DIGIarena.e15.cz

Eva Fuková vystavuje v Praze kapesní retrospektivu

Eva Fuková fotografuje již více než 60 let. Díky svému osobitému ztvárnění se řadí do skupinky umělců, kteří stáli u zrodu fotografické moderny. Snímky z počátku její kariéry můžete v těchto dnech vidět v galerii Leica.

Eva Fuková je žena, jejíž cesta rozhodně nebyla snadná, ale která nikdy neztratila svou fantazii a úsměv na rtu. I proto pražská výstava nese název Pábení; pojem, který tak dobře známe z literatury Bohumila Hrabala.

Emanuel Frynta popsal v roce 1968 pábitele jako člověka, který se snadno nechá „nadchnout, unést, okouzlit, pobláznit, uřknout představou a snem a dát ze svého a na svůj účet cokoli beze stínu postranní myšlenky, bez jakékoliv opatrné rozvahy a kalkulu.“ Tak je slovo „pábení“ vysvětleno, pomocí výkladu známého českého básníka, na výstavě v Leice a tak Evu Fukovou vidí kurátor výstavy a dlouhodobý fotografčin spolupracovník Aleš Kisil.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Obzor z helikoptéry, Povídka z Coney Island, Surface Transit

Talent pro hraní

Soubor více než pěti desítek fotografií je soustředěn na dobu autorčiných začátků, tedy na období od roku 1951, kdy Fuková působila ještě v Čechách, případně fotografovala na cestách po Evropě. V té době se Fuková zaměřovala více méně na oblasti sociálního dokumentu, avšak už v těchto snímcích se setkáváme s velice osobitým pojetím. Další cyklus, který výstava zahrnuje, pochází z krátkého fotografčina pobytu v New Yorku v roce 1964. Zde se již setkáváme se surrealistickými kolážemi, díky nimž se zapsala Fuková do povědomí většiny lidí.

Klepněte pro větší obrázek 
Dálnice

Koláže zinscenované nebo vytvořené pomocí náhody a všímavého oka, obě možnosti jsou přitom pro tvorbu Evy Fukové typické. Dílo vzniklé náhodou bychom našli v Komiksu, na němž vidíme skutečný komiks uveřejněný ve Washington Post, který odhaluje za ohnutým rohem kousek obřího amerického auta. V této fotografii Fuková vyjádřila svou hravost, ale také schopnost překvapit a ukázat jiné vidění věcí.

Klepněte pro větší obrázek 
Comics

Fuková během své kariéry pracovala s různými analogovými přístroji od Leiky přes Rolleiflex až po Nikon. Nakonec ani ona neodolala digitální revoluci a pořídila si Canon, kterému zůstává věrná dodnes. Přiznává ale, že dnes již fotografuje málo a spíše pro své osobní účely. S temnou komorou zanikly také její fotografické ambice, jak sama vysvětluje.

Útěk do Ameriky šťastný návrat

Nad kolébkou Evy Fukové se přely dvě sudičky. Sudička s paletou a štětcem a sudička moderní, která přinášela fotoaparát,“ rozmýšlí o fotografce Aleš Kisil. Tím nastiňuje další roli, kterou Fuková plnila. Nebyla pouze skvělou fotografkou, ale také velice schopnou malířkou. Ostatně známým malířem byl její první manžel Vladimír Fuka, se kterým tvořila Eva dlouhou dobu neoddělitelný pár. Přátelili se společně s dalšími umělci a toho času „podvratnými živly“ – Jiřím Kolářem, Zdeňkem Urbánkem či již zmíněným Emanuelem Fryntou, za což si také manželé vysloužili neúnavnou pozornost tajné policie.

Klepněte pro větší obrázek 
Fotografie z výstavy v Leica Gallery

Nakonec v roce 1967 Fukovi emigrovali do Ameriky. Před tím však stačila ještě Eva Fuková vydat v tehdejším Československu monografii, která byla nejen první monografií u nás, ale patrně i ve světě. Také v Americe Fuková fotografovala a pracovně se jí tam dařilo velice dobře. Osobní život však příliš šťastný nebyl, vinou zákeřné nemoci přišla fotografka v Americe o svého muže (poté se tam znova vdala).

Klepněte pro větší obrázek 
Eva Fuková v Leica Gallery

I přes úspěch, který Fuková v Americe měla, se krátce po revoluci vrátila do Čech.V roce 1996 a 2007 zde měla fotografka dvě velké výstavy, další malou reprodukcí je nynější výstava v Leice. „Eva Fuková fotografovala hodně, ale nemilosrdně selektovala. Po šedesáti letech tvorby její dílo čítá pouze několik set snímků,“ říká Kisil, který současnou pražskou výstavu nazývá „kapesní retrospektivou“.

V případě výstavy v Leice však Fuková neměla na vybranou, vzhledem ke značně omezeným prostorům musela svoji tvorbu zúžit na minimum. V rámci toho ale vyjde rozsáhlá monografie, v níž se budete moci seznámit s díly Evy Fukové důkladněji. A kdy to bude? „My doufáme, že ještě v průběhu výstavy,“ odpovídá kurátor na mou otázku.

Klepněte pro větší obrázek 
Krok

Výstava v Leice je doplněna, jako již obvykle, zajímavým doprovodným programem. Kromě besedy s fotografkou a kurátorem, proběhne ještě v prostorách galerie promítání dokumentárního filmu vyprávějícího o díle manželů Fukových „Vracím se do země labyrintu“, a komentovaná prohlídka s kurátorem Alešem Kisilem. Více o doprovodném programu a o výstavě naleznete na stránkách Leica Gallery.

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Myslím, že dáma opravdu umí. Článek fajn. :-… Olda Polda 24. 2. 2013, 10:47

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne