DIGIarena.e15.cz

Evropské překvapení s pozvánkou na výstavu

Mnozí z nás, co jsme propadli fotografování na svých cestách, si již život bez návštěv dalekých exotických zemí ani neumíme představit.

Jsme nadšeni syrovostí domorodého života, tak odlišného od našeho a k poznání vyzývajícího, zhýčkáni faunou a florou, kterou v našich končinách nelze spatřit, uneseni překvapivou architekturou a magickými historickými památkami, uchváceni tropickými ráji či vyzývavou krutostí vyprahlých pouští nebo ledem pokrytých polárních oblastí… A tak se nám může zdát, že v našich zeměpisných šířkách ve vzdálenostech „co by kamenem dohodil“, nás již nic nemůže překvapit, okouzlit, vyrazit nám dech.

Klepněte pro větší obrázek

Byla jsem na tom tak trochu podobně. A pak jsem začátkem minulého léta začala číst knížku od Zdeny Frýbové Dvě dámy v tísni, kde vtipně popisuje, jak se dvě kamarádky vydaly autem objevovat Švýcarsko, které následně pasovaly na nepřítele turisty. O Švýcarsku jsem v té době věděla jen to, že leží v Evropě, že švýcarské hodinky a nože jsou kvalitní, že je to země bank a asi docela dost bohatá. To je celkem vše.

Klepněte pro větší obrázek

Švýcarská preciznost nutná pro hodinářství a finančnictví mi nějak nešla dohromady s v knize popisovanými příhodami, přesvědčujícími čtenáře o laxním přístupu této země k turistovi–chudákovi. Tomu je tu údajně odepřena pomoc v podobě chybějících či jej záměrně matoucích orientačních tabulí, téměř permanentně zavřených restaurací odmítajících jej nasytit a absence domácích, kteří by uměli či chtěli zbloudilci konstruktivně poradit. Tak jsem se vydala do Švýcarska objevit, jak že to tedy vlastně je, potlačujíce v sobě přesvědčení, že „plýtvám časem na evropskou zemi“.

A jak to dopadlo? Z ani ne třítýdenního pobytu jsem si přivezla na 3 000 fotografií a neuvěřitelné nadšení z této země, které mě přimělo pustit se do autorského projektu o Švýcarsku zahrnujícího fotografickou výstavu, kalendář pro r. 2008 a knižní publikaci – cestopis ve fotografii. Poprvé můžete výstavu 12 Tváří 3výcarska shlédnout již za pár dní, 15.–18. února 2007 na Výstavišti v Praze 7–Holešovicích, v pavilonu Křižík B, kde se k příležitosti veletrhu Holiday World koná doprovodný program WorldFilm.

Klepněte pro větší obrázek

Podruhé pak také v Praze 7, ale pro změnu ve Veletržním paláci na výstavě Golf Show a to 17.–19. února 2007. U výstav najdete i v mnohém jedinečný kalendář 12 Tváří Švýcarska pro rok 2008. Více informací o projektu naleznete na stránkách www.photoexpo.cz.

A jaké že Švýcarsko tedy je? Tato evropská země, ve které se hovoří čtyřmi oficiálními jazyky, hrdá na svou neutralitu a ekonomickou vyspělost, je jednoduše překrásná a neuvěřitelně pestrá. Je především o úchvatné přírodě, kterou si Švýcaři pečlivě chrání a různorodé architektuře, ať již v podobě malovaných, dřevěných či starobylých kamenných domů, hradů a zámků, které tu potkáváte na každém kroku.

Klepněte pro větší obrázek

V přírodě pak můžete objevovat ledovce a celoročně zasněžené horské štíty, jejichž symbolem je vyzývavý Matterhorn, rozsáhlé horské pastviny a malebná údolí s překrásnými vesničkami, šťavnaté vinice, velké údolní přehrady, křišťálová horská jezera a neuvěřitelně čisté řeky, které ani po protečení největšími městy netratí nic na své průzračnosti… Je toho hodně k objevování a překvapování v této zemi nejstaršího kontinentu. A tak pokud ji znáte pouze z průzoru lyžařských brýlí, pracovních cest, článků v médiích nebo vůbec ne, přijďte v únoru nebo březnu objevit „její tváře“. Určitě nebudete litovat!

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát