti fotografie neurobí. A tak isto bude skupina tých, ktorí tu po sebe zanechajú „vysoké umenie“, ale zomrú nedocenení v tichosti alebo od hladu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Body Talk • Bride

Nesúhlasím však úplne s vyjadrením, že škola tohto typu otupuje myseľ a ničí prirodzenú kreativitu. Sama som už viacerým ľudom odporučila, aby školu fotografie skúsili, pretože štýl ich tvorby a fotografické myslenie je v súlade s metodikou a trendmi, ktorými sa súčasná fotografická škola uberá. Škola však ešte nezaručuje, že vo svete fotografie bude človek niečo znamenať, tak ako drahá technika nezaručuje, že vôbec niekedy spraví dobrú fotografiu.

Osobne fotografiu nevnímam ako štúdium, aspoň nie v tom pravom zmysle slova. Na fotku – resp. to, čo prostredníctvom fotografického procesu tvorím – potrebujem samotu a „čistú hlavu“, nie skriptá či cvičenia. Čo ma však v tomto smere silno a oveľa viac zaujíma, tak sú to ľudia za fotkou. Bez ohľadu na to, či fotografiu vyučujú resp. sami tvoria. Bez ohľadu na to, či je to fotografická „high society“ alebo dnes silne zastúpená amatérska komunita.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Do It Bio • Edens Gone

Představuje tvá tvorba současně i zaměstnání?

Áno aj nie. Jedna vec je voľná tvorba, druhá vec je fotografia tvorená na zákazku a to, čo vyžaduje trh; prevažne ten komerčný. V mojom prípade sa predávajú už hotové fotografie ako dielo, ostatné tvorí skôr privátna klientela – ľudia, ktorí majú záujem nechať si spraviť portréty, akt, či štylizovanú fotografiu v mojom prevedení.

Okrem toho v súčasnosti poskytujem konzultácie v tvorbe iných autorov a bola som oslovená lektorovať kurz zameraný na obsahovú stránku fotografie, ktorej dominuje emócia.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
7 Sec • Asylum Zero

Na tvých fotografiích jsou ženy, téměř pouze ženy. Proč?

Asi preto, že nie je toho moc na výber? Tak inak; ak mám tvrdiť, že je podoba mojich fotografií istou sebareflexiou, čo iné ako ženy by som v nich mala zobrazovať? Pravdou je, že nefotím len a výlučne ženy. Fotím aj mužov.

Jaký vztah máš se svými modelkami? Všimla jsem si, že s některými často spolupracuješ.

Môj vzťah s modelkami čo do fotky je silno zištný. Ak už fotím niečo, na čom mi seriózne záleží, nie je to len o mne. Je to často dômyselná spolupráca s človekom, ktorého fotím; resp. s ním a prostredníctvom nehotú fotografiu vytváram. Závisí to v mnohom naprínose fotografovaného človeka do samotného procesu i finálneho výsledku.

Je to jeden z dôvodov, prečo modelky v mojich fotkách recidivujú. Vedia čo chcem a ako to chcem. A neovplyvňuje to len fakt, že ľudí, ktorých v rámci svojej voľnej tvorby zobrazujem, dlho a často dôverne poznám.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
One Complicated Again • Out of my Hands

Dokážeš se se svými fotografiemi ztotožnit? Myslíš, že jsi uvnitř stejná, jako tvé snímky?

Sebareflexiu som už spomenula. Na nej je postavená akákoľvek tvorba, raz menej, inokedy viac. A je jedno, či zobrazujem fyzicky alebo myšlienkou seba či iných, kus mňa v tom bude vždy.

Zdá se mi, že tvé fotografie, stejně jako ty, jste jedno velké tajemství. Prozraď nám, co máš kromě focení ráda. Anebo se zeptám jinak. Co miluješ?

Úprimne? Otázky tohto typu. Je to tak konkrétna a zároveň abstraktná otázka, že mám chuť na ňu písať litánie alebo neodpovedať vôbec. Pripomína mi to otázku, s ktorou sa stretávam asi najčastejšie – prečo fotím to, čo fotím...

Kedysi som mala potrebu sa v tom vŕtať, opisovať, hájiť. Dnes tvrdím, ak je potrebné fotku príliš vysvetľovať, potom je niečo nesprávne. A neplatí to len v prípade fotografie.

Na otázku však odpoviem. Milujem ticho, samotu a pokoj, keď mám svoje introvertné obdobie. A milujem ľudí, zvuky, vône, pohyb, keď mám potrebu silno žiť. Dôležité je mať v tom rovnováhu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Saint • Some Secrets

Tvoříš spontánně, nebo se na focení zodpovědně připravuješ?

Jedno i druhé. Spontánne vzniknuté nápady či námety pretavujem často dlhodobou prípravou do fotografie. Niekedy jednu myšlienku či nápad zhmotňujem do vizuálnej podoby aj týždne, jeden čas som celé dni zababraná od uhlíka a skicujem, keď príde modelka, často strávime dlhé hodiny komunikáciou a prípravou, než vôbec stlačím spúšť. Asi i preto je pre mňa fotografia viac cesta než cieľ, viac proces a tvorba než fotenie.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Sorrow • Sorrow II

V roce 2008 ti vyšla kniha portrétu. Jak se pozná, že už je čas „udělat z toho knihu“?

Realita je taká, že o tom väčšinou rozhodne niekto iný. Objektivita ďalších zainteresovaných strán (napr. kurátora, vydavateľa, sponzora atd.) je v tomto výraznejšia než subjektivita autora. Jasné, že predpoklad na vydanie knihy tvorí v prvom rade obsah, ale i bez toho sú dnes možnosti. Knihu či inú obrazovú publikáciu si môže človek vydať dnes veľmi jednoducho aj sám – stačí, že si to aj sám zafinancuje.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Blind Side • Body of Evidence

Pořádáš i výstavy. Kdy a kde v nejbližší budoucnosti máme možnost na tvé snímky narazit?

Pokiaľ sa vyskytne príležitosť opäť vystavovať, brániť sa tomu nebudem, dôležitejšie je mať čo vystaviť, ako kedy a kde. Momentálne sa snažím dva roky dokončiť ďalšiu ucelenú tematickú kolekciu fotografií. Ak sa to podarí, je možné, že uzrie svetlo sveta vo výstavnej podobe už tento rok.

Tvá tvorba působí, jako by vyšla z analogu, ale četla jsem, že používáš digitální fotoaparát. Řekni nám, jak to tedy je.

Keď som fotila digitálne, pýtali sa ma, aký mám analóg. Dnes, keď fotím na film, ľudia sa ma pýtajú, akú textúru či plugin v PS používam. Nepopieram, že ma vizuálnosť analógovej fotografie vždy fascinovala, dnes to však už nie je len o tom.

Alchýmia a analógový proces v mnohých smeroch aj dnes – alebo práve dnes – definujú, o čom fotografia, či už ako remeslo alebo tvorba, naozaj je. Minimálne človek prestane cvakať, začne fotiť. To hovorí za všetko. Alibizmus, že digitálna doba diktuje možnosti a smer fotografie, je v tomto prípade smiešny. Aspoň pre mňa.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Excruciation • Lost

Tvůj rukopis je nepopiratelný. Myslíš, že jsi se už našla, anebo hledáš dál? Chtěla by sis vyzkoušet něco nového?

Nikdy som sa vo fotografii nehľadala. Možno aj preto to, čomu hovoríš rukopis, tam bolo vždy a prišlo samo s prvou fotkou. Je tak isto možné, že v mnohom budem ešte dlho recyklovať samú seba, hlavne čo do obsahu fotografie. Nič iné než ľudí fotiť neviem ani nechcem. Našťastie ma to ani nijak nebrzdí. Štýl a forma je veličina premenná, v češtine na to máte krásny výrok – kdo si hraje, nezlobí.

 

Martina Danková (Tia Danko)

Pochází ze středního Slovenska, nyní trvale a už více než deset let žije v Bratislavě. Díky studiu a práci se pohybovala dlouhou dobu v oblasti byznysu. Před devíti lety si pořídila fotoaparát, který se jí stal nevědomky osudným. Napřed fotila na digitální fotoaparát, ze kterého pomalu přešla na filmové přístroje. V její výbavě dnes nalezneme středoformát Bronicu Zenzu, Flexaret nebo Holgu.

Klepněte pro větší obrázek
Martina Danková – Tia Danko

Martina Danková má za sebou několik výstav u nás a na Slovensku, v roce 2008 ji vyšla kniha s názvem Portraits. Kromě své volné tvorby vede kurz zaměřený na emocionální fotku(více na stránkách Eduart.sk).

Další fotografie Martiny Dankové naleznete na jejích osobních stránkách.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Pre mna osobne velmi pekne. Citit z nich ziv… MM 20. 3. 2012, 17:54

Další podobné články

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Co se děje u Nikonu? Spousta novinek!

Co se děje u Nikonu? Spousta novinek!

Nikon letos slaví stoleté výročí založení společnosti a ačkoliv mnoho uživatelů očekávalo uvedení nějakého významného a zajímavého modelu, dočkali jsme se zatím spíše „drobností“. S postupem času je však těch drobností stále více a šušká se i o nové plnoformátové zrcadlovce, zatím se však musíme spokojit s málem...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Který světový deník platí nezávislým fotografům nejlépe?

Který světový deník platí nezávislým fotografům nejlépe?

Být nezávislý a pracovat jako freelancer přináší mnoho výhod, ale zároveň v sobě taková pozice skrývá i určité nejistoty. Podívejte se, jak nezávislí fotografové hodnotí spolupráci s nejznámějšími světovými deníky.

Největší lidský Nikon vznikl v Itálii

Největší lidský Nikon vznikl v Itálii

iPhone Photography Awards 2017 znají své vítěze

iPhone Photography Awards 2017 znají své vítěze

IPPAWARDS se pořádají již od roku 2007, kdy na trh přišel první iPhone, který však tehdy měl jen 2Mpx fotoaparát. Podívejte se na vítězné fotografie desátého ročníku.

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.