Eva Fuková fotografuje již více než 60 let. Díky svému osobitému ztvárnění se řadí do skupinky umělců, kteří stáli u zrodu fotografické moderny. Snímky z počátku její kariéry můžete v těchto dnech vidět v galerii Leica.
Eva Fuková je žena, jejíž cesta rozhodně nebyla snadná, ale která nikdy neztratila svou fantazii a úsměv na rtu. I proto pražská výstava nese název Pábení; pojem, který tak dobře známe z literatury Bohumila Hrabala.
Emanuel Frynta popsal v roce 1968 pábitele jako člověka, který se snadno nechá „nadchnout, unést, okouzlit, pobláznit, uřknout představou a snem a dát ze svého a na svůj účet cokoli beze stínu postranní myšlenky, bez jakékoliv opatrné rozvahy a kalkulu.“ Tak je slovo „pábení“ vysvětleno, pomocí výkladu známého českého básníka, na výstavě v Leice a tak Evu Fukovou vidí kurátor výstavy a dlouhodobý fotografčin spolupracovník Aleš Kisil.
Obzor z helikoptéry, Povídka z Coney Island, Surface Transit
Talent pro hraní
Soubor více než pěti desítek fotografií je soustředěn na dobu autorčiných začátků, tedy na období od roku 1951, kdy Fuková působila ještě v Čechách, případně fotografovala na cestách po Evropě. V té době se Fuková zaměřovala více méně na oblasti sociálního dokumentu, avšak už v těchto snímcích se setkáváme s velice osobitým pojetím. Další cyklus, který výstava zahrnuje, pochází z krátkého fotografčina pobytu v New Yorku v roce 1964. Zde se již setkáváme se surrealistickými kolážemi, díky nimž se zapsala Fuková do povědomí většiny lidí.
Dálnice
Koláže zinscenované nebo vytvořené pomocí náhody a všímavého oka, obě možnosti jsou přitom pro tvorbu Evy Fukové typické. Dílo vzniklé náhodou bychom našli v Komiksu, na němž vidíme skutečný komiks uveřejněný ve Washington Post, který odhaluje za ohnutým rohem kousek obřího amerického auta. V této fotografii Fuková vyjádřila svou hravost, ale také schopnost překvapit a ukázat jiné vidění věcí.
Comics
Fuková během své kariéry pracovala s různými analogovými přístroji od Leiky přes Rolleiflex až po Nikon. Nakonec ani ona neodolala digitální revoluci a pořídila si Canon, kterému zůstává věrná dodnes. Přiznává ale, že dnes již fotografuje málo a spíše pro své osobní účely. S temnou komorou zanikly také její fotografické ambice, jak sama vysvětluje.
Útěk do Ameriky šťastný návrat
„Nad kolébkou Evy Fukové se přely dvě sudičky. Sudička s paletou a štětcem a sudička moderní, která přinášela fotoaparát,“ rozmýšlí o fotografce Aleš Kisil. Tím nastiňuje další roli, kterou Fuková plnila. Nebyla pouze skvělou fotografkou, ale také velice schopnou malířkou. Ostatně známým malířem byl její první manžel Vladimír Fuka, se kterým tvořila Eva dlouhou dobu neoddělitelný pár. Přátelili se společně s dalšími umělci a toho času „podvratnými živly“ – Jiřím Kolářem, Zdeňkem Urbánkem či již zmíněným Emanuelem Fryntou, za což si také manželé vysloužili neúnavnou pozornost tajné policie.
Fotografie z výstavy v Leica Gallery
Nakonec v roce 1967 Fukovi emigrovali do Ameriky. Před tím však stačila ještě Eva Fuková vydat v tehdejším Československu monografii, která byla nejen první monografií u nás, ale patrně i ve světě. Také v Americe Fuková fotografovala a pracovně se jí tam dařilo velice dobře. Osobní život však příliš šťastný nebyl, vinou zákeřné nemoci přišla fotografka v Americe o svého muže (poté se tam znova vdala).
Eva Fuková v Leica Gallery
I přes úspěch, který Fuková v Americe měla, se krátce po revoluci vrátila do Čech.V roce 1996 a 2007 zde měla fotografka dvě velké výstavy, další malou reprodukcí je nynější výstava v Leice. „Eva Fuková fotografovala hodně, ale nemilosrdně selektovala. Po šedesáti letech tvorby její dílo čítá pouze několik set snímků,“ říká Kisil, který současnou pražskou výstavu nazývá „kapesní retrospektivou“.
V případě výstavy v Leice však Fuková neměla na vybranou, vzhledem ke značně omezeným prostorům musela svoji tvorbu zúžit na minimum. V rámci toho ale vyjde rozsáhlá monografie, v níž se budete moci seznámit s díly Evy Fukové důkladněji. A kdy to bude? „My doufáme, že ještě v průběhu výstavy,“ odpovídá kurátor na mou otázku.
Krok
Výstava v Leice je doplněna, jako již obvykle, zajímavým doprovodným programem. Kromě besedy s fotografkou a kurátorem, proběhne ještě v prostorách galerie promítání dokumentárního filmu vyprávějícího o díle manželů Fukových „Vracím se do země labyrintu“, a komentovaná prohlídka s kurátorem Alešem Kisilem. Více o doprovodném programu a o výstavě naleznete na stránkách Leica Gallery.