DIGIarena.e15.cz

Eran Gilat: S mozkem na talíři aneb laboratorní instalace

Věda a umění mohou mít mnoho společného. Jedná se o dva obory lidské činnosti, které se odjakživa navzájem inspirují. Jak podnětná může být pro fotografa neurofyziologie? Na to vám odpoví tvorba Erana Gilata.

Eran Gilat vystudoval neurovědy se zaměřením na elektrofyziologii mozku. V současné době působí jako profesor na Institutu biologického výzkumu v Izraeli a soustředí se na vývoj inovativních léčebných metod epilepsie.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Eran Gilat není profesionálním fotografem, leč fotografie je jeho koníčkem už od 13 let. Původně se věnoval fotografování pouličního dění a portrétů. Projekt Life Science, který žánrově spadá do oblasti zátiší, vznikl v podstatě náhodou. Původně se totiž jednalo o „laboratorní“ instalace, které měly studentům pomoci se duševně připravit na setkání s mrtvým lidským tělem. Výsledkem je série uměleckých fotografií balancující na hraně krásy a ošklivosti, nebo chcete-li hnusu.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Gilatův umělecký postup není nikterak novátorský. S poetikou hnusu, pnutím mezi ladnou formou a znepokojujícím obsahem, se v umění setkáváme už řadu století. Namátkou vzpomeňme například uměleckou avantgardu z počátku minulého století, kde bylo zdůrazňování znechucení jedním z hlavních znaků umělecké revolty, ať už se jednalo třebas o dekadenci, futurismus, surrealismus nebo expresionismus. Fascinace ošklivostí a hnusem je nedílnou součástí lidského podvědomí.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Vlevo Pieter Claesz (1627), vpravo Eran Gilat

Gilatova zátiší na první pohled připomenou díla holandských mistrů a jejich precizní práci se šerosvitem. Sám autor však vědomou souvislost odmítá. Jeho hlavní pohnutkou bylo pracovat se skutečnou tkání, zejména „ex vivo“ čili neživou. Preparáty posléze doplnily i celé organismy – od mořských živočichů po savce. Orgány na snímcích nejsou lidského původu, ačkoli médium fotografie diváka k této domněnce přímo svádí. O to jsou Gilatovy obrazy působivější.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Vedle konvenčních rekvizit, které tzv. patří na stůl, jako je autorův oblíbený čínský porcelán, však vynikají znepokojující objekty, které jsou zdrojem významového i emocionálního, potažmo estetického pnutí. Jedná se o výše zmíněné preparáty a organismy a také o prapodivné nástroje, které snímkům dodávají až hororový nádech (Kdo by si nevzpomněl na Hannibala Lectera?). Jak sám autor přiznává, právě jeho záliba ve sbírání starého lékařského náčiní byla impulzem k opuštění „sterilního laboratorního“ pojetí zátiší směrem k artistnějšímu obrazu.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Scény na záběru jsou očividně pečlivě komponované, někde je hierarchie, uspořádání jednotlivých objektů, třebas i pomocí schránek a starých lékařských kufříků dokonce významným kompozičním prvkem. Gilat tak dle svých slov poukazuje na podobnost mezi uměleckou a vědeckou metodologií.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Na některých fotografiích doplňuje Gilat své instalace nahým ženským tělem, které se leckdy dokonce stává ústředním objektem – místo klasického zátiší nám nabízí zákoutí tělesná a v některých případech přechází až k žánru portrétu/aktu. Tam kde se Gilat drží původního konceptu a lidské tělo je pouze významovým doplňkem – erotika a smrt je uhrančivé spojení, vznikají opravdu vizuálně silné snímky, tam kde zabírá tělo větší část obrazu, umělecká výpověď slábne. Ostatně posuďte sami.

Kdo je Eran Gilat

Neurobiolog a fotograf-samouk. Studoval biologii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a na Izraelském technologickém institutu. Postgraduální studia završil v New Yorku na Albert Einstein College of Medicine, kde se věnoval neurovědám. V současnosti působí jako profesor v Institutu biologického výzkumu v Izraeli.

Jeho projekt Life Science byl poprvé představen na fotografickém festivalu v New Yorku v roce 2011. Od té doby byla tato fotografická série vystavena na festivalech v Lodži, Arles, Athénách aj. a prezentován ve významných galeriích v Izraeli, JAR, Londýně, Bostonu, New Yorku atd. Za svou tvorbu získal Eran Gilat také několik prestižních ocenění.

Na Indiegogo v současné době probíhá kampaň na podporu knižního vydání projektu Life Science. 

Autorem všech fotografií (vyjma malby zátiší P. Claesze) je Eran Gilat.

[Zdroj: Artes MagazineSlate]

 

Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Málem jsem se poblil. Jan Černý 4. 3. 2016, 23:38
Mě to přišlo velice zajímavé a svým způsobem… Clarke 4. 3. 2016, 12:06
Musia byť fotografi čudáci? :-(:-(:-( Musia… Ja 4. 3. 2016, 08:44

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou